Žiju šťastný život, pamatujte si to, říkal kluk, který dostal jen 17 let času

Pátky rád věnuji inspirativním lidem. Sice osobnostem, ale s nimiž můžeme mít právě teď hodně společného. Možná totiž prožíváme to, co ony, a stojí za to se inspirovat jejich příkladem. Jakým tentokrát?

Položím Vám tři otázky:

  1. Procházíte obdobím, kdy Vám život „nepřeje“?
  2. Marně hledáte pozitivní bod, od kterého byste se odrazili?
  3. Máte sklon rezignovat?

Anebo snad tyto tísnivé pocity prožívá někdo ve Vaší blízkosti? Zpozorněte, prosím.

Když jsem v FC Speciálu DESET uvedl deset nejtěžších období svého života, kdy jsem to sám přemýšlel i zabalit, hledal jsem lidi, kteří se ocitli v podobném bodě – a přece to nezabalili. Učil jsem se přemýšlet jejich pohledem. Jedním z těch, kdo se mi v životě stal inspirací, je tento kluk:

Sam Berns

Nevypadá jako chlapec, že? Přitom Samovi bylo dáno žít pouhých 17 let.

Že na snímku vypadá starší? To je progerií. Neznáte tu nemoc?

Nedivím se. Potýká se s ní jen asi 350 dětí na celém světě. Jen 350 dětí, považte! A právě Sam musel přijmout, že ji jednoho dne diagnostikovali PRÁVĚ JEMU.

Byli byste v jeho kůži ŠŤASTNÍ?

Progerie je velmi vzácná nemoc, která – laicky řečeno – spouští zrychlené stárnutí organismu. Obvykle se rozvíjí od druhého roku věku dítěte (Samovi ji objevili ve dvaadvacátém měsíci) a medián dožití je třináct let věku. Strašné, že?

Tu nemoc si můžete představit tak, jako by se v dětském těle splašily hodiny. Dítě stárne takřka před očima. Rychle ztrácí vlasy, tělesný tuk, klouby mu tuhnou, tepny tvrdnou, srdce slábne.

S tátou

Samovi rodiče, povoláním lékaři, u něj už v dětství objevili choroby stáří – osteoartrózu, osteoporózu, aterosklerózu. Sam ani nestačil pořádně vyrůst nebo nabrat hmotu. V době pořízení fotografie vážil pouhých třiadvacet kilo.

Proč o něm mluvím? Fascinovala mě jeho odpověď na tuto otázku: „Same, co by o Tobě lidé především měli vědět?“

On: „To, že žiju velmi šťastný život.“ 

A dodal: „Pamatujte si to, až tu nebudu a Vy si budete myslet, že Váš život je nesnesitelný. Není. To jen Vy o něm tak přemýšlíte!“

Trváte na tom, že Vaše problémy jsou větší než jeho?

Nebo nyní velikost svých problémů přehodnocujete?

A jak se vůbec Sam naučil přemýšlet tak, že si (i velmi krátký) život užíval?

Sledujete v životě víc to, co Vás TRÁPÍ, nebo to, co Vás TĚŠÍ?

„Potkávám se s lidmi ne proto, aby mě litovali, ale naopak aby pochopili, že mě vůbec litovat nemusejí,“ říkal tento student střední školy. „Jsem v pohodě s tím, co nedokážu dělat nebo o co přicházím, protože stále zbývá hodně toho, co dělat dokážu a o co nepřicházím.“

Sam odmala věděl, že NIKDY nebude moci běhat, hlavně na dlouhé vzdálenosti, nikdy nezažije horskou dráhu a spoustu dalších aktivit. „Samozřejmě vím, co mi uniká, ale netrápím se tím… Raději své myšlenky soustředím na to, co mě baví a čemu se věnovat mohu: skautingu, čtení komiksů, muzice. Jistěže některých činností musím s ohledem na své tělesné omezení dosáhnout jiným způsobem, i tak je ale řadím do kategorie – TO DOKÁŽU!“

Myslel třeba bubnování. Odmala měl sen, že si zabubnuje v pochodové kapele, ale copak mohl nést při svých problémech klasický těžký buben? Pro svůj sen se však nadchl. Nechal si vyrobit speciální postroj: vestu, kterou vidíte na fotce a která mu buben nadlehčovala. „Postroj měl jen tři kila, to jsem zvládl, a poprvé jsem o poločase sportovního zápasu vyšel s kapelou na hřiště.“

Se speciálním postrojem na buben. A pak že se sny nedají splnit!

Poslechněte si také, proč se bubnování rozhodl věnovat. „Protože je to jedna z činností, která úspěšně potlačuje progerii. Ne že by snad při bubnování moje nemoc ustupovala, ale já se při takové činnosti cítím zcela naplněný a v té chvíli progerii nevnímám, neexistuje pro mě.“

Tím odhalil i svou životní filozofii. „Mohl bych neustále myslet na překážky, na to, co nezvládnu, litovat se, jak mi život nepřeje. A dříve jsem takový byl. Vnímal jsem svou nemoc jako něco, co mi brání žít naplno a kvůli čemu děti umírají předčasně. Jenže pak jsem si uvědomil, že tento způsob přemýšlení mi nic dobrého nepřináší, jen jsem se kvůli němu trápil. Pak jsem pochopil, že progerie je jen překážka, kterou nemohu překonat, nic víc. A já jsem zcela smířený s překážkami, které nepřekonám. Svou aktivní pozornost raději věnuji tomu, co překonat mohu.“

Udržujte směr VPŘED

Jeho nejoblíbenější citát vyslovil Walt Disney: „Nikdy se nedívej příliš dlouho dozadu. Když Tě pohled dozadu bolí, prostě vykroč dopředu, otevírej stále nové dveře, zkoušej stále nové věci. Zjistíš, že život prožívaný směrem vpřed je naopak nádherný.“ Sam si zamiloval tanec, večírky se spolužáky, partu. „Když je Vám špatně, obklopte se lidmi, kteří Vám dělají dobře. Začnete si užívat jejich společnost i život. Pochopíte, že existují lidé, kteří na Vás za všech okolností mají pozitivní vliv, přátelé, kteří Vám vždy pomohou. A začnete si cenit těch, kteří Vás mají rádi.“

Poslední Samovo veřejné vystoupení.

Nejtěžší období života prý měl, když musel ležet v nemocnici se zápalem plic. „Tehdy jsem byl oddělen od všeho, co mám rád – od aktivit i přátel. A přesto jsem se naučil neztrácet pozitivní pocit. Jak? Nadějí, že všechno bude zase v pořádku. Ta mi pomohla projít tím nejtěžším. Poznal jsem, jak nesnadné je být v těžkostech statečný, ale pak mi došlo, že statečnost nemá být snadná. A že je docela námaha neplýtvat energií na sebelitování. Ale že se to vyplatí.“

Pořád se mějte na co těšit!

A co konkrétně v jeho životě znamenalo „jít vpřed“, „s nadějí projít tím nejtěžším“?

„Dbám na to, abych se v každém okamžiku mohl na co těšit, vytvářel si dobré pocity a jimi pak obohacoval svůj život. Může to být maličkost – těším se i na příští číslo komiksu! Nebo na dovolenou s rodinou! Nebo na setkání s přáteli! Díky těšení mám pořád v hlavě to, že mě čeká něco hezkého, a to mi pomáhá, abych tak řekl, projít kolem negací bez povšimnutí,“ usmíval se, i když přiznával, že ho špatná nálada také někdy potká a srazí. „Hlavně neplýtvám energií na to, abych se špatnou náladou nějak zápasil. Nesmýšlím o sobě negativně. Protože kdybych se chytil nějaké negativní myšlenky, už by v mé hlavě nemuselo zbýt žádné místo na pozitivní emoce. Já to dělám prostě tak, že když mám špatnou náladu, přijmu to jako fakt a snažím se dělat jen vše pro to, aby mě opustila. Jdu za kamarády, fandit na sportovní zápas, cvičit nový rytmus na bubnu, postavit si něco z lega nebo si přečíst něco veselého.“

Sam Berns si přál studovat biologii, genetiku, buňky.

Letos by mu bylo pětadvacet. Jenže zemřel na aterosklerózu v sedmnácti.

Vždy však říkal: „V poslední chvíli se nebudu bát smrti. Mnohem více se budu bát života, který jsem nenašel odvahu žít.“

Nuže, vraťme se na začátek článku k otázkám:

  1. Opravdu máte důvod smýšlet o svém životě negativně?
  2. Opravdu zrovna Vám osud nepřeje?
  3. Nebo je to jen Váš momentální pocit a věříte, že když to šlo Samovi, půjde to změnit i Vám?

I to byl způsob, jak jsem se (viz FC Speciál DESET) v těžkých chvílích vracel do života. Na vlnách myšlenek těch lidí, kteří neměli to štěstí jako já – aby svůj život měli déle ve svých rukou.

Přemýšlejte o tom, prosím.

Pochybujete někdy o sobě nebo o životě? Využijte Jak překonat pochyby. Anebo další magazíny, které Vám pomohou uzavřít minulost, pochopit jednání druhých lidí nebo přepsat staré vzorce, ze kterých se Vám dosud nedařilo vymanit. Více zde.

Řešíte konkrétní problémy ve vztazích, potřebujete zapracovat na svém sebevědomí? Využijte mé knihy, každá je pro specifickou příležitost.

FC Speciál DESET je pouze zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart