Proč ženy potřebují oporu a muži pochopit Archiméda

Jednou řekl: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu Zemí.“

A pak také stanovil zákon o chování tělesa ponořeného do kapaliny.

To jsou dva dobré důvody, proč si pamatovat Archiméda (287–212 př. n. l.). Obojí se totiž hodí v každodenních vztazích.

Pevná opora a výtlak

I když žijeme v páru a společně, souběžně žijeme své vlastní životy, sny a vize. Chceme být nejen dobrými partnery, ale také být zdraví, něčeho dosáhnout, něco prožít.

Ženy už dávno nejsou „jenom“ matky, manželky nebo milenky. A muži už dávno nejsou „jenom“ živitelé, bojovníci a ochránci. Dokázat víc i jako lidé, jako individuality, jako osobnosti s unikátním nastavením a potřebami, ale často předpokládá právě mít pevnou oporu v nejbližším okolí. Pak „pohneme i zeměkoulí“.

Už jedenáctým rokem píšu svůj magazín. Vypráví příběhy mužů i žen úspěšných na mnoha úrovních života, nejen materiálně. Nikdo to však nedokázala úplně sám. I ti nejobdivovanější sportovci, podnikatelé, prostě jedinci se potřebovali opřít v konkrétní náročné chvíli o nějaký pevný bod. O určitou jistotu. O správného partnera, rodiče, kamaráda, pomocníka. Archimédés by s takovou pákou byl určitě spokojen.

Jenže je tu jedno ALE…

Mám problém s Tvým růstem

Kdo četl mou knihu o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem, vybaví si mezi mnoho autentickými případy, jež tu zveřejňuji a které jsem řešil, příběh „tarpana“ – silné soběstačné bytosti, jejíž schopnosti druhým na počátku vždy imponují, ale posléze vadí. Proč vlastně někteří muži mají problém se silnými ženami? A proč některé ženy mají problém se silnými muži? Proč v takových protějšcích, které mají přitom po SVÉM boku, začnou jednoho dne vidět ne spoluhráče, kterému by měli asistovat a pomáhat, nýbrž soupeře, kterému by měli škodit a potápět ho? Proč se ze vztahu stává bojiště, kde si lidé vyčítají vyšší mzdu a kdo je první a kdo druhý? Proč zapomínají, že vztah není víc než společná kánoe, v níž nemůžeme pádlovat proti sobě, protože taková kánoe se buď zastaví na místě, anebo se dokonce převrhne? Proč takovým lidem dělá problém porozumět základnímu pravidlu funkčního vztahu, že v lásce nikdy není jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy jen dva vítězové, nebo dva poražení (viz také kniha společného zvládání všech typů rozporů Spolu)?

A naopak: Jak to, že JINÍ muži dokážou ovládnout svoje ego a podpořit silnou ženu? A jak to, že JINÉ ženy umějí přemýšlet tak, že úspěch silného muže může být také zásluhou silného bodu, který se nachází v těchto ženách a o který se tito muži mohou v těžké chvíli opřít?

Kdybychom se na rozdíl od Archiméda méně zabývali tou pákou (v tomto případě ženou) a více tím bodem, o který se páka zapírá (v tomto případě mužem), zjistili bychom, jak důležité je být někomu oporou. A to nejen pro druhého, ale i pro nás samotného. Protože tím sami sílíme.

Jak dobře znáte zejména z mé knihy o vzájemném sdílení Spolu: Silní lidé druhé nesrážejí. Naopak je zvedají. Právě to zvedání je dělá silnými. Jako činka v posilovně.

Pomohu Ti, nebo se urazím?

Každý všední den mě konfrontujete s asi třemi sty příběhy, jaké sami zažíváte. Chcete pomoci, posvítit na cestu v tunelu, dodat naději. Založil jsem i uzavřenou skupinu, kde své problémy můžete sdílet, stejně jako návrhy možných řešení. Vy, kteří jste členy této skupiny (nutné se registrovat zde), víte, že ty příběhy slabosti a síly mají různou podobu:

Například je „problémem“ dítě, které náhle přijde mezi dva partnery. Muž-potenciální otec se lekne odpovědnosti. Protože mu žena nikdy neublížila a nemá tedy žádný důvod k odchodu, ale současně nechce shodit sám sebe i před svým příbuzenstvem, snaží se hledat nějaký zástupný problém, kterým by „odůvodnil“, proč se vlastně nespokojený a proč se takový vztah „nedá vydržet“: Kvůli dítěti se nevyspím, Už si mě tolik nevšímáš, Musím si najít milenku. Ego místo srdce.

Nebo tím „úskalím“ může být nová výzva v práci, kterou se rozhodne přijmout jeden z partnerů, protože je to součást jeho osobního snu, životního naplnění. Ale druhý se může cítit jeho ambicemi dotčen. Co si tím jako dokazuješ, že chceš mít vyšší plat než já? Stejně to nezvládneš. Vzdej to (při prvním neúspěchu), nemáš na to.

Nebo je za zhoršením vztahů náhlý pád jednoho na individuální dno (vyhazov z práce, vážná nemoc, jakákoli životní prohra). A tento nešťastlivec pak negativně vyniká vedle pozitivního partnera, kterému se naopak všechno v životě daří. Mám přijmout novou roli „toho druhého a menšího“, která může znamenat „pouhou“ podporu „úspěšnějšího“ partnera? Nebo mu žárlivě začnu házet klacky pod nohy, vyčítat mu jeho úspěchy a ctižádost, litovat se, ponoukat partnera k mému opuštění?

To všechno jsou momenty, kdy opravdu poznáváme partnera.

Otázka zní: Jak vlastně vypadá takový „Archimédův pevný bod“, o který se dá opřít?

S kým vůbec je možné v těžké chvíli posílit vztah tak, jak ukazuji v knize Spolu?

Uvedu tři konkrétní příběhy-důkazy, že si jde vypomoci i v krajně nepohodlných chvílích. A že i chlap může být takovým pevným opěrným bodem pro ženu. Pokud ovšem chápe Archiméda…

1. zákon pevného bodu: Dává povzbuzení, když ho druhý potřebuje

Když ženy ve vztahu mluví o svých problémech, málokdy to znamená, že si stěžují nebo od muže očekávají návrhy řešení. Především mu dávají najevo to, z čeho by měl mít radost a co by ho mělo posilovat – dávají mu tím najevo, že mu důvěřují.

Téměř všechno, co ženy v takové chvíli potřebují, je vyslechnout a povzbudit. Často více není třeba.

Když se žena rozmluví, bývá plná snů + smutku, pokud se její sny nenaplňují nebo pokud v jejích pocitech zrovna převládá zklamané očekávání nebo promarněná touha. Ženy biologické důvody více spojily s přírodou, proto jsou plné pocitů, intuicí a nejistot a jeden z nejtěžších pocitů, které je trápí, se jmenuje: Sama sobě bráním, abych šla za tím, co si přeji.

Ženy tento pocit dříve neměly. Nenapadl je. Neměly rovné podmínky. Prožíváme však století žen. Ženy jsou na vysokých státnických i manažerských pozicích, ženy se staly hrdinkami akčních filmů, ženy mohou svobodně budovat svůj život. Jenže mnohé ženy sají ze svých genů stále nízkou sebedůvěru, jako by nevěřily, že to je možné. Staré ženské Já jim našeptává, že přece NEMOHOU budovat svou kariéru, že pak budou selhávat jako partnerky, matky, ženy… že ony NEMOHOU dát sebe na první místo. Ženy si nemohou zvyknout, že narozené dítě je stejně tak otce jako matky, že i problémy jsou SPOLEČNÉ.

Takové ženy se cítí slabé. Fajn. Tak je tu čas pro silné muže.

Příklad: Když se Martina Svadbíková, dvojnásobná maminka na mateřské, svěřila manželovi s nápadem zřídit si e-shop se skandinávským designem, nekřičel: „To máš starostí málo? Jak to chceš zařídit, když sama neumíš anglicky? Vždyť nemáme pořádně peníze ani na cestu!“ Ne.

Jel s ní autem deset hodin na dánský veletrh. Koupil do auta sušenky, pečivo, náhradní benzin. Ustlal jim přímo v autě, aby nemuseli platit hotel. Ano, neměli peněz nazbyt. Ale právě proto podpořil ženu, která rozhodla obětovat svou energii do hledání způsobu, jak mít peněz více.

Ta i díky manželovi vybudovala dva velké e-shopy až s dvěma desítkami zaměstnanců.

Sama říká: „Pokud se ženy nestávají tím, kým si přejí být, je to daleko méně tím, že by toho nebyly schopny, a mnohem více tím, že nenalézají dostatečnou odvahu, oporu a dlouhodobou motivaci. Všechny ženy chtějí překonat svůj strach a překročit svůj stín. Všechny to mohou dokázat. Ale mnohé prostě potřebují povzbudit a podpořit. Ostatně který muž ne?“

2. zákon pevného bodu: Zůstává při druhém v těžkých časech

Jestliže uspořádáme večírek, nejdůležitější přátelé nejsou ti, kteří se na party nejvíce smějí nebo nejvíce pijí, ale ti, kteří s námi zůstanou ještě po skončení a pomohou nám uklidit. Je paradoxní, že to často bývají úplně jiní lidé než ti, kteří nepořádek způsobili.

V běžném životě to bývá podobné. Obvykle litujeme lidí, kteří od nás odcházejí, místo abychom věnovali hlavní pozornost těm, kteří při nás zůstávají. A největší pozornost si zaslouží člověk, který zůstává, i když celý svět odešel. To je náš pevný bod.

Příklad: Lucie Harnošová nikdy moc nešla s davem. První dcerku nosila v šátku, od narození ji učila vykonávat potřebu přímo do nočníku, první školní rok ji dokonce učila sama doma. Její nejbližší okolí to jakžtakž akceptovalo, než přišla s přáním druhé dítě odrodit DOMA!

Její rodiče byli proti. A nejen oni. Nakonec, každý má právo na svůj názor. Na jaké straně ale bude stát Lucčin manžel? Inu, stal se pevným archimédovským bodem pro svou ženu. Ctil její prosbu a začal naopak sám připravovat vše na domácí porod, jako by to bylo jeho rozhodnutí. Nerozdělil lidi, spojil je. Ostatně Lucie vzpomíná: „Když moji rodiče viděli, jak jsme i díky mému muži důkladně připraveni – jak máme nejen porodní asistentku a zajištěnou porodnici, ale v ní přesně domluvené lékaře, kteří všechno věděli a na vše se připravili –, přestali se tolik vzpírat. Při domácím porodu pak moje máma s tátou trnuli za dveřmi, a když je manžel otevřel, vyhrkli jim slzy, protože viděli, jak starší dcerka okamžitě vidí svou narozenou sestřičku, jak je šťastná a jak pozitivní vliv to na všechny má.“

Mimochodem, Lucčin manžel v té době pracoval jako horský průvodce, zvyklý i v největší psotě stát při lidech, kteří se mu jednou rozhodli důvěřovat. Šerpou ovšem může být každý z nás. Ne nutně na horách, v životě určitě. Každý má někdy těžké časy a právě tehdy zůstat při něm, to je znak pevného bodu.

3. zákon pevného bodu: Vyvíjí co největší úsilí, aby pochopil druhého

Každý jsme jiný. Navíc ženy jsou principiálně jiné než muži. Vcítit se do jakékoli ženy a porozumět jí je pro muže stejně obtížné, jako je tomu naopak. O to více to ovšem ženská páka potřebuje. Pevný bod MUSÍ páku pochopit. A když to ani přes veškeré úsilí nedokáže, je nutné, aby alespoň přijal to, jak se druhý rozhodl nebo chová.

Bez odsouzení, zesměšnění, ponížení. Nikdo z nás není dokonalý. Každý máme své přednosti a své slabiny. Pokud chceme, můžeme se komukoli vysmát. Každému něco schází. Každý dělá chyby. Každý je v něčem horší než my (ale i lepší). Není to proto, že by byl celkově horší než my, ale proto, že je jiný. Proto má jiné názory, postoje, pohledy, jiné způsoby rozhodování, hodnoty, prahy bolesti. Neexistují dva stejní lidé. Každý má sklon chovat se tak, jak bychom se my třeba nikdy nechovali. Je prostě JINÝ.

Příklad: Darina Ermisová otěhotněla. Měla zaměstnání, kde si jí vážili a kde byla šťastná. Přesto ji při rizikovém těhotenství napadlo začít podnikat: vyrábět a prodávat vlastní kabelky v Ostravě.

Nejprve ve svou krejčovskou dílnu proměnila kuchyňský stůl, potom obývací pokoj, nakonec se skladem stal celý byt. „To víš, že jo! Na bláznivou mámu z Ostravy čeká celý svět! Zrovna Tobě dají přednost před slavnými návrháři!“ slýchala přímo od svého muže. Ve výsledku tak musela obstarat miminko, domácnost a ještě firmu, které se začalo dařit a rostla – což vždy znamená víc starostí a odpovědnosti za víc zákazníků. Postupně se však stala největší českou výrobkyní ručně šitých originálních kabelek. Otevřela si obchod v Praze, najala až třicet zaměstnanců a prodávala až sto kabelek denně. Ano, ta „bláznivá máma…“

Když měla posléze vyjmenovat všechny důvody, proč to dokázala, nezapomínala na partnera. Tedy, na toho nového, který přišel po prvním muži. „Za náš rozvod nemohlo podnikání jako takové. Spíše to, že jsem se v těhotenství hodně posunula k tomu, co v životě opravdu chci. Chtěla jsem, aby se narodilo nejen dítě, ale vůbec nový život. Takový, jaký jsem si vždy přála. Ale manželství může fungovat jedině tehdy, když se průběžně vyvíjejí oba. Samozřejmě jsem o rozvodu pochybovala, ovšem dnes nelituji. Dnes mám manžela, který naprosto pochopil mou životní touhu, cestu i filozofii, a dokonce mě v ní podporuje. Je to můj opěrný bod!“

Pamatujte si, prosím:

  • Ignorovat druhého je vždycky snazší než ho pochopit.
  • Ponižovat druhého je vždycky snazší než ho zvedat.
  • Zničit něčí sen je vždycky snazší než ho spoluvytvářet.

My si proto, jak zdůrazňuji v knize Spolu, musíme položit otázky: Půjdeme pouze snazší cestou? Není snazší cesta spíše pro slabé, kteří nejsou schopni jít náročnější cestou? Co když právě náročnější cesta posiluje?

Archimédés prohlásil, že těleso ponořené do kapaliny je nadnášeno. Tak jako pár ponořený do problémů. Jak je možné, že problémy zdravý pár nadnášejí? To je prosté: Problémy zdravý pár neoslabují, ale zocelují. Jeden si uvědomuje, co v druhém má, právě v těžkých časech. Říká se tomu sdílení. Pokud se dva lidé podporují a sdílejí to, co prožívají, potom sdílená radost vytváří dvojnásobnou radost a sdílená starost vytváří poloviční starost. Obojí nadlehčuje. Jako kapalina, která nadnáší.

Pokud se ovšem dva lidé nepodporují a nesdílejí, ba jdou i proti sobě, pak ten, kdo je ponořený „do kapaliny“ (problémů) a potřebuje nadlehčit, se může dokonce utopit. Protože je mu naopak přitíženo. Jako by byl spíše stažen pod vodu.

Co z toho prožíváte vy?

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart