Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Někde jsme museli překročit bludný kořen. Jak by jinak bylo možné, že se pořád točíme v kruhu? – Napadá Vás tato otázka, když se ohlížíte za dosavadním životem? Opakují se ve Vašich vztazích stále stejné typy lidí, a to už třeba od dětství?

Když jsem svou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem zasvětil tématu vztahové karmy, jedním dechem jsem dodal, že žádný vztah se nezrodí náhodou a že každý vztah nás má něčemu naučit. A také že látku, kterou nechápeme, jsme nuceni v karmické škole života opakovat tak dlouho, dokud se neponaučíme. Ta kniha je právě o tom, co nás jednotlivé vztahové zkušenosti mají naučit.

Vztahy ovšem nejsou jenom partnerské. Vztahy si vytváříme odmalička, a mnohé i proti vlastní vůli. Tak jako například rané vztahy rodinné. V nich můžeme narazit i na natolik toxické lidi, že to ovlivní celý náš život a dokonce i výběr budoucích životních partnerů.

Tentokrát v Řešidle, mém každodenním podcastovém pořadu, odpovím na tento dotaz: „Petře, přes velikonoční svátky jsem naposlouchala snad sto Vašich podcastů za poslední dobu. Říkáte, že když odejdeme ze špatného vztahu, zvýšíme tím naději na lepší život. Ale mně se opakují vztahy s manipulátory. Začalo to už dětstvím. Manipulátorem je můj táta, stal se jím i můj bratr, a nakonec – aby toho nebylo málo – jím byl i partner, kterého jsem nedávno opustila. Proč se mi to děje? Nejsou snad žádní lepší muži?

Rodičovský vzorec

Zasaďme si to do konkrétních obrysů. Jestliže vyrůstáte v prostředí, kde rodič manipuluje se svými dětmi a říká jim například, že „žena je podřadný druh“, že „má sloužit“, že „není nic“, a to i třeba při pokřikování na matku těchto dětí, tak se to může stát Vaší normou.

Jako malé dítě, které to slýchá neustále a je to pro něj přirozené, si ani neuvědomujete, že takové chování k ženám (budu-li se držet příkladu) obecně normální není, protože pro Vás to každý den normální je. Vypracováváte si takzvaný rodičovský vzorec, kdy podle toho, jak se rodiče chovají k Vám nebo k jiným lidem, se potom běžně chováte i vy sami.

Z pohledu malé dcerky: Jestliže tatínek soustavně říká, že „žena je nula“, tak si i dcerka přirozeně jako nula připadá. Navíc tento způsob pohledu na ženy může přirozeně převzít také bratr. I on se začne chovat stylem: Já jsem všechno, žena je nula. Tudíž i on potom například ve škole zcela přirozeně zachází s ostatními děvčaty či učitelkami jako s onucí, jako s rohožkou, o kterou si otírá boty. Je těžké mu vysvětlit, že to „není normální“, když pro něj to normální je – on byl takhle tatínkem vychovaný, a tak bude potom působit i ve svých dospělých vztazích. Zatímco pro jeho sestru bude normální vybrat si do vztahu kluka, který se od začátku chová dominantně. Pro ni to bude čitelné. Ona bude vědět, jak se v tomto vztahu chovat, slovy tatínka „jak se sluší, aby se žena starala o svého muže“.

Magnetismus

A nyní to obraťme: Koho jiného si má najít takový dominantní muž? Jestliže potká ženu, pro kterou manipulace mužem normální NENÍ, to znamená, která se rozhodně nenechává řídit a která má svou osobní hranici, tak u ní takový muž samozřejmě narazí. Naopak se bude přirozeně tlačit do vztahu se ženou, která už nějakého manipulátora v životě měla, a ten jí vysvětlil, že „nesmí mít nastavenou žádnou hranici“. Taková žena je přesvědčená, že je nedostatečná, ne dost dobrá a nezaslouží si lásku, pokud muži dostatečně neslouží.

Tolik k vysvětlení této „záhadné“ přitažlivosti.

A navíc je tu ještě jeden důležitý rozměr, který rozebírám v knize SPOLU: Když po celé dětství slýcháte, že nic neznamenáte, nic neumíte, jste nula, tak si o sobě lehce vytvoříte falešné přesvědčení, že opravdu nic neznamenáte, nic neumíte a jste nula. A když potom do dospělého vztahu s Vámi přijde člověk, který Vám totéž začne opakovat – i v nevinné hádce – že bez něj nic neznamenáte, ve srovnání s ním nic neumíte a jste nula, tak Vy se nevzepřete, jenom svěsíte hlavu: Aha, tak je to pravda. Pochybnost z dětství se v tom okamžiku stane realitou. Zhmotní se. Přestane to být jenom názor rodiče, když jste byli malí, nebo učitele, když jste chodili do školy, začne to být potvrzené přesvědčení. Tím okamžikem počínaje Vám už nikdo nevymluví, že opravdu nic neznamenáte, opravdu nic neumíte a opravdu jste nula. A potom, když se nablízku ukáže člověk, který Vás má rád a opakuje, že pro něj znamenáte všechno, tak mu nevěříte. Říkáte si jen: To je nějaká past! Ten člověk mi asi chce ublížit. Nebo po mně chce jen sex. Snaží se mi vlichotit tak průhlednou lží – já vím, že nic neznamenám, nic neumím, jsem nula. Vědí to VŠICHNI!

Falešné přesvědčení pravdou

Jak píšu v knize SPOLU, každý člověk má o sobě řadu přesvědčení, kterým věří, ale ta přesvědčení vůbec nemusejí být pravdivá. On jim jenom mohl uvěřit na základě něčích hloupých poznámek v dětství. Tehdy to byla jenom slova, ale když Vám ta slova někdo oživí a začne s Vámi tak v dospělosti opravdu jednat, tak to už není pochybnost, ale domnělý důkaz, že například rodič měl pravdu, když říkal: Nikdo Tě nebude mít rád. Jsi hloupá a ošklivá. Nepostaráš se o sebe, nic bez nás neznamenáš. Ano, tohle ožije…

Problém je, že když si tuhle stařičkou pochybnost v přítomnosti zhmotníte, život podle Vašeho falešného přesvědčení začne opravdu tak vypadat. Začnete potkávat pouze lidi, kteří Vás zadupávají. Nebo Vám to tak alespň připadá. Protože když se NAOPAK objeví někdo, kdo se Vás pokusí podpořit a říct ,Ty to zvládneš‘, tak mu nevěříte. Vy to přece „zvládnout nemůžete“. Připadá Vám nemožné i ze špatného vztahu odejít, když víte, že jste nula, že se o sebe nepostaráte, že jste oškliví a hloupí a nikdo Vás nebude mít rád.

A tak se raději držíte vztahu, který Vám ubližuje, bere sebevědomí a prohlubuje „pravdu o Vaší nulové hodnotě“. A přitom je to celé od začátku postavené na lži.

Otevření očí opakem

Je neuvěřitelné, kolik škody dokáže napáchat toxické dětství. Kolik falešných přesvědčení z minulosti v sobě lidé mají. Jak si poté podle nich lidé vybírají vztahy, které jim všechna falešná přesvědčení jenom potvrzují – a oni posléze těmto lžím už bezvýhradně věří.

Kdo četl FC Speciál DESET, ví, že je to i můj životní příběh. A protože jsem to zažil, o to víc miluji ty okamžiky, kdy se můj čtenář nebo posluchač při „mazání svého rodičovského vzorce“ přesvědčí o opaku. Kdy najednou pozná, co všechno úžasného dokáže, ačkoli mu „všichni po celý život tvrdili opak“. Proto píšu své knihy a magazíny. Protože jsem sám poznal, kolik mých vlastních přesvědčení z dětství nebylo pravdivých.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla

  1. To, že Vám lidé říkají, že jste nuly, ještě neznamená, že nuly opravdu jste.
  2. Možná to říkají jenom proto, abyste VĚŘILI, že nuly jste. Ale „být nula“ a „věřit, že jste nula“, to je obrovský rozdíl.
  3. A ti, kteří Vám opakují, že jste nula, to nezřídka říkají paradoxně tehdy, když vědí, že žádná nula nejste, a jenom si Vás chtějí podmanit – aby si jako nuly nepřipadali oni sami.

Více v knihách Cítit rozumem, myslet srdcem, Protože a Spolu. Najdete je ZDE.

FC Speciál DESET, potažmo volné magazíny, najdete ZDE.

O Řešidle: Jde o pořad podcastů, které můžete poslouchat na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts. Každý všední den v nich odpovídám na Vaše nejčastější dotazy.

© Petr Casanova