Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Je Velký pátek, kdy si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista.

Zvláštní je, že i lidé nespjatí s tradicí, Biblí a náboženstvím právě v tento den – jakoby náhodou – provádějí sebeinventuru svých chyb. Proto pro mě volný den rozhodně není.

Velikonoce jsou pro mě podobně těžkým obdobím jako Vánoce. Tehdy lidé těžko snášejí osamělost. Dnes mnozí zpytují své chyby. Jedna ukázka za všechny: „Petře, lidé si Vám v dotazech, které čtu v uzavřené skupině nebo které čtete v Řešidlech, většinou stěžují na druhé lidi. Já si musím postěžovat na sebe. Udělal jsem kravinu. Opustil jsem partnerku, která mě miluje, pro kolegyni, která mi dlouhodobě mazala med kolem úst, jak moc se jí líbím. Odešel jsem od rodiny, nastěhoval jsem se k ní, ale po pár měsících se mi omluvila s tím, že se vrací ke svému bývalému partnerovi. Takže aktuálně mám rozbitý vztah s partnerkou i dětmi, rozvod na krku, nemám kde bydlet. Zažil jste někdy většího idiota?“

Problém „hlupáctví“

Když s lidmi ať v uzavřené skupině, nebo při veřejných setkáních se čtenáři mých knih, řeším téma vlastních chyb, zdůrazňuji toto: Pokud si při zpětném pohledu do minulosti připadáme jako idioti, tak jen proto, že si uvědomujeme chybu, kterou jsme udělali, uvědomujeme si, jak je velká, jak je bolestivá, jak je nevratná, uvědomujeme si, že bychom ji už nezopakovali – A TUDÍŽ UŽ NEJSME „ti idioti“, kteří byli schopni tu chybu udělat. Už nejsme člověkem, kterým jsme byli. Nejsme ten, kdo by tu chybu opět udělal, naopak jsme „někdo jiný“, kdo by ji už nikdy neudělal, protože se PONAUČIL.

Nadáváme-li tedy hlupákovi, který se té chyby dopustil, pak už ne své dnešní verzi, ale té předchozí. A to mi připadá zbytečné. Ta minulá verze totiž už neexistuje. To za prvé.

Za druhé, a tím se dostávám k meritu otázky: Je opravdu fatální chybou opustit člověka, který nás miluje. A to nejen proto, že lidí, kteří nás dokážou milovat, není v životě moc. Je tu ještě jeden podstatný důvod. Nikdy toho, kdo nás miluje, neopouštějme pro toho, komu se jenom líbíme, protože ten, komu se jenom líbíme, nás dříve nebo později opustí pro toho, koho miluje. A to může být často právě jeho bývalý partner.

Proč lidé odcházejí a zase se vracejí

Uvedený případ je jedním z nejčastějších modelů, kdy se například těžkou hádkou přerve vztah. Ten, kdo odejde nebo je tvrdě odejit, může chtít „bývalému partnerovi ukázat“, že se bez něj dokáže rychle obejít. Že si dokáže hned najít náhradu. Zvolí tak taktický krok.

Poměrně záhy, jako žena v tomto případě, se ukáže s novým mužem, což jejímu bývalému partnerovi není lhostejné. Nemůže mu to být lhostejné. Emoční pouto mezi oběma bývalými partnery totiž ještě není odumřelé. To, že emoční pouto je nadále živé, znamená, že toho bývalého partnera, který příliš brzy spatří ex-partnerku s někým jiným, to bolí. Nebo ho to štve. Nebo ho trápí fakt, že jeho bývalé ženě on ani trochu nechybí. Nebo že se ta žena směje po boku někoho nového… Že je snad i šťastnější, než byla s ním… Že se jí vůbec nestýská… Všechna zvýrazněná slova jsou o emocích, která nadále oživují pouto těch dvou. A nejde jen o to, že by to bolelo srdce toho muže, bolet to může také jeho ego. On prostě nesnese ten pohled na její štěstí, které zvyšuje jeho neštěstí.

A to ho popožene k tomu, že se své bývalé partnerce znovu ozve. Možná ve zlém – něco jako: Ty rajdo jedna, ani nedržíš smutek a už se taháš s někým jiným! Anebo v dobrém – Lásko, můžeme si promluvit? Já Tě pořád miluju! Ba dokonce právě tohle může být to, čeho ta žena chtěla dosáhnout: Aby její ex-partner byl zlomený, tvárný, přístupnější jakýmkoli změnám, aby uznal svou chybu, přistoupil na ty podmínky, na které přistoupit nechtěl… možností je mnoho. Její zamotání hlavy vlastnímu kolegovi mohla být z jejího pohledu v nadsázce „obchodní taktika“, součást „partnerského vyjednávání“ ve vztahu.

Cena zkušenosti

A tak se bohužel někdy stane, že posloužíme ne jako idioti, ale takzvaní „užiteční idioti“. Mimochodem, pokud kvůli tomu dokonce opustíme svoji rodinu, pochopitelně tím celému smyšlenému příběhu o velkolepé nové lásce na pracovišti dodáme o to větší věrohodnost – kterou například tato žena potřebuje pro otevření očí jejího bývalého partnera. Vlastně, proč „bývalého“? Možná v jejím srdci nikdy bývalým partnerem ani nebyl a vše směrem k zamilovanému kolegovi byla hra. I to se stává. Proto si dávejme pozor s rychlými soudy. Někdy první pohled hodně klame. I sůl vypadá jako cukr, dokud ji opravdu neochutnáme.

Nicméně i to je zkušenost, tak jako pro tazatele. Jeho vztah s rodinou samozřejmě může být dán znovu dohromady, pokud všichni budou postupovat tak, aby vztah už neoslabili, ale posílili. Věnoval jsem tomu nejen knihu SPOLU, nýbrž také Cítit rozumem, myslet srdcem, tedy knihu o karmě ve vztazích, kdy nás každý vztah něčemu učí. Jen tu lekci musíme umět pochopit. Lekci, kterou nepochopíme, si totiž budeme nuceni zopakovat.

  • Obě uvedené knihy najdete ZDE.
  • Pro vstup do uzavřené skupiny s uzavřenými živými vysíláními a dalšími výhodami potřebujete registraci ZDE.

Petr Casanova