Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Nedává to logiku. Proč to dělá? Proč nás odhání, když mu chceme pomoci?

Běhají Vám někdy hlavou tyto otázky?

V magazínu Proč neznám Tvoje Proč vysvětluji zdánlivě nepochopitelná jednání lidí ve vztazích. Například: Proč nás opouštějí, když je milujeme? Proč nám nejsou schopni upřímně sdělit důvod svého odloučení? Proč se vytratí jako duch, ačkoli tolik potřebujeme znát pravdu?

Další rozměr individuálního nutkání, které zvenčí nemusí být srozumitelné, vystihuje také tento Váš dotaz: „Petře, moje přítelkyně se kvůli mně rozvedla. Je teď sama na děti, tísní se v pronajatém pokoji, tolik jí chci pomoci, ale ona nechce. Říká, že je to citlivé období a ať ji nechám být, že se sama ozve. Proč mě odhání, když přece partneři jsou od toho, aby si pomáhali v těžkostech, a ona teď, v porozvodové době, v těžké chvíli je?“

Zranění versus uzdravení

Rozvod je něco jako operační zákrok. Někdy prostě nezbývá než oddělit tu část, která už nebyla plně funkční. Ale to neznamená, že po odchodu z takového sálu, tedy po odchodu ze soudní místnosti, jsme už uzdravení. Po prodělání operace se totiž potřebujeme zotavit a také si zvyknout na změnu, kterou jsme danou operací podstoupili. A to není snadné.

Navíc to potřebujeme zvládnout sami. A to hlavně proto, abychom se ujistili, že to vůbec dokážeme. Jinak bychom tím okamžikem počínaje mohli cítit závislost na někom dalším, bez koho to nezvládneme. To je první zásadní uvědomění, spojené s izolováním toho, kdo si potřebuje životní změnu urovnat v hlavě, projít sebeinventurou, jak ji popisuji ve své knize 100 nejkratších cest k Tobě, uvědomit si případné chyby a přeskládat hodnoty.

To všechno vyžaduje čas.

Převedeno do příkladu fyzického zranění: Ta rána, která nastala nejen rozpadem vztahu, ale posléze i jeho rozdělením, prostě ještě nějakou chvíli bolí, než se úplně zajizví. A to, kdy je správný čas vstát a jít zase dál, ví a určuje pouze ten, kdo si prošel operací.

Minulost a budoucnost

Proto, pokud se dostanete do stejné pozice jako tazatel, dejte svému protějšku klid a čas na dořešení všeho, o čem nemusíte mít ani ponětí a co často vře v jeho vlastním nitru. A týká se to nejen minulosti, ale i budoucnosti. Budu-li adresný k tomuto případu: Té ženě může na budoucnosti s novým partnerem, autorem tohoto dotazu, hodně záležet. Právě proto se v téhle komplikované chvíli nemusí cítit úplně komfortně na to, aby čelila stálým otázkám svého nového partnera, jak se má, proč je pořád ještě smutná, „vždyť je to už dlouho, proč o Tvém bývalém stále mluvíš, proč ještě pořád nemáš náladu na sex, když při Tobě pořád stojím a už si něžnosti zasloužím…“ Tím se opět dostávám ke zranění a k tomu, co ještě nemusí být zahojené, a okamžik zahojení musí určit ten, kdo byl zraněn.

Tato žena ještě vůbec nemusí být v pohodě, a právě proto se novému partnerovi takhle (podrážděná, přecitlivělá, s kruhy pod očima) ukazovat nechce. Nemusí cítit potřebu všechno svému protějšku, který to ani nemusí chápat, vysvětlovat a rozebírat, možná si potřebuje právě teď udělat nejen pořádek v sobě, ale i větší čas na děti a péči o ně, vše jim vynahradit. Zkrátka nemusí se chtít svému vytouženému partnerovi ukazovat právě zhroucená a brečící, protože by to nemusel pochopit, mohl by si to také vykládat všelijak osobně nebo jako projev stesku po bývalém: Proč se nesměješ, když Ti tu vyprávím vtip? Proč Ti tak dlouho trvá, než se v sexu pořádně uvolníš? Na co myslíš? Na bývalého? Proč zase brečíš? Vždyť je to už pryč! – Ne, vážený tazateli, takhle ne. Ta žena nemusí chtít, abyste ji poznal z té „horší“, smutnější strany. Tak jako lidé, kteří jsou po těžké operaci, nemusejí být v pohodě s každou návštěvou na klidovém pokoji v době, kdy možná mají „bažanta“ na vykonání potřeby pod postelí, hadičky v těle, jsou nenalíčení a podobně.

Dát člověku čas neznamená pro něj nic nedělat

Dejte jí, prosím, čas. Tolik času, kolik na zaléčení potřebuje.

Nedejte se mást. To, že jí dáváte čas, neznamená, že pro ni vůbec nic neděláte. Naopak jí tím můžete dávat to nejcennější, co teď potřebuje. Podporu, když si o ni řekne, lásku, až bude chtít obejmout, ale hlavně porozumění a nestresování v situaci, kdy ona možná potřebuje jenom začít od čistého stolu – a ten stůl si právě v těchto dnech uklízí.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

  1. Láska nejsou jenom hezké pocity a hezká slova. Láska jsou hlavně správné činy.
  2. Někdy tím správným činem je paradoxně i nečinnost. Protože v takovémto konkrétním případě může jít o čin trpělivosti, respektu, soucitu, prostě trochu jiné strany lásky.
  3. Nechat člověka být a netlačit na něj, dopřát mu svobodu, ale zároveň být pořád při něm, kdyby snad něco od nás potřeboval, i to je láska.

Jste tím, kdo nechápe jednání druhého člověka? Využijte můj magazín Proč neznám Tvoje Proč, potažmo Jak překonat pochyby.

Jste na opačné straně – tím, kdo se potřebuje vnitřně pročistit od minulosti? Využijte mou knihu 100 nejkratších cest k Tobě, potažmo magazín Odpustit neznamená zapomenout.

Vrací se minulost jednoho z partnerů do Vašeho vztahu? Využijte knihu Spolu.

O Řešidle: Jde o pořad podcastů, které můžete poslouchat na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts. Každý všední den v nich odpovídám na Vaše nejčastější dotazy. Archiv všech dílů najdete také zde.

© Petr Casanova