Proč ex-partneři bojují o děti, když o ně ve skutečnosti nestojí

Zdá se to nepochopitelné.

Ale takové případy existují.

Někdo, kdo se o děti nestaral, kdo od nich odešel, najednou o ně bojuje.

Že by prozřel?

A co když ne?

Proč to dělá?

Když jsem studoval práva, profesoři naléhali, ať nikdy nehodnotíme lidi jenom podle jejich jednání, natož podle slov, ale podle POZADÍ takového chování nebo slibů.

Slova totiž mohou lhát. A činy mohou být předstírané. Proto jsme při hodnocení případů v neustálé zpětné vazbě profesorů slýchali: ANO, ALE cui bono, cui prodest? Tedy: Komu to skutečně slouží, čím konkrétně to danému člověku prospívá, proč to opravdu dělá?

Ale to všechno už znáte z mých knih, které zaměřuji na skutečné motivy chování lidí, tak jako například magazín Proč neznám Tvoje Proč. Nejdříve porozumět člověku. Poté se totiž můžeme přestat divit. Anebo naopak už z údivu nad chováním člověka nevyjdeme…

Když v uzavřené skupině probíráte, a to nejen se mnou, diskrétní vztahové potíže, často se ptáte: PROČ? Proč to ten člověk dělá? Tudíž není divu, že mi i do Řešidla přišel takový dotaz: „Petře, děje se mi zvláštní věc. Rozvádíme se a manžel, který o děti nejevil zájem, najednou komplikuje stání o svěření dětí do mé péče. Nechápu proč. Mluvila jsem i s jeho milenkou, ke které od nás odešel, zda opravdu tak stojí o střídavou péči. Ona se zhrozila, že žádné MÉ děti do SVÉHO bytu nechce – a ani on ne. Tak proč to manžel dělá? Ničí mě to. Při představě, že o děti přijdu, nespím, nejím, chřadnu. I pro děti je nepředstavitelné, že by se měly stěhovat přes celou republiku někam, kde to neznají a nemají kamarády.“

Dovolíte-li, poněkud poodstoupím od konkrétního případu, protože samozřejmě neznám individuální motivy daného jedince. Možná má pán vymyšleno něco, co dětem prospěje, a všechno dělá skutečně v jejich zájmu. Ale možná taky ne.

Kdyby to, co dělá, nebylo v zájmu dětí, pak popíšu tři časté důvody takového jednání.

1. Hra o partnerskou budoucnost

První možné vysvětlení: Bojuje o SVOU budoucnost. Toto je nutné správně pochopit.

Budu se držet merita dotazu, tedy modelu, kde muž opustí ženu s dětmi a najde si jinou partnerku: Pokud muž opustí vlastní ženu s vlastními dětmi, může to být varovný signál pro novou ženu, ke které se přesune. A která možná také chce mít děti. Ta si totiž může položit logickou otázku: Co když dopadnu stejně? Co když mi svoji bývalku nyní popisuje jako nestvůru, se kterou nebylo možné žít, a za pár let bude úplně stejně mluvit o mně, až si najde nějakou další náhradnici a bude mě chtít před okolím znevěrohodnit?

To může být důvod, proč se takový muž může pokusit vypadat jako skvělý táta, kterému ve skutečnosti JDE o jeho děti, který se SNAŽÍ pro ně vydobýt to nejlepší, ale „co se dá dělat, zlá žena u soudu vyhrála a své děti bude mít ona ve své péči. Co mám dělat víc?“

Jinak řečeno: Tento muž udělá z pohledu milenky „všechno, co měl“, tudíž je to „správný chlap“ a „stojí za to s ním mít vztah“, jeho osobní čest „není narušena“ a děti zůstanou u matky, jak si on a třeba i jeho milenka v tichosti přáli. Vlk se nažere a koza zůstane celá.

Tolik tedy hra o mužovu budoucnost ve vztahu k nové ženě.

Je tu ale ještě jedna budoucnost. A to ve vztahu k vlastním dětem.

2. Hra o rodičovskou budoucnost

Odchod jednoho z rodičů od dětí vždy v dětech vyvolává otázku: PROČ? Co bylo špatně? Případně: Čím jsme se, my, děti provinily?

Proto se děti ptají svých rodičů, co se stalo. Jednoho i druhého. Nebo, pokud se neptají, jsou citlivé na příjem vysvětlujících informací od každého z rodičů.

Je nasnadě v té chvíli odpovědět: Ne, děti, vy za to nemůžete. Děti to možná uklidní, ale nenasytí. Ony budou chtít dál slyšet: Tak kdo za to může? A tehdy může být příležitost ukázat právě na druhého rodiče: To on za to může. A toto tvrzení má dalekosáhlý dopad.

Ale ještě dovolte, ať se vrátíme o krok zpět. Zůstaneme-li v daném modelu příkladu, kdy táta odejde za milenkou, nedělá v hlavě dětí dobrý obrázek to, když se tento táta posléze nezajímá o své děti. Může za tím být z jeho pohledu i „pochopitelný“ důvod, že sám sice děti ztratit nechce, ALE… například děti se mu nehodí do nové domácnosti a křehkého začínajícího vztahu s novou partnerkou, na kterou potřebuje mít všechen volný čas, tudíž děti by mu „překážely“, leč také si uvědomuje, že jednou své děti může potřebovat.

V takové krkolomné situaci ho může napadnout „kompromis“, kdy dá dětem znamení, že se o ně zajímá, že o ně bojuje, že o ně stojí, „to jen vaše zlá maminka“, potažmo „ta zlá soudkyně“ zabránila tomu, abychom byli spolu. Já nic, já muzikant udělal všechno.

Prostě „divadlo“.

A tím se dostáváme k důvodu třetímu a nejčastějšímu v případě předstíraného zájmu, a to je chladnokrevná manipulace. Manipulovat prostřednictvím vystupování před soudem nejen s dětmi, nýbrž vůbec se všemi blízkými lidmi, kteří se na odchod (v tomto případě muže) od rodiny dívají. Tím myslím jeho rodiče, její rodiče, jejich společné přátele, ale i jeho kolegy, jeho kamarády, spoustu lidí, kteří zpovzdálí vnímají hlavně to, že „já jsem odešel od rodiny, fuj!“

3. Hra o vlastní pověst

Vžiju-li se do této osoby: Já si z mnoha důvodů nemohu dovolit vypadat jako ignorant. A tudíž potřebuji vytvořit obrázek, že jsem odešel od rodiny z POCHOPITELNÉHO důvodu.

Například: Ano, mám milenku, ale PROTO, ŽE manželka byla nějakým rysem své povahy či chování nesnesitelná. Čím konkrétně? No tu legendu si už mohu vytvořit sám. A vyprat toto pravdivé či prolhané špinavé prádlo před soudem, před dětmi. I když to manželka při stání popře, příslovečné SEMÍNKO POCHYBNOSTI už bude zaseto – do dětí, do bližšího i vzdálenějšího okolí –, protože, jak se říká, na každém šprochu je pravdy trochu, ne?

A tak, i když můj odchod od manželky a dětí byl jenom můj výmysl a můj rozmar, svým předstíraným utrpením u soudu – právní hantýrkou řečeno – LEGALIZUJI svůj odchod, to znamená učiním ho pro jiné PŘÍPUSTNÝM nebo dokonce POCHOPITELNÝM, takže se pak dokonce na mou stranu přesunou i děti, i rodina, i kamarádi, a hlavně – moje milenka.

A že tím zničím svou bývalou ženu? No a? Na té mi nezáleží. Kdyby mi na ní záleželo, tak si to divadlo odpustím.

Pamatujte si, prosím, z tohoto Řešidla:

Kdykoli si člověk nemůže dovolit pravdu, potřebuje šířit lež. Opakovat ji. Stokrát opakovaná lež se totiž stane pravdou.

A ještě něco: Pokud je ta lež skutečně silně manipulativní, může se stát, že i ta samotná máma od dětí začne o sobě pochybovat. Vytáhne-li totiž takový muž u soudu nějakou její SKUTEČNOU slabou stránku, o které i ona ví, řekla mu o ní, může tuto ženu JEDNODUŠE u soudu poškodit, děti jí i VELKORYSE nechat, ale navždy se stát tím, koho všichni v okolí chápou, litují a podporují. Nakonec i děti řeknou své mamince: Ty to za to můžeš, že táta odešel. Ačkoli on odešel prostě jenom proto, že od ní odejít chtěl.

Kdykoli na Vás lidé vytahují lži, je to jenom proto, že na Vás nemohou vytáhnout žádné pravdy. Musejí si vymyslet, v čem jste špatní, protože jinak proti Vám nic špatného použít nemohou. A to je pro ně tragédie hlavně tehdy, když od Vás, člověka s dobrým srdcem, takoví lidé odcházejí a celé okolí se jich ptá: Hele, proč?

Potýkáte se s nelítostným jednáním člověka, ke kterému jste vždy měli blízko? Využijte mé knihy a magazíny. Vyberte si tu publikaci, která Vám pomůže.

O Řešidle: Jde o pořad podcastů, které můžete poslouchat na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts. Každý všední den v nich odpovídám na Vaše nejčastější dotazy. Archiv všech dílů najdete také zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart