Mluv na rovinu. Proč bereš mně i sobě čas? 5 důvodů, proč být ve vztahu upřímný

Všimli jste si té zvláštnosti?

Nádraží či letiště, kde se vítají nebo loučí lidé, vidí někdy upřímnější polibky než svatební sály.

Podobně stěny nemocnic slyší někdy upřímnější modlitby než zdi kostelů.

Často mi kladete otázky:

Proč mají dnešní lidé takový problém s upřímností a přímostí?

Proč je v dnešním světě tolik falše, lží a přetvářky?

V uzavřené skupině, kde spolu sdílíte své momentální problémy a návrhy jejich řešení, jsem řešil z určitého pohledu tragický případ, kde však bylo těžké definovat viníka. Ten příběh ukazoval, že upřímnosti ubývá i vinou smutné zkušenosti lidí.

Nechci Ti ublížit…

Filip a Míša měli dlouhý vztah. Tak dlouhý, že Filipa omrzel. Zůstával v něm, jak říkal, ze slušnosti. Nechtěl Míše ublížit odchodem, když ona mu ničím neublížila. Problém byl v tom, že Míša měla „ženské komplikace“. S každým rokem se snižovala pravděpodobnost jejího otěhotnění, a to tak fatálně, že lékaři stanovili termín: nejpozději do 30. roku věku, pak už to nepůjde.  A Míša si miminko moc přála.

To, že s ní Filip zůstává, si vykládala tak, že si jsou předurčeni. V obavách obracela každý list kalendáře, když o jejích 29. narozeninách už Filip nevydržel a přiznal: „Promiň, nemiluji Tě. Odcházím.“ Míše to vyrazilo dech.

Filip si od první chvíle uvědomoval, že by měl být upřímný. Ale… V minulosti zažil právě to, že po něm druzí vyžadovali naprostou upřímnost, ale jenom do chvíle, než skutečně upřímný byl – a pak to těm lidem začalo vadit. Byl za špatného. A on nechtěl být. Při každém pohledu na milující Míšu neměl srdce na to zranit ji, zranit její naději, ale tím víc se ujišťoval, že ji prostě nemiluje. Už dávno měl jiný vztah. Když jí o 29. narozeninách přiznal pravdu, dodal, že už to nemohl tajit – se svou „záložní dívkou“ sám čekal dítě. To Míšu srazilo dvojnásob.

Její jediná otázka zněla: „A proč jsi mi to, že mě nemiluješ a nechceš se mnou zůstat, neřekl dřív?“

Jeho odpověď byla tragikomická: „Protože jsem Ti nechtěl ublížit.“ A tak jí teď ublížil mnohem víc.

„Vyčetla bys mi, že jsem Tě okradl o čas, který u Tebe hraje tak velkou roli,“ dodával v naději, že ho pochopí.

Ale vzápětí se chytil za ústa. Uvědomil si, že jí tím lhaním, kterému on říkal strategicky zamlčování, ukradl ČASU MNOHEM VÍC. Ve své naivní domněnce, že neříkáním pravdy neubližuje, postupně nevratně ubíral té MILUJÍCÍ ženě, která mu důvěřovala a spoléhala na něj, to nejvzácnější, co každý člověk má – kus života, který už nikdy nelze vrátit zpátky.

Ovšem ztráty nebyly jen na Míšině straně. Jak Filipovi následně došlo, svou dlouhodobou přetvářkou nevratně přišel o člověka, který ho bezmezně miloval.

Proč vlastně neříkáme pravdu, a pak toho litujeme?

S oběma můžete mluvit, oba se stali součástí uzavřené skupiny, i když nezávisle na sobě. Oba potřebovali pomoc.

Míša potřebovala vstřebat, že vinou jiné osoby, pro kterou dělala maximum, přišla o svůj životní sen, ba potřebu. Mateřství.

Filip zase potřeboval dostat z vědomí, že on je toho příčinou.

Jak řekl Rouchefoucauld: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, už se nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ Ona si vyčítala, že ji do pasti přivedla její vlastní „hloupá“ důvěra. On si vyčítal, že se pocitu viny za zmaření štěstí milujícího člověka nikdy nezbaví. Navíc pro něj nebylo snadné strávit, že v očích ženy, které „nikdy nechtěl ublížit“, je nakonec tím „nejhorším padouchem, jakého mohla potkat“.

Každý týden pro uzavřenou skupinu živě vysílám i píšu články na přání. Také dnes. Vaše nejčastější otázka zní: Jak změnit člověka, který neříká pravdu? Potažmo jak změnit sebe, pokud my jsme těmi, kteří zamlčujeme druhým v domnění, že jim tím neublížíme?

Ukážu Vám, jak pracuji s lidmi a na jakých pěti základních uvědoměních stavím. Pojďme si je objasnit jedno po druhém:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Top
Shopping Cart