Proč se trápíme pro někoho, kdo se netrápí pro nás, a jak to ukončit

Emocionální svět člověka je pozoruhodný.

Srdci, které vzplane zamilovaností k novému člověku, lze rozhodně snáze vysvětlit, že protějšek stejné city neopětuje, než když totéž srdce už hoří dlouhodobou láskou k jednomu člověku a on se rozhodne nově naše city neopětovat. Nebo nám dokonce ubližovat.

Jinak řečeno: Uhasit počínající zamilovanost je snazší než zadusit požár a dosáhnout odmilování. Rozdíl je ve vztahu, který v prvním případě ještě nezačal, ale ve druhém případě skončil. Rozdíl je v množství investovaného času, energie, nadějí a představ, zkrátka v historii, kterou ve druhém případě nemůžeme dostat z hlavy. A hlavně otázku: PROČ? Proč to nevyšlo? Co jsme zkazili? Co ještě můžeme ovlivnit?

Když jsem psal 100stránkový magazín Proč neznám Tvoje Proč, snažil jsem se obsáhnout celou paletu odstínů neporozumění tomu, proč s námi druhý člověk „tak zachází“. Ve včerejším Řešidle jsem řešil jen jeden z nich: Proč ex-partneři bojují o děti, když o ně ve skutečnosti nestojí. Proč se z lásky stává msta? Proč ten, kdo nás miloval, se stává lhostejným? A hlavně: Proč nás to tolik trápí – proč nedokážeme snadno přijmout, že vztah prostě vyhasl a máme jít o dům dál?

Napsal jsem sedm knih a stovky magazínů, tak aby lidé našli odpovědi na své otázky. Založil jsem i uzavřenou skupinu, kde moji čtenáři mohou sdílet své zkušenosti s konkrétními problémy (pro vstup potřebujete být registrováni zde). Dvakrát týdně pro členy tohoto klubu píšu speciální články na přání. Jako dnes. Proč se tedy trápíme pro toho, kdo se pro nás už dávno netrápí, a jak to konstruktivně ukončit?

Když jsem ve svých dvaceti letech stál na mostě a chtěl skočit kvůli zradě člověka, potřeboval jsem nejen pochopit, proč to udělal, ale také proč tam vůbec stojím – proč mi to tak vadí. Proč jsem natolik závislý na jedné konkrétní osobě, proč si neumím představit vztah s jinou a proč se ve skutečnosti fatálně mýlím, když si myslím, že mě nic lepšího už nečeká. Opak byl pravdou. Vše krásné bylo teprve přede mnou. Ale musel jsem se pustit chiméry, že ten, kdo mě „hodil přes palubu“, pro mě najednou „přeplave širý oceán“, když doposud se pro mě ani „neohnul do louže“.

Co tedy všechno potřebujeme pochopit, proč se musíme přestat týrat nejen osamělostí, ale také výčitkami, že nám osamělost vůbec vadí, prostě jak udělat potřebné kroky vpřed?

Pojďme si to objasnit krok za krokem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Top
Shopping Cart