Detoxikujete se?

Pardon, nemyslím jen zbavování těla fyzických toxinů.

Myslím jedy psychické (duševní) nebo emoční (citové).

Provést emoční detox znamená například stoupnout si před zrcadlo a říct sobě:

„Miluju Tě.“ 

Bude Vám to připadat zvláštní – vyznávat lásku sobě, mít sám sebe rád. A přitom je to tak důležité. S touto metodou přišla Louise Hay, spisovatelka, ponořená do metafyziky, která byla v dětství zneužívaná a znásilňovaná vlastním otčímem. Přesvědčoval ji, že je ošklivá a špatná, že o ni nikdy žádný muž nebude stát, že by měla být vděčná za něj. Do hlavy jí vytrvalým opakováním vepsal tak sebepoškozující vzorce, že kvůli sebenenávisti mladá Louise nedokončila žádnou školu – a přesto se časem naučila mít ráda svůj život.

„Miluju Tě, záleží mi na Tobě.“

To byl dovětek, který doporučovala. Vypadá to jako nic, ale v životě mohou nastat chvíle, kdy to může znamenat všechno. Proč, to ukazuji v novém vydání magazínu FC Premium Jak překonat pochyby. Nevychází náhodou. Potřebujeme se po těžkém roce pročistit.

Ale nepůjde to bez Vaší spolupráce. Je totiž nutné najít si chvilku pro sebe. Máte ji dnes?

Pokud ano, zkuste se ponořit do emočně příjemného světa.

Ten má svůj rámec. Pamatujte: Náš klid a mír nesmí nikdy stát na vnějších podmínkách, protože na tomto neklidném světě se těžko hledá místo, kde by byl věčný mír a kam by nedosahovala marnivost a zloba. To místo však můžeme najít v sobě, a to dokonce právě tehdy, když zvenčí čelíme mnoha bouřkám a tlakům na otravování se vnitřním hněvem.

Vyvážení vlastního nitra po emoční i duševní stránce se věnuji v magazínu Jak překonat pochyby. Pro ty, kteří nepatří k odběratelům, alespoň pět základních myšlenek:

1. Zkusme se chovat tak, jako by naše dobrá energie záležela pouze na nás

Římský biskup Ignác už před dvěma tisíci lety napsal: „Modli se, jako by všechno záleželo na Bohu. Ale následně jednej tak, jako by všechno záleželo na Tobě.“

Jinými slovy: Věř. Věř, že to, co uděláš, bude mít smysl. A pak to udělej nejlépe, jak umíš.

Emoční detox znamená, mimo jiné, očistit svůj život od lidí, kteří nás využívají, nerespektují, ponižují nebo podvádějí. Jsou to lidé, kteří k nám rádi přistupují podmíněně. Představme si zahradníka, který vkročí do své zahrady a zvolá: „Chci okurku, jinak žádný záhon nezaliju.“ 

Ale tak to nefunguje. Zahradník naopak nejdříve propotí spoustu košil ve víře, že to, co dělá, bude mít smysl. Že když udělá všechno nejlépe, jak umí, zahrada mu to vrátí. Stejné je to v lidském životě. A pokud existují lidé, do kterých investujeme a oni nám nic dobrého nevracejí, neměli bychom se pro to trápit. My jsme udělali maximum pro to, aby okurky vyrostly.

Věřme, že když se začneme soustředit na SVÉ pocity a SVOU lepší energii, budeme se cítit lépe, protože se odpojíme od druhých, a hlavně:

2. Snažme se z hlavy vypustit všechno, co nemáme možnost ovlivnit

Prožíváme dobu, ve které to, co smíme, je určováno z velké části nevyzpytatelným nepřítelem, z další velké části vládou a jen hrstku toho můžeme ovlivnit my. Ale ani to není málo.

Mnoho negativní energie člověka zmizí ve chvíli, kdy přestane řešit to, co neovlivní, potažmo kdy sto procent jeho koncentrace začne patřit tomu, co ovlivnit může. Zbytek přijme jako fakt.

Ve svém magazínu FC Premium zdůrazňuji, že vždy není v našich silách ovlivnit vše, co se nám v životě stane, ale vždy je v našich silách ovlivnit, jak k tomu, co se přihodilo, přistoupíme. Zbavíme-li se posedlé touhy kontrolovat všechno, tedy i to, co nemáme pod kontrolou, projasní a zjednoduší se nám život. Začneme být pány své přítomnosti.

3. Zbavme se všeho, co nám dělá špatně

Mnoho lidí trpí závistí, zapšklostí, lítostí, převaluje v ústech převzatý citový jed a trápí se pro ty, kteří se pro ně už dávno netrápí. Dalajlama, jehož sebeočistným myšlenkám jsem dal prostor i v knize Čtyři prány štěstí, v této souvislosti říká: „Zjistil jsem, jak je lidská mysl ohebná. Rád se přirovnávám k mušce, která zrovna létá kolem mě. Jsou chvíle, kdy bych v její situaci bědoval: Jsem velmi slabá moucha a nemám žádnou schopnost se prosadit, být šťastný. Ale já nejsem slabý, jsem člověk. A přestože tyto schopnosti mám, chovám se často hloupě. Třeba když jsem nabubřelý. Někoho potkám a napadne mě, že jsem lepší než on. Jakmile mě toto zachvátí, hned se v tom člověku snažím najít něco pozitivního. Třeba že má pěkné vlasy. Můj pohled se okamžitě změní. Když já jsem plešatý, pak z tohoto pohledu je druhý lepší než já. Je to dobrý návyk, jak potlačit vlastní pýchu a aroganci a najít na druhých to, co můžeme ocenit. Ať se cítíme příliš nahoře, či příliš dole, tohle je psychický přístup, který můžeme využít ke zlepšení vlastní situace.“

4. Hledejme na všech a na všem to, co můžeme ocenit

Platí to hlavně v těžkých chvílích. Tehdy totiž dobrou energii nejvíce potřebujeme.

A víte to dobře, když se mi svěřujete po zhlédnutí mých živých vysílání nebo poslechu podcastů s příběhy, které Vás tíží. Rozumím Vaší bolesti, záleží mi na jejím odstranění, ale nikdy to nejde bez toho, abychom společně našli záchytný bod – cokoli pozitivního ve Vašem životě. Stavět se totiž dá pouze na tom, co JE, nebo co MÁTE, ne na tom, co NENÍ nebo NEMÁTE. To je podstata mých knih i magazínů – rozvíjet v lidech pozitivní způsob přemýšlení zejména v negativním rozpoložení.

I já jsem jen člověk a ničí mě negativní energie. Proto, když spolu pracujeme na řešení Vašeho problému, potřebuji pozitivní energii – těšit se na dobrý konec, soustředit se na správné kroky, rozvíjet i ve Vás vděčnost například za to, že jste v těžké chvíli skutečně poznali druhého člověka a jeho tvář.

5. Zvedejme sami sebe

Zdá se to fyzicky nemožné. Jak může člověk sám sebe zvednout ze země? Jak se tonoucí může sám „vytáhnout z vody“? A přece to v určitém smyslu jde: Sami můžeme být sobě nejlepším přítelem. Ale musíme rozumět emoční hygieně. Už malé dítě ví, že si má čistit zuby a kde najde náplast na odřené koleno. Ale málokdo ví, co dělat s blízkým, který se ocitne na dně, „krvácí“ mu „srdce“, cítí se ztracený, zkrátka který má zlomeninu duše, a ne nohy.

Máme za sebou rok historicky nejvyššího počtu depresí. Mnozí i bez konzultace s lékařem polykají prášky, místo aby víc přemýšleli o původu bolestí. Odstraňují následky deprese, ne příčiny deprese. Snaží se potlačit špatné pocity pilulkami, zbavit se citlivosti a necítit, jak je jim zle, přitom se potřebují zbavit příčin, které jim činí zle. Proto přicházím s tímto vydáním Jak překonat pochyby. Záleží jenom na Vás, zda ho využijete. Víc o něm zde.

Pamatujte si, prosím:

  1. Pracujme na své energii. Vím, že je tak neobvyklé stoupnout si před zrcadlo a říct: „Miluji Tě.“ Jsme přece zvyklí všechno pěkné říkat jen druhým a čekáme, až pěkná slova přijdou od nich.
  2. Když pěkná slova od druhých nepřicházejí, cítíme se špatně. Když řešení problémů nepřichází shůry, pochybujeme o životě, o osudu. Zamysleme se, prosím, raději nad sebou. A zkusme být sami sobě nejlepším přítelem zejména v těžkých chvílích.
  3. Učme se dávat si právě to, co zvenčí nepřichází. Je to jednodušší cesta. Navíc přestaneme být na okolí a vnější energii závislí. Chcete mi namítnout, že to neumíte? Už to samo je diagnóza. Nevědět, jak se mít rád, netušit, co nám dělá dobře, čekat s odpovědí na okolí, znamená, že je nejvyšší čas začít se zajímat také o sebe a své blaho. Začít konečně naslouchat sobě.

Věnuji se tomu ve svých magazínech FC Premium. Jejich přehled zde.

Využít můžete také knihu Čtyři prány štěstí. Najdete ji zde.

Mé poslední živé vysílání, věnované pocitům viny a svědomí, ze záznamu zhlédnete zde.

© Petr Casanova