Rok v dětském životě je strašně moc. Rok bez školy je propast.

Do uzavřené skupiny, určené pro řešení konkrétních problémů (pro přístup do ní potřebujete registrací zde), mi začali vstupovat rodiče, potažmo samy děti. Důvod: Strach. Obava z propadu ve vzdělání a zhoršení budoucího uplatnění. Pocit zaostávání vůči vrstevníkům, nálepka outsidera. Psychické potíže. A to nejen v rodinách, kde děti nemají svůj počítač, kde mají slabé připojení k internetu nebo vůbec žádné. Píšou mi i rodiče-samoživitelé, kteří sami nezvládají souběžnou distanční výuku více dětí různého věku – a sami mají strach.

Když jsem ještě před zavedením vládních opatření každé pondělí pracoval s dětmi, jedním z mých předmětů bylo Sebevědomí. Už tehdy s ním děti měly problém. Už tehdy vnímaly spíše své nedostatky než přednosti, necítily se „dost dobré“, nevěřily si v běžných úkonech. I proto vzniklo nové vydání magazínu Jak překonat pochyby (k odběru magazínu přirozeně patří přístup do uzavřené skupiny).

O mém dalším předmětu Vztahy jsem psal v článku 7 „maličkostí“, po kterých ženy touží.

Pamatuji si první hodinu ve škole. Žáky jsem požádal, aby na celou jednu stranu papíru sepsali všechny své přednosti. List zůstal vesměs prázdný. Zato když měly děti popsat své nedostatky, jeden list jim nestačil. Tak málo se zabýváme jejich přednostmi a tak moc jejich nedostatky (o tom bylo nakonec i včerejší živé vysílání o pohledu nedostatku).

Moje škola

Když s dětmi pracuji, chválím vždy jejich úsilí, nikdy ne momentální dovednosti, a už vůbec ne nadání pro něco. Nechci, aby si myslely, že to, čeho dosáhly, už stačí, že více se snažit nemusejí, či dokonce že všechno v životě za ně obstará jejich talent či rodiče. Tedy že jim to spadne samo do klína. (Mé složité cestě dětstvím jsem věnoval výroční FC Speciál DESET.)

Mám deset zásad, jimiž se ve výchově a rodičovství řídím. Třeba Vás v něčem inspirují.

Mimochodem, všechny zásady lze uplatnit i na dospělé. Tedy: můžeme se tomu učit společně s dětmi:

1. „Dovol si být začátečníkem“

Začátečník… Dospělí lidé toto slovo nemají rádi. Takto označení si připadají poníženě, nedokonale. Jenže nikdo na světě nezačal jako neomylný a všeznalý. Každý, kdo něčeho dosáhl, se musel v první řadě učit. A aby se mohl učit, musí mu přestat vadit to, že je na začátku cesty.

Proto děti odmalička nabádám k tomu, aby se v každém okamžiku snažily udělat to nejlepší, co v dané chvíli umějí. Tím získají novou zkušenost, jak to jde udělat lépe. Jakmile vlastními chybami pochopí, co dělají špatně, respektive jak to dělat lépe, udělají to lépe.

2. „Přestaň panikařit a utíkat“

Něco se dítěti nepovedlo? V první řadě se uklidni. Je to normální.

Analyzuj to, kde jsi. A uvědom si, že jsi přesně tam, kde v daném okamžiku máš být, aby ses tam naučil to, co potřebuješ k posunu na další místo.

Každý krok a následně každá negativní i pozitivní zkušenost jsou nutné, abychom se ponaučili.

3. „Motivuj se neúspěchem“

Neúspěch není opakem úspěchu, ale součástí cesty k úspěchu. Zklamání a frustraci z každého neúspěšného pokusu musíme používat ke své motivaci, nikoli k demotivaci.

To znamená hledat v každé porážce příčinu a smysl. Když totiž děti nepřestanou být odhodlané odčinit svá selhání, pochopí něco úžasného – že mají kontrolu nad svým životem, schopnost nejen něco pokazit, ale i napravit. Vytvářet svůj osud.

4. „Uvědom si, co přesně vytváří Tvůj život“

Nikdo z nás není produktem JENOM konkrétních událostí nebo okolností. Všichni jsme také produktem svých vlastních rozhodnutí.

Jinými slovy: Náš život nevytváří pouze to, co se v něm děje, ale především to, jak na to reagujeme, jak k tomu přistupujeme, jak s ním nakládáme. To určuje, kdo jsme.

Pokud je chyba u jednoho člověka zdrojem neštěstí a rezignace, zatímco u druhého zdrojem ponaučení a posunu, zjevně problém není v chybě, ale v osobním přístupu. Úspěšný život je v první řadě o vlastní vůli a rozhodnutí nedovolit svým frustracím a strachům, aby zbytečně a dlouhodobě přebíraly kontrolu nad naší energií, myšlením, budoucností.

5. „Neporovnávej svůj pokrok s druhými“

Kdo četl mou knihu Čtyři prány štěstí, ví, jakou paseku v dětských hlavách dokáže udělat soutěžení. A to i s přesahem do budoucna, do celého dospělého života.

Psychologickým problémem soutěžení je totiž fakt, že vítěz je jen jeden a poražení všichni ostatní. Porážka pak vedle zklamání sebou vytváří averzi vůči vítězovi. Nutno říct, že hromadnou averzi, tedy velkou negativní energii. A každá negativní energie je sklonem k pohodlnému řešení. Je snazší nenávidět než pracovat na sobě v přesvědčení, že jednou já budu tím jediným nahoře – a proč také, když pak budu terčem nenávisti?

Proto na děti, když ze soutěžení s ostatními nevycházely vítězně, apeluji: „Nepoměřujte se primárně s druhými. Oni nejsou lepší, jen jiní. Pracujte ne s jejich přednostmi a nedostatky, ale se svými. Soustřeďte se na jediného soupeře – sebe. Snažte se dokázat víc než včera.“

Navíc dětem bere sebevědomí takzvané absolutní porovnávání, které ignoruje zaměření dítěte. Jinak řečeno: Dítě nemusí být dokonalé. Umělec nepotřebuje nezbytně rozumět matematice, podnikatel znát dokonale literaturu a hudebník bezchybně chemii. Když má dítě výborné známky ze všeho, jen dobře. Ale mnohem spíše se s věkem bude vymezovat určitým směrem. Jen proto, že má v jiném předmětu horší prospěch, neberte mu sebedůvěru, kterou potřebuje pro rozvoj svého nadání. V zásadě není důležité, v čem dítě vynikne. Potřebuje se ale naučit, že důležité je ve víře udělat nejbližší krok a racionálně ho provést co nejlépe.

To souvisí s další zásadou:

6. „Oceňuj svou jinakost“

Dalším psychologickým problémem pro děti je kultura, která požaduje takzvané instantní výsledky. Převedeno do dospělého světa: Jestliže má soused jiné auto, chceme ho také. Jestliže má více peněz, chceme je také. Jenže my přitom nejsme stejní. Každý máme jiné potřeby i jiné motivy. Snaha všímat si jiných a duplikovat jejich životy z nás samotných bere kus našeho Já, schopnost naplnit primárně své potřeby a využít předně své nadání.

Vůbec nevadí, že každé dítě neumí všechno, není robot. Naopak by měla být umocněna jedinečnost člověka, hodnota každé individuality. Dětem jsem vždy říkal: „Hledejme to, v čem jsme jiní. Možná pro svou odlišnost sklidíme posměch davu, ale každý jedinec jde rychleji než dav, protože každý dav jde jen tak rychle jako jeho nejpomalejší člen.“

7. „Věř ve své schopnosti“

Věřím v přírodu a její záměr udělat každého člověka unikátním. Ne nadarmo má každý nějakou unikátní přednost a unikátní způsob myšlení, jenž ho předurčuje k osobnímu úspěchu. K jeho objevení i uplatnění však potřebujeme pevnou vůli – a její dvě složky: trpělivost a vytrvalost.

Trpělivost je souhrnem smíření, klidu, sebedůvěry a víry v budoucnost. Je to znamení vnitřní síly. Není to vlastnost, dá se naučit, osvojit, tak jako vytrvalost. Zatímco trpělivost se projevuje v pasivitě, schopnosti strpět náročné, vytrvalost se projevuje v aktivitě, schopnosti vytrvat v cestě, která má smysl.

Proto dominantní část svých předmětů věnuji překonávání strachu, a to i v magazínu FC. Udělat právě to, do čeho se nám nechce nebo z čeho máme obavy, protože nevíme, co je za rohem, to znamená především mít trpělivost se svou slabostí a být schopen vytrvat v chůzi za roh – ke zjištění, že to, čeho se bojím, vždy dokážu překonat.

8. „Vysiluj se činností, ne nečinností“

V osobním nastavení jsou lidé rozdílní, ale jedno mají společné – 24 hodin denně. Jejich úspěch vytváří především schopnost dokázat tento čas využít. A s tím souvisí právě jiný přístup k problémům nebo porážkám a obecně ke strachu.

Mnozí úspěšní lidé neměli v životě méně překážek než jiní, naopak jich potkali víc, neboť jim šli aktivně naproti. Naproti tomu ti, kteří řešení problémy odkládali nebo si odmítali své chyby a rezervy přiznat, se nikam neposouvali.

Na čase je zajímavé, že uplyne tak jako tak, ať jsme činní, nebo nečinní. Já se snažím vést děti tak, že je lepší být vysílen z přemíry zkoušení a učení se než z nicnedělání. To první totiž člověka posouvá k dobrým emocím a vědomostem, to druhé je jen marněním času a vlastních schopností. A to i v dnešní složité době.

9. „Ber překážky jako podstatu cesty“

Můj magazín FC ukazuje i méně známé příběhy úspěšných lidí. Jako v novém vydání Jak překonat pochyby příběh Čecha, který se z pouhého knihkupce stal legendou.

Kdo čte magazín dlouhodobě a pozorně, mohl vysledovat, že úspěch nikomu nespadl z nebe. Že úspěch začal s odvážným rozhodnutím nepřestat hledat řešení pro konkrétní problém. Úspěch necharakterizuje cíl, ale cesta.

Překážky jsou nejen přirozenou součástí cesty, ale samy jsou cestou k řešení. Přijít totiž na to, jak překonat vlastní překážky, znamená získat řešení i pro druhé. Stejně tak u dětí překážky jsou podstatou růstu a jejich sílení.

Jenže k tomu chce ještě jedno:

10. „Nauč se obracet stránky dopředu“

Dnes se s dětmi osobně vídat nemohu. Ostatně, děti jsou – kromě dalšího – omezeny i ve sportování. Moje práce s nimi je postavená na sportu, protože ve sportu je možné mít před sebou stále větší překážky. Říkám jim: „Člověk má přirozený sklon k pohodlnosti, proto potřebuje život ve formě překážkového běhu, nespokojit se s jedním úspěchem, protože co stagnuje, to pomalu zaniká. Potřebuje brát výzvy jako příležitosti k osobnímu růstu, příležitosti nikdy neustat. To je soutěživost, kterou si úspěšný člověk snaží udržet. Bez ní se úspěch stává historií.“

A hlavně, když mají děti sklon k negativnímu přemýšlení o svých chybách, opakuji jim, že člověk je už z podstaty odsouzen dělat chyby. Je omylný. S omylností se potřebuje smířit a naučit se obracet stránky své knihy životního ponaučení dopředu, ne dozadu.

Kdo se tohle naučí, přestává marnit čas v minulosti nad chybami, které nelze změnit. Chyby se nedějí proto, aby je člověk měnil, ale aby ony změnily člověka. To znamená psát lepší příběh.

Magazín Jak překonat pochyby učí jinak přemýšlet o životě, výzvách, vnější kritice a vůbec komplikacích, které nás brzdí nebo připravují o naše sebevědomí, a to nejen v dospělém životě, nýbrž i u dětí. Magazín je součástí členství FC Premium, k němuž patří i přístup do uzavřené skupiny, k mým živým vysíláním v této skupině a dalším výhodám. Více ZDE.

Včerejší živé vysílání o pohledu nedostatku a programování dětí najdete ZDE.

Výroční FC Speciál DESET o deseti nejdůležitějších poznáních mého života najdete ZDE.

© Petr Casanova