Pejsci na zavolání. Jak přestat stavět most jen z jedné strany

Vztah je jako most.

Nejde jen o to, že spojuje dva břehy. Tak jako vztah dva lidi.

Jde také o to, že most, aby měl dlouhodobou životnost, potřebuje dva PEVNÉ břehy a KVALITNÍ konstrukci. A musí být vyvážený.

Jen tak k sobě dva lidé z protějších břehů najdou cestu, jen tak se sblíží, a hlavně jen tak bude mít most, stavěný rovnocenně z obou stran, pro oba stejnou hodnotu.

Od vydání magazínů Odpustit neznamená zapomenout a Proč neznám Tvoje Proč se mi hromadí případy takzvaných jednostranných mostů. Partnerská psychologie hovoří také o pejscích na zavolání, na které má páníček čas jen tehdy, když se to jemu hodí, a ne když je to obecně potřeba.

Znáte takový vztah?

Jste snad přímo Vy pokaždé tím, kdo musí udělat první vstřícný krok?

Na jednu stranu říkáte, „Jsem ve vztahu“, ale ve skutečnosti jste osamělí – vedle někoho druhého?

Ptáte se druhého PROČ? Proč nevyvažuješ? Proč jen bereš? Proč si mě nevážíš? Proč si na mě neuděláš čas taky proto, že to potřebuji já? Proč se vídáme, jen když chceš Ty?

Mává s Vámi, v duchu příběhů v magazínu Proč neznám Tvoje Proč, sebepoškozující domněnky, černé vize a spekulace, proč tato láska není opětovaná? Voláte: „Miluji Tě!“, ale nazpět přichází jen chladná reakce, či nic? Ztrácíte na vratkém mostě sebevědomí?

Přináší Vám vztah spíše bolest? Zjevně se trápíte pro někoho, kdo se netrápí pro Vás? Nereaguje protějšek na Vámi vysílané vlny zájmu o budování vztahu, jako kdyby Váš vysílač byl porouchaný nebo nedostatečný?

Tak už, prosím, dost.

Proč náš protějšek nepřichází, ani neodchází?

Jak píšu ve svých pravidelných magazínech a knihách, existují specifické vztahy, do nichž vkládáme své maximum, a přece to nestačí. Je to frustrující. Zabíjí to v nás city i rozum. Nevíme, co dělat víc, když už děláme nejvíc.

Začneme si odmítání jiným člověkem spojovat se svou sebehodnotou. Psychologie tomu říká vyhlížet ven pohledem nedostatku. Jako malé děti se obracíme ven, ke svému učiteli či rodiči, autoritě, která „rozhoduje“ o tom, jestli jsme dost dobří, jejíž ocenění znamená, že stojíme za lásku (jsme dost dobří), a její odmítání znamená, že máme nějakou palčivou chybu, a když ji neopravíme, nezasloužíme ocenění (nejsme dost dobří).

Naše láska začne zesilovat v závislost až lpění na jediném člověku. Ten jediný, kdo způsobuje naši bolest, ji jako jediný může zahojit. A tak se k němu upínáme, hledáme k němu cestu, žádáme ho o „nové vyvolání“, „opravu známky“, snažíme se mu nějak zavděčit. Nikdo jiný nás nezajímá. Roste v nás obava, že dokud neřekne ANO, nebudeme dost dobří možná pro nikoho.

Zásobujeme ho láskou, aniž pro ni musí něco udělat. A když nereaguje, snažíme se dělat stále víc, protože jsme přesvědčeni, že chyba je na naší straně a musíme přidat. Jinak řečeno: Když se vžijeme do pohledu protistrany, zjistíme, že existují dva druhy lidí. Jestliže někdo ze svého břehu vidí, že k němu protějšek z opačného břehu začal stavět most, buď 1) honem přiloží ruku k dílu a ze svého břehu spustí také výstavbu mostu, aby se co nejdříve (uprostřed) setkali, nebo 2) zůstane se založenýma rukama sedět a čekat, až druhý celou stavbu oddře tím spíše, když je zjevné, že na pasivitu svého protějšku reaguje svou zvýšenou aktivitou. Proč ho brzdit, že? Tak uvažují mnozí „páníčci“, kteří ve skutečnosti jen zneužívají dobroty svých „pejsků“.

Smutný/šťastný* osud pejsků

(* nehodící se škrtněte – podle své zkušenosti)

Jsou pejsci, kteří mají šťastný život, protože mají báječné páníčky. Ti jim oplácejí lásku stejně vrchovatými dlaněmi. Ale pak jsou pejsci, kteří mají velmi smutný život, protože jejich páníčci psí lásku zneužívají. Pejsci i v lidské podobě jsou ke zneužívání stvořeni.

Podívejme se na zvířecí říši: Pes přináší absolutní, tedy bezpodmínečnou lásku. Dává ji, i když zpět nedostává. Investuje bez ohledu na výnos. Čím později se páníček vrátí domů, tím víc se pes raduje. Pes umí být ve vztahu „sám“, ten jediný, kdo je vděčný a miluje, protože jeho srdce nikdy nepřestane věřit, že když bude ještě déle dávat všechno, samo a neoceněné toto srdce nezůstane.

Pejsci mezi lidmi se projevují tak, že na písknutí běhají za těmi, kdo jim ubližují. Dokonce čím víc je páníčci odhánějí, tím usilovněji za nimi běhají a tím zamilovaněji k nim vzhlížejí. Pejskům stačí málo. Někdy i úplné nic. A pokud v nějakém občasném projevu páníčka rozklíčují trochu lásky, rozdali by se ještě víc – cítí, že jsou blíže svému štěstí.

Pejsci v lidské podobě jsou nádherná srdce, ale zneužitelná. Mají selektivní paměť. Psí srdce nepočítá, kolikrát ho nakopnete, jestliže ho mezitím alespoň jednou pohladíte. Pamatuje si to pohlazení, ne ta kopnutí. To znamená: Když ho tu a tam pohladíte, zase bude připraven, až ho příště zavoláte. Někteří psi jsou dokonce rádi i za kopnutí – vykládají si ho jako alespoň nějaký projev ZÁJMU.

Jak pracovat se psí povahou

Když se čtenáři mých magazínů a knih řeším psí povahu, a to ať u nich samotných, nebo jejich blízkých (rodičů, přátel, dětí), doporučuji jim tři základní kroky, které popíšu jenom ve zkratce. Detailně jsou rozebrány v mých magazínech a knihách.

Pokusím se je pro snazší pochopení objasnit na jednoduchých příkladech.

1. krok: Pochop, jak funguje magnet

Vezměme si dva magnety. Snažme se je přitlačit k sobě.

Pokud to nejde, držíme je polarizované tak, aby se odpuzovaly. Čím více se snažíme překonat odpor, tím větší odpor cítíme. Je to jako v jedné populární písni: Čím blíž jdu k Tobě, tím jsi dál.

Abychom dva magnety spojili, musíme změnit polarizaci. Tedy jeden obrátit. V tu chvíli není třeba již žádná námaha. Magnety se k sobě přicucnou samy. Jinak řečeno: Obraťme směr, kterým vydáváme veškerou energii.

Místo vkládání energie do člověka, který si jí neváží, začněme vkládat energii do člověka, který si jí váží. Mohou to být naši přátelé, děti, kolegové. Důležité: Nějaká energie se nám konečně začne vracet.

A o partnerský vztah se nebojme: I cesty zdánlivě vzad mohou ve skutečnosti vést vpřed. Však se přesvědčme.

2. krok: Test daru rozlišení

Pojďme dýchat. Prodýchat tento stav.

Všimněme si, že když se nadechneme, objem plic se zvětší. A když vydechneme, objem plic se zmenší. S výdejem tedy ztrácíme, s příjmem získáváme. Život potřebuje fungovat ve změnách, jinak se udusíme.

Dáváním ve zdravém vztahu se nechudne, protože oba foukáme do společné matrace. Jestliže však tou skutečnou matrací je pouze partnerovo srdce, které pěchujeme (a on možná vydává svou energii jinde), pak nám nezbytně jednoho dne začne vzduch chybět.

Proto také mnozí pejsci křičí: „Jsi pro mě vzduch!“ (Tak nepostradatelný.) Bohužel nazpět často slyší: „Jsi pro mě taky vzduch!“ (Tolik mi lhostejný.)

Ve své knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem píšu: Někteří lidé si neuvědomí hodnotu toho, co pro ně děláme, dokud nenajdeme odvahu přestat to pro ně dělat. Mít pro ně větší hodnotu, k tomu nepomůže toho pro ně dělat ještě víc, ale dělat toho méně nebo nic.

Psychologie tomu říká dar rozlišení. Všichni to známe v posledním roce. Stačilo nás vystavit strachu o zdraví, a najednou si zdraví více hlídáme. Více si vážíme přírody, přátel i pouhého obyčejného nádechu bez roušky či respirátoru. Na zdraví je to vidět nejlépe.

Dokud jsme zdraví, většinou si toho ani nevšimneme. Jsme na něj zvyklí, připadá nám samozřejmé a běžné, čímž pro nás ztratí hodnotu. Přestaneme se o něj starat, a tudíž onemocníme. Najednou pro nás zdraví má obrovskou hodnotu. A začínáme se mu zcela věnovat, je na prvním místě našeho hodnotového žebříčku. A tak se nám zdraví vrátí. Anebo taky už ne. A totéž platí pro lásku, které jsme si vlivem dlouhodobého návyku přestali vážit, byla už pro nás příliš všední a bezcenná. Jakmile nás opustí, schází nám.

A když ne? Jestliže naše nepřítomnost pro druhého nic neznamená, pak ani naše přítomnost pro něj nebude mít valnou hodnotu.

3. krok: Zrcadli

Dar rozlišení umožňuje člověku, který je osamění vystaven, pochopit rozdíl mezi tím, co měl, a tím, o co přišel. Co bylo samozřejmé, se stane ztraceným. Detailně tuto metodu rozepisuji v knize Cítit rozumem, myslet srdcem, a to i se všemi riziky a souvislostmi, hlavně se spuštěním slibů, lhaním, předstíráním, žadoněním o druhou šanci, jež ve skutečnosti může být návratem do téže řeky. O tom, jak naložit s druhou šancí, již píšu v knize.

Je to prostě jako s pejskem, který se vyvlékne z obojku a uteče, ztratí se. Někteří páníčkové si neuvědomují hodnotu svého psa do chvíle, než o něj přijdou. Pak se může stát, že jim jeho láska začne zoufale chybět.

Dar rozlišení je v podstatě projevem zrcadlení – odpojení se od nemilujícího partnera. Dáváme mu „ochutnat jeho medicínu“. Byť to není psychicky snadný krok, při správném zvládnutí a dodržení napomáhá nastavit si nové osobní meze tak, aby nás protějšek začal respektovat. Jako když nám navrácené zdraví uštědří pomyslný políček se vzkazem: Teď Ti to ještě prošlo, ale příště… už se vrátit nemusím. Ale o tom už v knize.

Dar rozlišení je každopádně mocný:

  • Dává lásce milujícího člověka hodnotu dokonce i v očích toho, kdo ji neviděl.
  • Ten, kdo prozře, si o samotě uvědomí, že ztrátou není přijít o člověka, který vůbec nemiluje, ale naopak o toho, který absolutně miluje. Tudíž si uvědomí, že on je tím, kdo ztratil.
  • Tomu, kdo slepě miluje, dá příležitost partnera opravdu poznat – podívat se pravdě do tváře a nežít jen v představě o tom, jak „mě určitě miluje, jen to neumí dát najevo/nemá teď čas“.

Pět doporučení

  1. Investuj energii dlouhodobě pouze tam, odkud se Ti energie v nějaké formě vrací. Pokud dáváš štěstí, ale pociťuješ neštěstí, pak jsi ve ztrátě. Jednej.
  2. Najdi odvahu přestat dělat pro druhé to, co považují za samozřejmé. Umožníš jim pochopit skutečnou hodnotu toho, co jim dáváš. A pokud ji nepochopí, je to pro Tebe rovněž užitečná informace. Víš, u koho nemarnit čas.
  3. Pokud dáváš někomu maximum a jemu to nestačí, neznamená to, že Tvé maximum nebude mít hodnotu pro nikoho. Tvá hodnota neklesá s něčí neschopností ji vidět.
  4. Pěstuj vztahy s lidmi, kteří si uvědomují hodnotu toho, co pro ně děláš. Takoví si Tě váží – s takovými se cítíš plnohodnotně, šťastně, naplněně. To jsou Tví lidé.
  5. Jednou zjistíš, že z dlouhodobého hlediska nezáleží na lidech, pro které nemáš hodnotu, ale naopak na lidech, pro které hodnotu máš.

Uvedené magazíny a knihy lze sehnat zde.

Pokud Vás více zajímá magazín, který vychází každé dva měsíce a věnuje se vždy na sto stranách do šířky a do hloubky jednomu velkému tématu, více o magazínu čtěte zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart