Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Snažíš se o vztah.

Víš, že nejsi dokonalý člověk.

Proto Ti nedělá problém přiznat chyby, které děláš.

ALE: Problém nastává tehdy, když jsi ve vztahu tím jediným zdrojem každé chyby. Když máš vedle sebe „zdánlivě dokonalého“ partnera – alespoň to vypadá podle toho, že sám nikdy nepřizná chybu a vždycky se jenom Ty máš cítit provinile.

Kdo četl mé knihy Dvanáct srdcí a Protože, které jsou zaměřené na vztahy s cíleným srážením sebevědomí partnera, ten ví, že skutečný problém bývá naopak v tom, kdo si žádné problémy nepřipouští. Může být za tím jeho povaha, jeho ego, jeho slabost, ale i jeho programová potřeba nabírat dominanci ve vztahu. Ať je to cokoli, takový vztah bolí. A hlavně může mít dlouhodobé následky ve zlomení sebehodnoty člověka.

Ostatně, podobně zní i dnešní dotaz: „Petře, nevím, jestli mám ve vztahu manipulátora, slabocha nebo sobce, na tom nakonec ani nezáleží. Záleží na mých pocitech, které jsou strašné. Já ho miluji, ale jednu jeho stránku nenávidím. A to že nikdy nepřizná chybu. Zato mě vždycky nutí, abych přiznala chybu já. Proč tohle dělá?“

Protiklady, které si vyhovují. Anebo taky ne

Jak dobře víte z mých živých vysílání, často se potkávám se dvěma extrémními typy lidí. Ti první odsuzují jen sami sebe. Vždy vidí chybu jenom na své straně. Vždy se cítí vinni, nedostateční, že nic neznamenají, že se „musejí víc snažit, aby si jich druhý vážil“.

A na protější straně této škály stojí naopak ti, kteří odsuzují jenom druhé. Chybu vidí vždy jen na straně svého partnera. On je ten vinný, nedostatečný, ukazují na něj, on nic neznamená, on se musí víc snažit, abychom si jich vážili. Jan Werich tomu říkal: dva konce téhož kyvadla. Protože ty dva konce něco spojuje. Oni se vzájemně přitahují.

Ti, kteří vidí chybu jen v sobě, přirozeně přitahují ty, kteří vidí chybu jen v druhých. Zdálo by se, že si tyto dva typy báječně porozumí. Ale opak je pravdou.

Toho, který je pořád jen dole, to jednoho dne zničí. Anebo bude opuštěn tím, který si myslí, že žádné chyby nemá, že je ho „škoda pro outsidera, který naopak nemá nic než chyby“. A potom tento opuštěný zůstává nejen sám, ale hlavně bez sebevědomí. Často se dokonce bojí dalších vztahů, a pokud si někoho k sobě přitáhne, pak bohužel mnohdy opět toho, kdo ho zase zadupává. Vykládá si totiž takový vztah jako plus – hlavně nebýt sám, hlavně si nepřipadat jako nula. I ubližování své osobě si vykládá jako zájem o svou osobu. A navíc, on takovému toxickému protějšku snáz věří a rozumí. Sám sebe nemá rád, sám sebe si neváží, a tak přirozeně souzní s toxickým člověkem, který hovoří vlastně stejnou řečí. Ty jsi nula. Na tom se oba shodují.

Chyba nechybujícího

Když v knize SPOLU ukazuji, jak pracovat s toxickými lidmi, zmiňuji také to, že tyto vztahy z dlouhodobého hlediska nepomáhají ani jednomu. Největší chybou v životě je totiž myslet si, že jsem bez chyb. Jestliže si o sobě myslím, že žádnou chybu nemám, pak ani žádnou chybu v sobě nehledám – nic neopravuji, nic nerozvíjím, zůstávám na místě. Neřeším sám sebe, řeším jenom lidi okolo sebe. Řeším jejich chyby, celý den je rozebírám, a tudíž mi nezbývá žádný čas na to, abych řešil chyby své. Vlastně jaké své, když žádné nemám?

Tihle lidé pak mají obrovský problém ve vztazích. Protože „nemají žádné chyby“, tak ani nevědí, proč by měli ve vztahu řešit nějaké problémy. Problémy se přece týkají jen těch, kdo dělají nějaké chyby, argumentují. Ti ať si je řeší! To není moje věc, ale Tvoje chyba. S touhle filozofií ve většině vztahů narazí. A tak je čeká jediný možný vztah – s někým, kdo od začátku věří, že sám je nula, kdo ve vztazích jenom ohýbá záda a kdo si na ně nechá naložit jakoukoli těžkost. Proto hovořím o přitažlivosti těchto extrémních typů.

Pět zásad

Už ve svých knihách apeluji: Držte se co nejdál od lidí, kteří nikdy nepřiznají svou chybu, přitom se snaží přimět Vás, ať chybu hledáte vždy jen v sobě. Tito lidé Vás zničí, ale sebe taky. Protože, jak píšu na obálce knihy Spolu, ve vztahu nemůže být jen jeden vítěz a jeden poražený, skutečný vztah je tým, a tak jsou buď oba vítězi, nebo oba poraženými. Čím dál budete od lidí, kteří Vám způsobují negativní emoce, tím lepší věci se ve Vašem životě budou dít. Ovšem chce to zvládnout pět následujících zásad:

  1. Nikdy se nesnažte zavděčit úplně všem. Nedokážete to. Sežere Vás to. 
  2. Nikdy nevěřte tomu, že to, co o Vás soudí nebo říkají druzí, je důležitější, než to, co o sobě soudíte nebo říkáte Vy sami.
  3. Nikdy si nemyslete, že nemáte žádnou hodnotu, jenom proto, že ji ve Vás ten druhý nevidí.
  4. Nikdy se nedomnívejte, že odchod druhého člověka od Vás musí být jedině Vaše chyba. Ne, jednou on může zjistit, že udělal chybu, která je nejen obrovská, ale i nevratná. A to i proto, že už takového člověka vedle sebe nebudete chtít mít.
  5. Nikdy nebuďte sobě největším nepřítelem. Hledejte v sobě chyby, snažte se je odstraňovat, tím porostete, budete mít ze sebe pořád lepší pocit, budete si sami sebe vážit. Pokud ale zůstáváte ve vztahu, který Vás nutí cítit se jako nula, tak Vám neškodí on, ten vztah, ale škodíte si sami.

Pamatujte: Vy jste pro sebe nejdůležitější člověk Vašeho života. Ten jediný, který s Vámi spolehlivě bude do posledního dechu. Jednejte se sebou jako se svým nejlepším přítelem. Kdykoli se dostanete do situace, ve které si nevíte rady, třeba toxického vztahu, řekněte si: Co bych teď poradil svému nejlepšímu příteli, kdyby tohle zažíval?

Předpokládám, že byste sami sobě určitě neřekli: Samozřejmě, že jedině Ty děláš chyby a druhý je bez chyb. Možná byste mnohem spíše připustili: A co když i on má nějaké chyby? Ba dokonce, co když jednou z jeho chyb je to, že pouze Tebe osočuje z chyb?

© Petr Casanova