Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Sbíráš se z otřesu, který Ti připravila zrada, a myslíš si, že to nejhorší už máš za sebou?

Říkáš si: „Budiž, stalo se, už to nejde odestát, tak prominu a všechno bude jako dřív“?

Mýlíš se. To nejtěžší může být pořád před Tebou.

Zrada je jedním z nejčastějších témat, kvůli kterému vznikla i moje kniha SPOLU. Chci, aby si lidé uvědomili, že problémy ve vztahu jsou vždy společné a musejí se i společně řešit. Jinak se nevyřeší. A samy od sebe nezmizí. To spíše při neřešení narostou.

Je to ostatně i patrné i z dalšího dotazu, který mi přišel do Řešidla, mého každodenního podcastového pořadu, kde se každý všední den snažím vyjasňovat Vaše nejasnosti. Ten dotaz zní takto: „Petře, snažím se každému partnerovi důvěřovat. Už ve druhém vztahu jsem ale zažila nevěru. I tenhle přišel, odprosil a také mě uprosil, ať to zkusíme znovu. I v případě tohoto partnera to ale znovu sklouzává postupně k rozchodu. Řekněte, může to být problém můj jako osoby, že při další šanci prostě už více pochybuji a méně důvěřuji, anebo je to všeobecný problém, že druhé šance ve všech vztazích už prostě drhnou?“

Problém opakovaného vtipu

Představte si komika ve varieté. Předstoupí před publikum a poví vtip. Všichni se zasmějí.

Komik se ukloní a poví znovu ten samý vtip. Někdo se možná zasměje, větší část už ne.

Komik se znovu ukloní a poví zase ten jeden vtip. V hledišti se už nesměje vůbec nikdo.

My totiž nemůžeme při vědomí toho, co už víme, předstírat, že to nevíme. My se nemůžeme nikdy vrátit zpátky na stejné místo, na začátek. My nemůžeme podruhé vstoupit do téže řeky, neboť při opětovném pokusu už nejsme stejní ani my, ani ta řeka – ten vztah. My už zkrátka víme, že konkrétnímu člověku věřit jen tak nemůžeme, že jsme mu už jednou věřili a on nás zradil. I kdyby se hypoteticky tou zradou změnil a poučil, problém je, že se tou událostí měníme a ponaučujeme i my.

Jiná řeka

My nemůžeme začít úplně znovu. Nemůžeme odmazat historii. Ta v nás zůstává. Je to jako říct si: Půjdeme na rande a budeme se tvářit jako dva cizinci. Jako že se neznáme. Jako že se vidíme znovu poprvé. I když tohle zkusíme, bude to jenom hra a přetvářka. My nemůžeme smazat staré vzpomínky…

My si samozřejmě můžeme říct: Uděláme všechno pro to, abychom si dali novou šanci. Ale všímejte si toho slova. NOVÁ šance není první šance. Nezačínáme od nuly, začínáme od zkušenosti. A ti, kteří chtějí tu další šanci zvládnout, tohle musejí vědět: že si oba už nesou s sebou starou zkušenost. A tento problém bohužel funguje na obě strany.

A tak ten, kdo byl v minulosti zrazen, může kdykoli říct: „Já Ti nevěřím. Tys mi už ukázal, že se Ti nedá věřit.“ A nejhorší na tom je, že člověk, který tohle vykřikne, má pravdu. A to i kdyby ji neměl. Jeho pravdou je totiž to, co se stalo v minulosti. Pravdou druhé osoby může být to, jak se tato ponaučená osoba změnila, jak se napravila, jak neopakuje tutéž hloupost, jak je jiná v přítomnosti.

Rozhodnutí v minulosti, rozhodnutí v přítomnosti

Ano, je to souboj minulosti a přítomnosti. A teď je otázka, co hraje větší roli v hlavě toho, který byl zrazen. Dokáže přijímat přítomnost tak intenzivně, aby se začal jinak dívat na svého partnera, který ho zradil v minulosti? Nebo bude mít pořád v hlavě ten ubližující čin, tu bolest, tu lhostejnost svého partnera, který i když věděl, že to jeho protějšek bude bolet, stejně to udělal? Jak může ten, kdo byl zrazen, věřit, že to teď není znovu jenom přetvářka? Jak může věřit, že znovu jenom neztrácí čas s někým, kdo teď možná seká dobrotu, ale po čase zase zraní – tak jako to už jednou udělal?

Na nevěře je strašné to, že je to rozhodnutí. Nevěra není chyba, smůla, náhoda. Ten, kdo je nevěrný, ví, co dělá. Předem si může domyslet, že když to praskne, druhého to zničí. A přesto to udělá! Proč to udělá? Někomu jde jen o vlastní rozkoš, momentální požitek je mu milejší než bolest druhého. A toto je chladnokrevné ROZHODNUTÍ. Je to výsledek jeho přemýšlení. Když se takto rozhodne jednou, může se tak rozhodnout kdykoli. Neboť rozhodnutí člověka odpovídají jeho hodnotám, potřebám, způsobům řešení nějaké osobní tísně, nedostatku nebo neuspokojeného ega. A nyní jsme u podstaty.

Bitevní pole v hlavě

Při druhé šanci nebojujeme ani tak s událostí samotnou, jako s myšlením člověka. Ať už v hlavě toho člověka, kdo zradil, či toho, kdo byl zrazen. Oba v tu chvíli bojují se sebou.

Proto je třeba pracovat primárně na sobě, tak jak rozebírám v knize Čtyři prány štěstí. Protože tam – v nás – začíná naše uvědomění toho, co vlastně v životě chceme.

Přijít o člověka? Tak fajn, tak mu buďme nevěrní.

Zničit člověka? Tak fajn, tak mu buďme nevěrní.

Zničit sebe? Tak fajn, dávejme pořád nové šance lidem, kteří si potom řeknou: No tak budu nevěrný, když mu to nevadí, když mě pořád chce mít vedle sebe, i když mě zná.

Anebo se naopak naučme odlišovat. Dávejme najevo, že jsme si uvědomili toto: Tímhle jsem zranil druhého i sebe, tak to už dělat nebudu. Nebo obráceně: Tenhle člověk mě zraňuje, a to já nechci, tak s ním nebudu.

Láska totiž vždy začíná u sebelásky, u schopnosti uvědomit si, co chci i co nechci. A když se na tomhle oba shodneme, tak druhá šance může, jak ukazuji v knize SPOLU, vyjít.

Ale musíme se shodovat ne ve slovech a slibech, nýbrž hlavně ve svém myšlení. Protože tam začíná všechno. U myšlenek totiž začínají naše činy.

Pamatujte si, prosím:

  1. Po zradě už nikdy nic není a nebude takové jako dřív. Ale pořád to ještě může být takové jako nikdy předtím.
  2. Pořád je totiž šance, že zrada ukáže na problém, který je v nás, ve druhém člověku nebo ve vztahu vůbec, a právě proto ho začneme řešit a změníme sebe, druhého nebo vztah tak, že jednou za tuhle zkušenost, byť je strašná a bolí, poděkujeme, protože nás posune.
  3. Ale jedině tehdy, když na obou stranách pochopíme, že změnit se dá jenom to, co si skutečně uvědomujeme a co si přiznáme – jinak to nenapravíme.

Zmíněné knihy SPOLU a Čtyři prány štěstí, tak jako mé další knihy, seženete pouze zde.

Potýkáte se ve vztahu s pochybnostmi nebo chronickou žárlivostí? Využijte magazín Jak překonat pochyby.

Nové Řešidlo najdete každý všední den na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts nebo v archivu všech epizod zde.

© Petr Casanova