
Možná to cítíš, jen to nedovedeš pojmenovat.
Prostě: Přestává to být jako dřív.
Začneš si myslet, že je to jen přeháňka. Že Tvůj protějšek má jen špatnou náladu. Ale stává se z toho pravidlo, norma, zvyk. Vyhasla jiskra? Ochladl zájem? Je v tom někdo třetí?
Když to lidé chtějí řešit, mohou narazit, jak píšu v knize SPOLU, na hradbu mlčení. Nebo na podrážděnou reakci: Neotravuj, nech mě být! Nebo dokonce na nezájem to řešit.
Jestliže ale nevíme, co se děje, jak to můžeme opravit? Nemáme-li informace, můžeme se jen domnívat. A domněnky, obarvené negativními emocemi, vedou do pekla. K pocitům, že už nás „možná“ protějšek nemá dost rád, že už pro něj „možná“ nejsme dost zajímaví, že už si „možná“ hledá únikovou cestu, respektive že už ji „možná“ našel a jen neví, jak nám to říct.
Kdy je vlastně ten okamžik, kdy máme zpozornět a začít jednat? A jak vůbec?
Každý den dostanu okolo tří set otázek. Ročně je to přes sto tisíc odpovědí. Založil jsem proto i uzavřenou skupinu, kde se snažím každé úterý odpovídat i prostřednictvím uzavřeného živého vysílání (přístup do skupiny získáte registrací zde). A dvakrát týdně píšu pro členy této skupiny speciální článek na přání. Jako dnes.
Proč psychologie v této souvislosti hovoří o pěti molech a perníku? Co s tím má společného i domino? Kdy je ještě čas počínající požár uhasit, a kdy už vztah končí v neodvratných plamenech?
Pojďme si to objasnit bod za bodem: