Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Viděli jste někdy negativ?

Dříve se do fotoaparátů vkládal citlivý film. Na ten se chytal obraz. Ale když se tento fotocitlivý celuloidový pásek vyvolal, ukazoval černou a bílou přesně naopak: kde měla být tmavá, byla světlá, a kde měla být světlá, byla tmavá.

NAOPAK neboli NEGATIVNĚ.

Proč tím začínám? Protože v negativních emocích a myšlenkách obvykle vidíme věci naopak. „Nic nemá smysl. Život je k ničemu. Nic nám nevychází a nikdy nevyjde.“

A přitom to může být přesně naopak.

Jako takhle:

Všechno obráceně…

Do Řešidla, mého každodenního podcastového pořadu, mi prakticky nechodí jiné než negativní dotazy. Výpovědi o tom, že život skončil, ačkoli to nejlepší tazatelům teprve začíná. Přesvědčení, že to dobré už je za nimi, a přitom to všechno mají před sebou. Domněnka, že problém, který mi svěřují, určitě nemá řešení. A to jen proto, že ho v negativním rozpoložení vidět nemohou. Negativní postoj neumí vidět světlo. Tam, kde má být světlo, vidí tmu. Negativní energie prostě člověku nedokáže dát pozitivní život.

A proto už déle než 260 dílů hledám světlo pro ty, kdo přemýšlejí jenom o tmě. Jako dnešní tazatelka: „Petře, studuji a současně pracuji. Výsledkem této strašné kombinace je, že mám málo času na sebe a trpí tím můj osobní život. Kromě rodiny nemám nikoho, o koho bych se mohla opřít. Hlavně nemám přítele, a to mě trápí. Zvláště když kolem mě jsou všichni šťastně zadaní. Jsem z toho poslední dobou už psychicky na dně, hodně jsem přibrala a kila nejdou dolů. Jak se vymotat z tohoto prokletého kruhu? Čím mám začít?“

Důležité není to, na co se díváte, ale co vidíte

Jak píšu ve své základní knize sebeuzdravování Čtyři prány štěstí: Když chcete postavit dům, nemůžete stavět z cihel, které NEMÁTE. Nemůžete použít nářadí nebo míchačku, kterou NEMÁTE. Musíte se rozhlédnout a začít vnímat, co MÁTE – co MŮŽETE použít.

Kdo chce mít šťastný život, nemůže být zakletý jenom v tom, co nefunguje.

Vážená tazatelko, Váš problém tedy není ve Vašem životě, ale ve Vás. Ve Vašem pohledu na život, v tom, jak svůj život vidíte. Není totiž důležité to, na co se díváte, ale co vidíte.

Já při čtení Vašeho dotazu vidím úspěšnou holku. Sama říká: Studuju a pracuju. Nevím, jak pro Vás, ale to není úplně běžné. Někdo nemůže studovat. Někdo nemá práci. A tahle slečna má obojí. Jenže popisuje to tak, jako by nic neměla. Přejde to totiž jednou větou a jen tak mimochodem: Studuju a pracuju, ALE… A dokonce: Studuju a pracuju – a z toho vznikají moje problémy! Ne, vážená, z toho ne. Nýbrž z toho, čeho si všímáte.

Jak se dá vyrobit nešťastný život

Nestačím se divit, co čtu: Mám málo času na sebe… Nemám nikoho, ani přítele... Teda, sice mám rodinu, ale to taky odbudu jediným slovem, protože to je přece automatické, normální, rodinu má každý. Ne, vážená slečno, to nemá každý. Každý nemá rodinu. Je tolik lidí, kteří by se potřebovali opřít o rodinu. Ale oni ji nemají. Už chápete, v čem je Váš problém?

V tom, že si ze všeho ve svém životě, co se Vám děje, vybíráte jen to, co nemáte, co Vám nefunguje, co Vám nevychází. Vybíráte si to, co Vás má dělat nešťastnou.

A tudíž nešťastná jste.

Buďte vděční za problémy, které nemáte

Vy vůbec nemáte v životě málo. Jste úspěšná, máte zázemí, a dokonce kdybyste měla opačnou představivost, mohlo by se stát, že nějaký přítel, po kterém toužíte, by způsobil, že byste tak snadno nestudovala, že byste v práci pohořela, že byste – kdyby to byl opravdu sígr – z něj, z jeho excesů, z hádek, lží, nevěr byla tak rozhozená, že byste se pohádala i s rodiči, přišla o ně, přišla o práci, přišla o školu… Nuže, co by bylo pak?

Rodiče, práci, školu, to všechno teď máte, na tom všem můžete stavět své štěstí a svou ještě lepší budoucnost, ale musíte začít sčítat to, co Vám v životě jde, co dokážete, co máte. Když budete sčítat jenom to opačné, budete zlomená, nešťastná a otrávená.

Budete mít logicky úzkosti a následnou potřebu si nějak „dohnat dobré emoce“. Jídlo je jedna z možností, kterou volí mnoho lidí. Nemám-li energii odjinud, nacpat se tím, co mi trochu zlepší emoce, přesněji co mi RYCHLE zlepší emoce. Takže rychlou energii, nejlépe sladké. Jenže to je bohužel energie, která se rychle rozplyne, ale hmota v těle zůstává.

Stojatá voda hnije

Jinak řečeno: Kdo chce zastavit svoje přejídání, způsobené podobnými úzkostmi, musí pochopit, že přejídání není příčina jeho problému, ale následek příčiny, následek jeho skutečného problému, a ten skutečný problém může být v nedostatku dobré energie.

Obecně lze říct v nepohybu. V nezměně. A nyní nemluvím jen o fyzickém pohybu. Člověk je obecně jako louže. Je ze tří čtvrtin, nebo i víc, tvořen vodou. Ale stojatá kaluž, která je vystavena dlouhodobé nezměně a nepohybu, se kazí. Stejně tak člověk potřebuje změnu. A nejvíc změnu potřebuje člověk tehdy, když je negativní.

Svítí červená? STOP

V mé knize obnovy dobré energie v organismu Čtyři prány štěstí přirovnávám negativní emoce k červené barvě na semaforu. Jako by negace říkaly: STOP, přestaň s tím, zastav, něco změň. Proto stojí za to začít právě u sebe.

Začněme sčítat to, co máme. Chodím do školy? Chodím do práce? Tak tam třeba budu mít nějaké spřízněné duše – kamarády nebo kolegy. Co když tam může začít přátelství? Co když z něj se může vyvinout partnerství? Co když mě už dávno míjí někdo, kdo se na mě směje, ale já ho nevidím, neboť nemám oči zaměřené na úsměv, ale jen na smutek? Třeba na smutek z toho, jak jiní lidé jsou šťastní, když mají vztah (viz tazatelka: „Zvláště když kolem mě jsou všichni šťastně zadaní„), ale já ne. A přitom oni, ti šťastně zadaní lidé, jsou přece důkazem toho, že láska existuje. Že se jenom musím začít jinak dívat...

Jak jinak? Například ne nenávidět lidi, kterým se daří, ale obklopovat se jimi. Obecně jít za úsměvem. Jít za radostí. Jít za světlem.

Protože jakmile se začneme usmívat, tak se rozsvítíme. Budeme přitažliví. Budeme dávat najevo, že jsme rádi na světě, že by mohlo být fajn mít nás po svém boku.

A to například právě proto, že se dokážeme usmívat, JELIKOŽ studujeme a pracujeme a máme rodinu. Nikoli že pláčeme tomu všemu navzdory.

Pamatujme si: Když se usmíváme, vždy pro to, co máme. A když se mračíme, vždy pro to, co nemáme. Přitom to, jestli se usmíváme, či mračíme, říká ne to, jaký je náš život, ale jak ho vidíme, respektive čeho si v něm všímáme. To, že se mračíme na život, vůbec neznamená, že je špatný, jenom že my pouze to špatné v životě vnímáme.

A s takovým člověkem možná nikdo do vztahu nepůjde. Protože my bychom pak mohli i na něm hledali jen to špatné.

Tak se usmívejme. Ukazujme, že vidíme na všem i to dobré. I na lidech.

Přestaneme být sami. Ostatně kdo by nechtěl být s člověkem, který se dokáže usmívat?

A naopak, kdo by chtěl být s člověkem, který navzdory svým kladům pohrdá životem?

  • Potýkáte se s negativními emocemi a myšlenkami? Poráží Vás někdy destruktivní postoj k životu, vztahům, sobě samým? Využijte knihu Čtyři prány štěstí.
  • Další mé knihy najdete zde.
  • Řešidlo je pořad odpovědí na nejčastěji kladené otázky. Další díly najdete zde.

© Petr Casanova