7 připomenutí Stephena Hawkinga aneb Aby nevyhasínala motivace

Něco jsi budoval.

Hospodu, kavárnu, módní nebo jiný obchod, zasažený dnešní dobou, nebo jsi jenom snil o tom, že poznáš svět, budeš víc cestovat.

A už rok je všechno jinak.

Nemusí to být jen podnikatelský plán, co dostává trhliny. Mnozí lidé obecně mají velké finanční, emoční i duševní deficity.

A světlo na konci tunelu není tak úplně jasné.

Už rok se v nás množí otázky: Jak dlouho to potrvá? A co vlastně bude, až to skončí? A co když přijde něco nového, až tohle skončí? Co když už život nikdy nebude jako dřív? I to lidi napadá.

Kdo viděl mé včerejší živé vysílání o pozitivním myšlení a duševní hygieně, respektive kdo se mnou potom komunikoval v uzavřené skupině, ví, jak nedozírným problémem doby je nejen virus, ale i neznámo. Nejistota. Strach. Úzkost.

Anebo – může i v tom být něco POZITIVNÍHO?

Dobře víte, že každé dva měsíce vychází můj pročišťující magazín FC. Je zaměřen na emoční první pomoc. Na zvládání těžkých, šokových okamžiků třeba v partnerských vztazích nebo v životě obecně. V každém vydání (jako v tom příštím o překonávání pochyb) rád přináším inspirativní příběhy lidí, kteří také někdy spadli „do tmy“, ale poradili si, a tudíž i do toho typu tunelu, jímž v životě procházíme my, mohou vnést více „světla“.

Dnes, byť tady na internetu, připomenu další z těchto osob. Protože dobrých příkladů není nikdy dost.

Vzpomínka na Hawkinga

Stephen Hawking jako teoretický fyzik ohromil svými poznatky z oborů kosmologie a kvantové gravitace. Současně dokázal druhé motivovat a inspirovat metodickými postupy na práci s vlastním mozkem, s vlastními slabostmi a strachy. Bylo mu jednadvacet let, když mu lékaři objevili ALS, amyotrofickou laterální sklerózu, která napadá nervový systém a má za následek postupné ochrnutí celého těla. A opravdu – vzácná nemoc mu „vypínala“ tělesné funkce, omezovala orgány. Mozek ale zůstával nepoškozený. Stephen Hawking se na něj zaměřil. Vznikl mozek, který změnil jeho život.

Od zjištění diagnózy měl žít pouhé dva roky – do třiadvaceti. Ale nakonec žil do šestasedmdesáti let! Žil, podotýkám, ne živořil. Měl tři děti a mluvil o nádherném životě.

Pojďme tedy v této náročné době více porozumět nejen sami sobě a svým negativním emocím, ale také příležitosti, která se před námi otevírá:

Vyhlížení ven pohledem nedostatku

Je přirozené mít cíl a ve spojitosti s ním okamžiky, kdy přestáváme věřit v jeho dosažení. Mnohem více vidíme jiné lidi, kteří to po ukončení doby koronavirové budou mít snazší, jejich práce bude přirozeně pokračovat, ba budou mít ještě větší odbyt, pojedou na vlně flow, zatímco my jsme v horším oboru, například cestovním ruchu, závislí na přeshraničním pohybu lidí, který má být ještě dlouho omezen, ba znemožněn.

V psychologii se tomu říká vyhlížení ven pohledem nedostatku. Místo soustředění na sebe pozorujeme druhé, a to ještě pohledem hodnotícím, v čem je jejich situace lepší než naše.

Je to důsledek strachu tygra.

Tygr v nás

Abychom více porozuměli sami sobě, potřebujeme se přenést stovky milionů let v čase.

Člověk podle obecně uznávané teorie Charlese Darwina nebyl snesen shůry na tuto planetu. Jeho historie svým způsobem zahrnuje ty živočichy a organismy, jež obývali Zemi před ním a ze kterých se člověk postupně vyvinul. Týká se to i našeho myšlení, uvnitř kterého jsou zbytky, zjednodušeně řečeno, dinosaura a tygra.

Lidský mozek je totiž složen „ze tří mozků“, přičemž vývojově mladší vrstvy překrývají starší.

Před asi dvěma sty padesáti miliony lety se objevili dinosauři. Jejich mozek, plazí, byl složen z jader obsahujících shluky neuronů. Plazí mozek je pudový. Dupnete-li vedle hada, zareaguje pudově. Plazí mozek v nás pracuje instinktivně, podvědomě. Vědomě ho vůbec nemáme pod kontrolou. Tato část našeho mozku nereaguje na emotivní slova jako láska, přátelství, radost. Zná jedinou hodnotu – naše holé přežití.

Plazí mozek se aktivuje pouze v krizové situaci. Pak reagujeme, jako plazi, jen třemi způsoby: útokem, útěkem, ztuhnutím. Zjednodušeně řečeno: Když vedle nás „něco dupne“, jednáme či nejednáme, a až po chvíli si uvědomíme, co se stalo, a reakci si třeba i vyčítáme. Plazí mozek je u nás tvořen mozkovým kmenem a takzvaným malým mozkem (mozečkem).

Plazí mozek, ústředí PUDŮ, se asi před dvěma sty miliony lety zaobalil mozkem savčím, nebo také tygřím, který se stal ústředím EMOCÍ, konkrétně šesti emocí, jež také nemůžeme vědomě ovládat. Například se neumíme na pokyn zamilovat a odmilovat. Tento tygří mozek ovládá nás – limbický systém na podkladě emocí vysílá impulzy, podle kterých se následně chováme.

Jádrem je amygdala ve spojení s hypothalamem, hypofýzou a žlázami s vnitřní sekrecí, hlavním nástrojem adrenalin. Tygří mozek je pokročilejší než plazí, kultivuje naši reakci na ohrožení, umí třídit naše vjemy a pocity, učit se a pamatovat si.

Strach tygra je iracionální. Je často spojen s tušením. Je zdrojem tísnivých pocitů, které nemají oporu v logice. Tušíme, že nás čeká něco špatného. Přitom to tak vůbec být nemusí. Může se nám svírat žaludek podobně jako při ohrožení holého života. Bohužel, tento strach je často zdrojem takzvaného sebenaplňujícího proroctví, kdy očekávání budoucí události směřuje ke změně našeho chování, a v jeho důsledku se prorokovaná událost opravdu stane.

Příklad z dnešní doby: „Nemá smysl nosit ochranu obličeje/mýt si ruce po návrat z obchodu atd., protože beztak ten koronavirus chytím.“ Výsledek: Opravdu ho chytíme.

Teprve před asi sto tisíci lety dostal tygří mozek neokortex, šedou kůru mozkovou a vznikl mozek lidský. Lidský mozek pracuje vědomě. Vedle myšlení, řeči, tvořivosti i jemné motoriky je zdrojem logických analýz. A také samozřejmě našeho ega, které si rádo myslí, že celý náš život řídí. Pak ale stačí první pudová plazí reakce nebo první bolestná tygří emoce, a rozum je v háji.

Nepleť si PŘEKážku a PORážku

Tygří strach je iracionální (bez zapojení rozumu). Racionální (rozumový) strach je, když máme přeskočit čtyřmetrovou propast a náš nejdelší skok v životě byl třímetrový. Takový strach je logický a oprávněný. Tygří strach ale pracuje více s naším dětstvím, slabostmi, představami, které mají více společného s minulostí než přítomností, s naším sebevědomím než opravdovým potenciálem, který v sobě můžeme rozvinout. A to bychom si měli uvědomit.

Když nás napadne něco vzdát, necítit se „dost dobří“, „dost povolaní“, „dost schopní“, naším soupeřem v tu chvíli nejsou lidé kolem nás, ale my sami. Proto každé dva měsíce vydávám magazín zaměřený na duševní očistu. S motivováním, jak správně řekl Zig Ziglar, je to jako se sprchováním. Efekt nevydrží napořád, ale právě proto se sprchujeme pravidelně.

Když podléháme strachu tygra, pleteme si překážku a porážku. Náš život je jako arkádová hra. Zvládneme-li jednu obtížnost, postupujeme do vyšší. Není to nespravedlivé, že život neustále těžkne. Je to jako v posilovně. Jsou na nás kladeny stále těžší činky, protože co překonáme, to nás posílí. Co akutně potřebujeme, je přejít z nastavení emocionálního (tygra) do racionálního (člověka) a použít svou evoluční přednost – moudrost.

Co nám vzkazoval Stephen Hawking

1. „Pocit, že něco neuneseme, neplyne z tíhy balvanu, ale ze způsobu, jakým s ním zacházíme.“ Ačkoli má člověk limitované schopnosti, dokáže zvládnout i silně nadlimitní úkoly. Stačí se podívat na člověka starověku a pyramidy. Matematik Archimédes ostatně prohlásil: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru a pohnu celou Zemí.“ Problém je vždy příležitost a lidská nápaditost jako tráva: Zadupejte lidskou trávu do země, stejně vyroste jiná.

2. „Neoživuj mrtvého koně.“ Než se trápit a ještě více si ničit zdraví, Hawking postupuje podle rčení indiánů z kmene Krí: „Když zjistíš, že je kůň mrtvý, sesedni.“ Není to negativní, ale pozitivní krok – vpřed. Přestaneme-li se snažit měnit to, co není v našich silách ovlivnit, zbude nám obrovské množství energie na změnu toho, co ovlivnit můžeme.

Příklad: Už nyní dochází k masivní digitalizaci celého byznysu. Opakuje se éra, z níž povstal například Amazon. Dnes nejbohatší podnikatel světa, Jeff Bezos, chtěl v době ochromených knihkupectví distribuovat knihy jinou cestou než kamennými obchody. Kdo hledá, cestu najde.

3. „Dlouhodobý úspěch člověka stojí na trojúhelníku Schopnost – Motivace – Postoj“. Schopnost je to, co děláme dobře. Motivace je to, co rozhoduje, jestli to děláme rádi. A náš postoj je to, co určuje, jak trpělivě to děláme.

Úspěch jsou dovednosti násobené úsilím a časem. Dovednosti jsou nadání násobené úsilím a časem. Všude je zapotřebí úsilí a čas. I sebenadanější nebo sebeschopnější člověk neuspěje, pokud nemá dostatečnou motivaci a trpělivý postoj.

4. „Nestačí Tvůj vnitřní svět.“ Obecně rozšířený omyl zní: Náš vnitřní svět určuje náš vnější svět, respektive jak myslíme, takový budeme mít život. Funguje to pouze v mentální rovině, ale ne ve fyzické. Nestačí jen doufat, že něco budeme držet v ruce, potřebujeme k tomu ještě splnění dalších, vnějších podmínek. Jsme jako semínko, které také může být sebeplodnější, ale přesto z něj nic nevyroste, pokud mu nepomohou vnější podmínky – výživná zemina, vláha, slunce. Proto se nedejme deprimovat událostmi. Nikdy nepodléhejme dojmu, že jsme objevili šém, svatý grál, a všechno už bude fungovat. Život je změna. A změna je život. Trénujme svůj mozek pořád dál.

5. „Poraženi jsme pouze tehdy, rezignujeme-li na úspěch.“ I ten nejpomalejší hlemýžď, který se sune vpřed, se posouvá rychleji než gepard, který se zastavil. I malý krok správným směrem je pokrok. Užitečným pomocníkem v tomto může být článek Trénuj mozek podle Stephena Hawkinga s jeho sedmi náměty, jak KONKRÉTNĚ cvičit „to mezi svýma ušima“.

6. „O žádném neúspěchu neříkejme, že byl zbytečný.“ Stephen Hawking zdůrazňoval, že nejen dobré zkušenosti jsou užitečné. Ty špatné jsou podle něj nezapomenutelné. „Navíc to, že se s něčím rveme, neznamená, že prohráváme. Úspěšného člověka přece dělá cesta – jeho ochota učit se z neúspěchů.“

7. „Síla se nerodí ve snadných časech.“ Byla to pouhá myšlenka, ale Stephenu Hawkingovi vždy pomáhala: „Kdykoli prožíváš bolest, uvědom si, že až se jednou ohlédneš zpátky k tomuto okamžiku, neuvidíš svou slabost, ale začátek své síly, neuvidíš neúspěch, ale začátek úspěchu.“

Pro většinu lidí jsou to těžké časy. Ovšem i příležitost ke změně, k lepší práci se sebou samými, k uvědomění si, že jsme nejen fyzické bytosti, ale že máme také duševní a emoční rozměr, na který potřebujeme myslet. Jinak se celá bytost rozsype.

A až pocítíte úzkost, že „zrovna Vy jste na tom určitě nejhůř“, vzpomeňte si na Stephena Hawkinga. On to neřekl nikdy. Ne proto, že by si to nikdy nemyslel, ale proto, že se tou oslabující myšlenkou nehodlal zabývat. Nepomohla by mu. A my si přece chceme pomoct, ne?

  • Magazín FC, spojený s členstvím v uzavřené skupině a mnoha členskými výhodami, můžete získat pouze zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart