Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když Vám otravuje život kolega, můžete změnit místo.

Ale když se jedovatým stane rodič, copak můžete vyměnit rodinu?

Navíc, „tolik toho pro Vás udělal“ – „přivedl Vás na svět“ – „nebýt jeho, nemáte mnohé“. Znamená to, že jste dlužníky a máte být vždy tím, kdo ohne záda?

Citlivé téma. Zabývám se jím i ve svých knihách Čtyři prány štěstí nebo Spolu. Dalšími odstíny tohoto problému mě zásobujete den co den. Vaše dotazy pravidelně zodpovídám prostřednictvím Řešidel, dnes vyberu tuto otázku: „Petře, možná mě odsoudíte. Ukončila jsem kontakt s matkou. Odmala mě ponižovala a urážela, otec, to ještě žil, mě jako dítě i bil. Oběma v mém životě nikdy nic nebylo svaté ani dostatečně dobré. Když jsem si našla životního partnera, plísnili ho. Když se nám narodily děti, nechtěli je vidět. Když jsme pak koupili dům, pomluvili nás, a to už ve mně bouchly saze. Divné je, že mi přerušení styku ani není líto, nestýská se mi, dokonce se mi ulevilo. Matka mě pomlouvá tím víc, ale mně je dobře. Jak to? A je to vůbec správné? Měla bych se snažit obnovit kontakt s ní jenom proto, že je to rodič?“

Proč se uleví

Všichni se cítíme tím lépe, čím dál jsme od negativního zdroje. To platí ve všech typech vztahů od kolegů přes takzvané kamarády až po takzvané rodiče. Ano, říkám takzvané, protože pro mě skutečným rodičem není ten, kdo je uveden v rodném listě, ale kdo se jako rodič chová. Kdo své dítě chrání před ubližováním, ne že mu rány sám způsobuje.

Dětský problém

Samozřejmě, a tady vložím podmiňovací způsob, než se vzdálíme od negativního zdroje v osobě našeho rodiče, mohli BYCHOM se ještě předtím pokusit porozumět, proč je vlastně tak negativní. Možná BYCHOM zjistili, že našemu rodiči také někdo ublížil, že on do něj vdechl všechny negace, hořkost, podrážděnost, hněv na celý svět. Možná BYCHOM se od něj i dozvěděli, že vlastně neví, jak se těch negací jinak zbavit, než je prsknout právě na nás, protože jsme přirozeně nejblíž. Možná BYCHOM vyslechli i jeho omluvu a soucítili.

Ale možná je v tomto toxickém jednání také úmysl. Mnozí rodiče si bohužel vybíjejí své komplexy právě na dětech, nejlépe malých, protože se nemohou bránit a jsou vděčným hromosvodem. Alespoň do chvíle, než tyto děti trochu vyrostou nebo zcela dospějí – a mají možnost si svobodně vybrat: koho chtějí, aby tvořil jejich okolí. Jeho rodič už ne…

Karma rodiče versus dítěte

Vím, o čem hovořím, protože jsem to zažil na vlastní kůži. Kdo četl můj FC Speciál, ví, co jsem si prožil v dětství. A výsledek všeho? Uvědomil jsem si, že nejsem odpovědný za svého rodiče. Že to, jak se chová, je jeho odpovědnost, jeho problém a jeho karma. Jestliže se ke mně choval toxicky, mohl počítat s tím, že mě svým úmyslným jedem dříve nebo později otráví, že takového člověka vedle sebe nebudu chtít a že z jeho blízkosti odejdu. Jeho chování byla jeho odpovědnost, jeho problém a jeho karma. Ale moje reakce na jeho chování byla moje odpovědnost, můj problém a moje karma.

Už v podcastu Jak jednat s negativním rodičem, který mě oslabuje, ale nechci ho izolovat jsem vysvětloval, že jsem nikdy nestál o toxický život. A brzy jsem pochopil, že vedle negativního člověka nelze mít pozitivní život. Protože i když se snažíte mít – přes to všechno – pozitivní život, tím víc negativního člověka dráždíte. Mnozí rodiče, kteří chtějí vidět své dítě (z různých i sobeckých důvodů) na dně, jsou pak tím víc zdrceni, naštváni, když se jejich dítěti v životě daří. Zní to šíleně, já vím, ale tím víc si připadají neúspěšní, nemožní, tím víc se cítí na svou vlastní hořkost sami. A tím podrážděnější jsou směrem k dítěti. Snaží se ho zadupat. Ne kvůli tomu, jak je schopné, ale kvůli tomu, jak oni jsou neschopní.

Karma toxického člověka

V knihách Protože, kde se zabývám manipulací ve vztazích, a Cítit rozumem, myslet srdcem, která je o karmě ve vztazích, vysvětluji, že toxičtí lidé chtějí mít pocit, že mají něco ve své moci. Třeba jiného člověka. Třeba dítě. Prostě někoho mít v hrsti. Dítě je v tomto směru ideální, protože je na nich závislé. Tak ho lehce ničí. Mají radost z jeho slz. Protože si připadají skutečně mocní.

Jenže když to dítě, jak roste, zraje a dospívá, se přes to všechno osvobodí a je nakonec v životě šťastné a úspěšné, oni propadají v zoufalství, už nejsou mocní, už jsou ne-mocní. Ano, nemocní. A pak udělají cokoli, jen aby to dítě litovalo, jen aby prosilo, plakalo, jako když bylo malé. Ale ono už není malé. Ono už ví, že rodič je takzvaný rodič, že mu nikdy nešlo o šťastné dítě, ale o to, jak ze sebe dostat vlastní neštěstí. Jak mít z něčeho aspoň trochu radost. Nejlépe z toho, že je někdo ještě nešťastnější a bezmocnější než on sám.

Jenže to je, jak už jsem říkal, jeho karma. Co zasévá, to sklízí. Čím ošklivější je na dítě, tím víc o to dítě z dlouhodobého pohledu přichází. A čím víc jedu plive do okolí, tím spíše nakonec zůstává zcela sám – jen ve své bublině, sám s tím svým jedem, kterého je plný; kterého čím víc v sobě vyrobí, tím víc se ho nadýchá zpátky. Až mu jednou dojde, anebo taky ne, že tím nic dobrého nezíská. Že když zasévá zlo, tak i sklízí zlo. Ale ne cizí. Svoje.

Je to jeho odpovědnost, jeho problém a jeho karma. Její podstata je prostá. Karma říká: Někomu nedojde, co špatného činí druhým, dokud na to, co dělá, nezůstane úplně sám. Pak to, co dělal druhým, dělá jen sobě: zlo. (Více v Cítit rozumem, myslet srdcem)

Pamatujte si, prosím:

  1. My nejsme ničí majetek. Ani jako děti.
  2. A když dospějeme, zodpovídáme jenom za sebe.
  3. Nejsme odpovědní za to, jak se k nám chovají druzí.
  4. Jsme odpovědní za to, jestli ty, kteří se k nám chovají zle, máme dál ve svém okolí.
  5. Pokud je dál ve své blízkosti máme, musíme počítat s tím, že se špatnou energií není možné vytvořit dobrý život.
  6. A tak si chraňme svoji energii. Máme jenom jednu.
  7. Když si ji necháme otrávit, vytvoří z nás otráveného člověka. A pak se i my snadno můžeme stát tím, koho nikdo ve své blízkosti nebude chtít. Jen ten, kdo za naši otrávenost bude rád.

Knihy Cítit rozumem, myslet srdcem, Čtyři prány štěstí, Spolu a další zakoupíte zde.

Raději posloucháte než čtete? Audioknihu Spolu si stáhnete zde.

FC Speciál, tak jako magazíny Odpustit neznamená zapomenout nebo Jak přepsat staré vzorce, seženete zde.

Zajímají Vás moje odpovědi na nejčastější otázky? Další díly Řešidla jsou zde.

© Petr Casanova