Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Znáte to… Něco chcete. Věříte, že si to zasloužíte.

Ale pořád to nedostáváte. Okolí dokonce zpochybňuje, zda je správné, že chcete právě TO, respektive že nejste „tak dobří“, abyste si TO zasloužili.

Jste na vážkách? Přemýšlíte, zda tedy ustoupit ze svých přání, či na ně úplně rezignovat?

Nebo už jste pochopili, že když nedostáváte to, o čem si myslíte, že si to zasloužíte, nemusí to být tím, že si to nezasloužíte, ale že si možná zasloužíte MNOHEM VÍC?

V knize 100 nejkratších cest k Tobě, která je o sebepročištění po vztazích, jež nevyšly, píšu o slovech, která začínají „sebe-„. O sebelásce, sebeúctě, sebepřijetí, sebehodnotě či sebevědomí a sebedůvěře, potažmo sebesrážení, sebeznehodnocování, sebepoškozování. Říkají Vám něco ta slova – ať z jedné, či druhé emoční stránky? Máte sklon sami sebe po rozchodu sebezpochybňovat? Nebo po sebeinventuře věříte, že Vaše hodnoty mají smysl?

Každý den odpovídám v průměru na tři sta dotazů, které mi posíláte. Jednou z cest je mé Řešidlo, které můžete poslouchat na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts. Nebo mé odpovědi prostě jen číst zde. Další z dotazů, který mě zaujal: „Petře, jsem docela známá herečka, která si vysnila velkou rodinu. Ale můj dosavadní partner na to nebyl připraven, ani nebyl schopen říct, zda vůbec někdy bude na zodpovědný život připraven. Proto jsem to ukončila. Jenže už mi bude třicet a začínám mít strach. Připadá mi, že se už vrhám do náruče každému, kdo se na mě jen příjemně usměje nebo je trochu milý. V každém pak vidím potenciálního životního partnera. Ale stále to nevychází, přitom se cítím v časovém presu, a tak snižuji své nároky, u nových zájemců toleruji i to, co bych dřív netolerovala, a do toho, jak nejsem spokojena, se stále více bojím, že zůstanu sama, že nikdy nebudu mít tu rodinu, kterou jsem si tolik přála. Petře, co dělám špatně?

Co vlastně chceš/nechceš?

Jak doporučuji v obou sebepročišťovacích knihách 100 nejkratších cest k Tobě a Čtyři prány štěstí, jestliže chceme být v jakékoli oblasti života šťastní, musíme si uvědomit, a třeba i sepsat, co nás udělá šťastnými, co opravdu potřebujeme. A to i od partnera.

Ten soupis pak musí být posvátný. Nikdy se nesmí zkracovat! Přijdou-li nové bolestné či jinak nepříjemné zkušenosti v dalších vztazích, naopak se může ještě víc rozšiřovat.

Pokud jsme například doposud neměli zkušenost s alkoholikem, nemohli jsme dopředu vědět, jak moc v takovém vztahu můžeme být nešťastní. Proto bychom po silně toxické zkušenosti s alkoholikem měli tento svůj seznam o tuto položku rozšířit: Alkoholika NE!

Totéž platí o každém dalším typu nevyhovujícího vztahu.

Rozum se bude snažit couvat…

Berme to takto: Co položka na tomto seznamu, to podmínka našeho štěstí. Pokud se necháme jenom kvůli času zatlačit natolik, že z těchto nezbytných podmínek začneme slevovat, pak se bude dít to, že jenom ustoupíme svému rozumu, ale ne svému citu. Náš cit – to hlavní pro naše štěstí, protože štěstí je citový stav – už totiž ví, že dejme tomu s alkoholikem jsme nešťastní. Zažili jsme to už. Jsme-li ale příliš dlouho sami, rozum může začít s přesvědčováním „No tak i tenhle nový partner pije, ale zase nosí domů peníze…“

Pozor, tohle je důležité: Rozum se vždy snaží najít nejsnazší cestu, cestu nejmenšího odporu. Rozum si proto raději zvykne na nevyhovující vztah a nějak si odůvodní, proč v něm zůstáváme. Třeba že pijan má nějakou dobrou vlastnost. Ano, občas nosí peníze (když vrátí zálohované lahve od piva, má balík peněz)! Přesně tak je možné ošálit rozum, ale ne cit. Cit ví, že s alkoholikem nejsme šťastní. A dřív či později se to projeví, protože štěstí je citová záležitost. A to není jediný problém. Ještě tu jeden, a velmi podstatný…

… a cit bude stále zlomenější

Jak varuji ve svých knihách 100 nejkratších cest k Tobě a Čtyři prány štěstí, pokud slevujeme ze svých nároků, tedy pokud škrtáme položky na svém seznamu štěstí, tak to znamená, že si pak dobrovolně pouštíme do života lidi, se kterými nejsme šťastní; nemůžeme být, když vinou posunuté hranice mohou dělat, co nás dělá nešťastnými!

Tudíž od nich časem odcházíme nebo oni odcházejí od nás. Ale – a to je zásadní – vztah opouštíme poškození, zlomení. Prostě v horším stavu než předtím. S každým novým krachem můžeme mít neodbytnější pocit, že nejsme dost dobří, dost zajímaví a hodní skutečné lásky, tudíž že máme ze svého seznamu zase nějakou potřebnou položku odebrat. A kolo se točí dál: Dalším slevením ze svých nároků opět zvyšujeme pravděpodobnost, že se do našeho života vecpou lidi, kteří tam nepatří, kteří dokonce v nás výslovně mohou rozvíjet přesvědčení, že jsme divní, namyšlení, nároční, kteří budou svým slabošským, sobeckým, manipulativním nebo jiným toxickým jednáním (záleží, na čem dalším nám přestane záležet) dál snižovat naše sebevědomí a my dál budeme mít pocit, že musíme zase slevit ze svých nároků. Tohle je na hlavu! A je to přesně opačně, než to má být.

Není to dost dobré? Chtěj víc, ne míň!

Jestliže nedostáváme to, co ke svému štěstí potřebujeme, musíme přitvrdit, minimálně trvat na svých požadavcích. Protože když z nich slevíme, tím spíš nedostaneme to, co chceme nebo potřebujeme.

Ano, čím měkčí budeme, tím víc potenciálních partnerů k sobě vpustíme, ale to nemusí znamenat o to pravděpodobnější štěstí, ba naopak že tím spíše se ocitneme ve vztahu, který nechceme. Jistě, nebudeme sami, budeme mít nějakého partnera, ale my přece nechceme ledajakého partnera, my chceme takového partnera, který NEBUDE dělat, co nás bolí, co nám vadí, co nás činí nešťastnými. Proto existuje ten seznam.

A tak kdykoli nás nějaký vztah zraní, vezměme ten papír a doplňme tam to, co tentokrát nechceme opakovat. Vůbec nevadí, že seznam je stále delší. O to přesnější je totiž naše zadání, co musí být splněno, abychom po všech špatných zkušenostech konečně byli ve vztahu spokojeni. Všechny ty položky musíme ctít. Ano, potom sice může být těžší a zdlouhavější najít adekvátního partnera, protože budeme o to náročnější, ale to je přece dobře: Naším sítem neprojde jen tak někdo. Projde jen ten, kdo nám bude vyhovovat.

Pamatujte si, prosím:

  • Netolerujte ve vztazích to, co Vám akutně vadí. Budete pak nešťastní.
  • Toxický vztah beztak skončí. Možná ne rozchodem, protože Vaše trvalé dávání a věření v pozitivní změnu může Vašemu protějšku zajistit mnoho výhod. Ale odpojení proběhne na emoční úrovni (viz Proč (ne)odchází ten, kdo opravdu miluje). A Vy pak můžete být, stejně jako po rozpadu toxického vztahu, ještě víc zlomení. Ztratíte mnohem víc času tím, že se pak budete muset ještě hojit.
  • Lepší je nesnižovat své nároky a počkat si. Snížením nároků budete mít sice víc vztahů, ale krátkých a nešťastných. Štěstí v životě totiž není o kvantitě, je o kvalitě. O třeba i jednom jediném vztahu – ale čím přesněji víte, jak má vypadat, tím spíše ho poznáte a neminete.

Potřebujete se vnitřně srovnat po složitém odpojení/odchodu svého protějšku? Využijte knihy 100 nejkratších cest k Tobě, Protože nebo Čtyři prány štěstí. Více o obsahu jednotlivých knih v Jak vybrat správnou knihu.

Odešel partner bez jediného slova vysvětlení? Stostránkový magazín, zaměřený jen na toto konkrétní téma, Proč neznám Tvoje Proč, najdete ZDE.

Zajímají Vás moje odpovědi na nejčastější otázky? Všechny díly Řešidla najdete ZDE.

© Petr Casanova