Jak v sobě ustát odchod člověka, pro kterého jsme udělali všechno

Když odejde člověk, pro kterého na začátku znamenáš všechno, a on Tě posléze opustí se slovy, že pro něj už neznamenáš nic, může Ti začít chybět jak láska, tak sebeláska.

Zmizí totiž vnější zdroj lásky (ten člověk), ale začne kolabovat i ten vnitřní (Tvoje Já).

Začneš totiž o sobě pochybovat. Dříve všechno a teď nic. Takže už není pro co si sebe vážit? Pro co se mít rád? Byli jsme dost dobří, a už nejsme? Už stojíme „za bačkoru“?

Každý den dostanu v průměru tři sta otázek. Často se ptáte na obnovu sebevědomí po rozchodu. Věnoval jsem tomu celé dva stostránkové magazíny: Odpustit neznamená zapomenout a Proč neznám Tvoje Proč. Jeden z takových dotazů: „Petře, měla jsem přítele, pro kterého jsem se naprosto obětovala, když byl dole. Přišel o práci, o nervy, o zázemí. Podržela jsem ho. Když se nadechl, do existenčních problémů jsem se v dnešní složité době dostala já. On mě nepodržel. Naopak odešel. Jak se s tím mám vyrovnat?“

Naučme se rozlišovat

Musíte si uvědomit, že existují dvě skupiny lidí:

Pro ty první něco uděláte a oni Vám to neopětují.

Pro druhé něco uděláte a oni Vám to později vrátí.

Stejně důležité je poznat OBĚ tyto skupiny. OBĚ totiž mají svůj význam.

Bez té první neoceníte tu druhou. Když nepotkáte lidi, kteří Vám to dobré neopětují, tak si potom nemusíte tolik vážit lidí, kteří Vám jednoduše vrátí to, co jim dáte. Chápete?

Pokud v životě nejprve poznáte lidi, kteří Vám naprosto samozřejmě opětují to, co jste pro ně udělali, tak přirozeně považujete za NORMÁLNÍ, že „si lidé opětují lásku“.

A pak v dalších vztazích můžete být velmi nepříjemně překvapeni, že to normální není. Že každý takový není. Ale i to je dobrá zkušenost, protože alespoň pochopíte, že to, co pro druhé lidi uděláte, není jediným měřítkem vztahu. Že ten vztah vytvářejí oba.

Takže to, že se obětujete pro druhého, je sice hezké a je to pěkný předpoklad zdravého vztahu, ale jenom předpoklad, protože vztah se zdravým stává jedině tehdy, pokud se k Vám přidá i ten druhý. A pokud ne, není to Vaše vizitka – Vy dáváte všechno, co vztah potřebuje. Ale vztah tvoří dva. Jakmile jeden ve vztahu NEopětuje a druhý s tím NENÍ v pohodě, tak zdravý vztah v podstatě ani neexistuje, protože naplněny jsou jen potřeby jednoho, a to nestačí.

Koho z těch dvou více potřebujeme?

Takže Vy si musíte ujasnit: Vadí mi to, že mi druhý neopětuje to, co pro něj dělám?

Zdá se to jako zbytečná otázka. Jenže na světě jsou lidé, kterým nevadí to, že jenom dávají a druhý pouze bere. Nevadí jim to, že jenom dávají, protože jsou šťastní, že se prostřednictvím vztahu realizují – že nejsou zbyteční, že jsou platní, že někoho dělají šťastným. Zkrátka se cítí šťastní, že ten druhý je šťastný. Je samotné to naplňuje. Budiž.

Ale většina lidí potřebuje to, aby druhý dříve či později opětoval. A to hlavně proto, že každý se jednou, dříve nebo později, dostane do problémů. Padne na dno. Zemře mu někdo blízký, rodič. A on potřebuje podpořit. A tehdy pochopí, koho vedle sebe má.

Pokud zjistí, že má vedle sebe člověka, který samozřejmě oplácí lásku, tedy obejme, když je třeba, věnuje čas, naslouchá, aby bylo možné se vypovídat, snaží se porozumět, tak je to zpravidla partner, který chápe hodnotu vztahu. Tudíž už nejspíše někdy byl v situaci, že sám tu pomoc potřeboval. Na vlastní kůži zažil, jak je důležité mít vedle sebe někoho, kdo při něm v nejtěžší chvíli stojí. A hlavně kdo má v sobě energii a lásku.

Tohle je důležitý dodatek.

Pokud se totiž někdo jenom vydává ze své lásky, tak dříve nebo později bude vyčerpaný, zklamaný, frustrovaný. Bude si říkat: Proč mi druhý neopětuje? Copak nestojím za lásku? Copak jsem prašivec? Copak si nezasloužím pomoc? To je chvíle, kdy dobrý člověk, který dosud jenom dával, začne o sobě paradoxně pochybovat. Začne se podceňovat. Začne se možná i nemít rád. A to je právě ten případ, kdy kromě lásky, která mu chybí zvenčí, od partnera, který žádnou lásku nevrací, mu začne chybět i láska zevnitř – ta láska, které říkáme sebeláska. To je problém mnoha lidí, kteří jenom dávají. Když nazpět nedostávají, připadají si ne dost dobří. A že je v životě už asi nečeká nic hezkého. A že láska je na nic. Že může bolet a zklamat.

A tak se tito lidé uzavírají do sebe, takzvaně do své bubliny, ve které zoufají: Já nejsem dost dobrý. Ten jediný člověk, kterého jsem miloval, to vyjádřil tím, že ode mě odešel. To je jediný člověk, který mě mohl milovat. Takhle vypadá bublina. V ní jsme jenom my a ten „jediný člověk na světě“.

Proto říkám, že je dobré poznat, že existují OBĚ skupiny lidí. Vystrčit hlavu z té bubliny a rozhlédnout se. Otevřít se novým vztahům, novým lidem, třeba jen zatím na přátelské úrovni. Zkrátka zjistit, že tu je spousta dalších lidí, mnozí z partnerského pohledu pořád čekají na první šanci. A když jim tu šanci dáme, ta původní bublina praskne. Chytáme se za hlavu, na koho jsme vlastně tak dlouho čekali, proč jsme sami sebe podceňovali, a že lidé, kteří všechno dobré opětují, existují, že PRO NĚ jsme dost dobří a zasloužíme si lásku. To je pak prozření! A zkušenost, kterou po takových rozchodech musíme nabrat…

Nežít v bublině, že existuje jenom jediný člověk na světě a notabene zrovna ten, který zůstává, dokud mu dáváme, ale odchází, jakmile by měl něco vrátit. Jako bychom byli v nejtěžší chvíli prašiví. Ale my už víme, že nejsme. Že někdo jiný nás oceňuje. Tedy, že to, jak se k nám lidé chovají, nemusí vůbec odpovídat tomu, jací jsme my, ale jací jsou oni. Protože jedni se k nám, jak jsme poznali, chovají mizerně a druzí skvěle. Ačkoli jsme to pořád MY. Lidé, kteří chtějí jen funkční, to znamená obousměrný vztah…

I o tom jsou mé magazíny Odpustit neznamená zapomenout a Proč neznám Tvoje Proč, ale i o mnohém dalším, co stojí za to si po těžko stravitelném rozchodu uvědomit.

Pamatujte si, prosím:

Na vztah jsou vždycky zapotřebí dva. Na jeho rozbití stačí jeden.

Proto se nezdržujme zbytečně dlouho u lidí, kteří jenom rozbíjejí vztah. S nimi ho prostě nevybudujeme.

Raději hledejme ve svém okolí lidi, kteří už poznali, jak důležité je mít vztah, investovat do něj, dát partnerovi to, co v těžké chvíli potřebuje, proto, aby on později mohl dostat, až pro změnu on sám bude v těžké chvíli potřebovat.

Jak Vám může pomoci magazín FC? Čtěte zde.

Procházíte náročnou situací uvnitř vztahu nebo o samotě? Využijte mé knihy. Přehled, jak si vybrat tu správnou.

Pro kteroukoli z mých knih nemusíte nikam chodit, přijde Vám rovnou domů. Stačí vybrat si zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart