Jak mít nejlepšího přítele v sobě: 5 každodenních afirmací

Máte po svém boku prázdno nebo člověka, který Vám není nejlepším přítelem?

Nesete si z dětství hlas, že nejste dost dobří, tudíž když Vám dnes někdo takovou větu vmete do tváře, automaticky mu věříte a rovnou přijímáte, že je to pravda?

Způsobila práce, rodina nebo jiný vztah to, že máte snížené sebevědomí, hledáte chybu v sobě, snažíte se předně zavděčit svému okolí, vysloužit si vnější ocenění, a nepřichází-li, ztrácíte důvod mít sami sebe rádi?

Soudíte vůbec sebe a svou hodnotu podle toho, jak s Vámi zacházejí druzí – jak o Vás mluví, jak s Vámi jednají? To znamená, když s Vámi nakládají špatně, vyhodnocujete to tak, že je na Vás něco špatného, a vůbec Vás nenapadne, že někteří lidé na Vás mohou hledat jen to špatné proto, že na Vás naopak nemohou snést to dobré?

Základem mého magazínu FC, který pomáhá rozvíjet vnitřní svět čtenáře, je pracovat se vším, co začíná předponou sebe-. Se sebevědomím, sebeuvědoměním, sebepřijetím, sebedůvěrou, sebeláskou, sebehodnotou, a naopak omezit sebelynč, sebepoškozování, sebeznehodnocování. Zkrátka: I když jsme sami, být se sebou v dobré společnosti. Být svým nejlepším přítelem.

Když si myslíš, že si lásku nezasloužíš, právě tehdy ji nejvíce potřebuješ

Každý den se mi svěří v průměru tři sta lidí se svými starostmi. Ačkoli ty starosti mnohdy směřují ven – do vnějšího okolí, kde se přihodilo něco nepříjemného – bolest je přímo v člověku. A to často v tom člověku, který má velké srdce, a tudíž se do něj vejde i hodně bolesti. Kde je bolest, je třeba láska. A ta začíná u vztahu k sobě, u takzvané sebelásky.

Mít sebe rádi znamená v první řadě nečinit opak – neubližovat si. Nepoužívat zlé emoce a myšlenky proti sobě. Dát si to, co nám může chybět zvenčí. Naučit se pracovat se svými chybami, strachy, odmítnutím, opuštěním, očekáváním, zklamáním i minulostí. Ostatně, k tomu už sloužily mé magazíny Jak pracovat se stresem, Jak přepsat staré vzorce, Jak funguje představivost nebo Odpustit neznamená zapomenout. Všechny najdete ZDE.

Rád při práci s lidmi používám jednoduché afirmace. Krátké a posilující věty, zaměřené výhradně na přítomnost. Opakujeme je buď nahlas, nebo v mysli, pomáhají ovlivnit naše přesvědčení, uchytit se v podvědomí a inspirovat k jinému zacházení se sebou. Proto je důležité vytvářet je v přítomném čase a už v okamžiku vyslovení cítit, že je naplňujeme.

Pokud jste na některou z otázek ze začátku mého článku odpověděli ano, prosím, zkuste alespoň některou z těchto pěti základních afirmací. Věnovat jí dnešek. Přeji, ať pomůže:

1. Mám se rád takový, jaký jsem

Když nás lidé přijímají takové, jací jsme, je to láska. Nemají potřebu nás měnit, činit někým jiným, protože jsou rádi, jestliže jsme sami sebou – protože pouze když jsme sami sebou, můžeme být v souladu se svým Já, se svými tužbami, potřebami, hodnotami, a tudíž šťastní.

Když nás lidé chtějí měnit na základě svého vlastního rozhodnutí, je to manipulace. Nevyhovuje jim to, jací jsme, mají racionální důvod, proč chtějí, abychom byli někým jiným. Tím důvodem je zpravidla potřeba někomu říkat, jak by se měl měnit, převzaté, naučené nutkání ovládat druhé.

My ale nemůžeme být jiní, než jsme. Můžeme být jen svou lepší, nebo horší verzí. Ale ne jinou osobou. Pokud se budeme snažit být někým jiným, nejenže neobstojíme, ale budeme mít pocit, že selháváme. A nakonec tím, kdo nás neúspěšně měnil, budeme stejně odvrženi.

Neztrácejme sami sebe. Je mnohem snazší zaplnit mezeru vedle sebe, kde dříve býval někdo jiný, než mezeru v sobě, kde jsme dříve bývali my sami.

2. Používám minulost jen pro dobré emoce

Stalo se v minulosti něco dobrého? Buďme vděčni, že nás to potkalo!

Stalo se v minulosti něco špatného? Buďme vděčni, že jsme to překonali!

Učme se s minulostí pracovat tak, aby každý pohled pomáhal rozvíjet vděčnost, pokoru, trpělivost, dobrou energii. Pocit je základem všeho. Jaké jsou pocity, takové jsou potom myšlenky. Špatné pocity nedovedou vyrobit dobré myšlenky. Špatné myšlenky nemohou vést k dobrým činům. Špatné činy nemohou vytvořit dobré výsledky. Špatné výsledky dál jen umocňují původní špatné pocity. Přemýšlejme tedy v každé chvíli o svých pocitech.

Minulost nás často trápí proto, že nejde změnit, jen přijmout. Minulost ovšem ani nebyla stvořena proto, abychom ji vraceli a opravovali. Má naopak zůstat takovou, jak se stala. Tím se pro nás stává nejlepším a nejpoučnějším momentem. Přijímejme ji tedy pokorně.

Minulost je jako lednička, do které ukládáme vzpomínky. Když jsou pokažené, jednou, až tu ledničku otevřeme, vyvalí se smrad. Každou minulost proto potřebujeme uzavřít tak, aby v nás poté nerozvíjela úzkosti, stres, strach, nepokoj. Ke konstruktivnímu uzavření minulosti pomáhá uvědomit si, že jsme prostě lidé, chybující bytosti, a právě chyby nás poučují, posouvají, dělají nás moudřejšími. Že pokud nám bylo dáno zažít něco krásného, máme být rádi, a pokud nám bylo umožněno zažít a překonat něco špatného, máme být také rádi.

(O dovednosti postavit pevný most přes nepříznivou minulost a přejít do lepších časů je také moje kniha Čtyři prány štěstí.)

3. Pokračuji v těch vztazích, které činí můj život lepším

Radost je tam, kde se lidé smějí. Štěstí je tam, kde si lidé váží maličkostí. Láska je tam, kde se lidé milují. Jak prosté to je.

Pokud zůstáváme ve vztazích, které nás ničí, je to naše volba – a náš život je výsledkem našich rozhodnutí. Neočekávejme, že se lidé začnou chovat tak, jak my chceme. Neočekávejme, že nám budou vracet všechno, co jsme do nich vložili. Neočekávejme, že si uvědomí, co pro ně znamenáme. Neočekávejme, že se zachovají tak, jak bychom se na jejich místě zachovali my. Ne. Oni jsou odlišní. Nemusejí mít srdce jako my.

Mnozí lidé se na nás naopak budou snažit najít, co je na nás špatného, protože se nebudou schopni vyrovnat s tím, co je na nás dobrého. Mnozí lidé nás budou ponižovat, protože jsme silní, a vnucovat nám, jak jsme slabí, protože v neštěstí nechce nikdo zůstat sám. Mnozí lidé si uvědomí hodnotu toho, co pro ně děláme, až když najdeme odvahu přestat to pro ně dělat.

Opusťme vztahy, které nás činí horšími lidmi. Vycouvejme ze sporů, u kterých je zřejmé, že nepovedou k rozřešení. Setřesme negativní energii a citové jedy, které na nás někdo prská.

Je to náš život. Jeden jediný. A pokud si ho dobrovolně kazíme, není to vina života.

4. Hledám zdroje pohody

Čím nezávislejší, spokojenější a úspěšnější budeme, tím víc budeme trnem v oku lidí, kteří toto nedokážou. Nedovolme však, aby zlo druhých zabilo dobro v nás.

Kdykoli dáme někomu najevo, svou negativní reakcí, že nás jeho nenávist, hněv, závist nebo žlučovitost zranily, dojde mu, že jeho strategie je úspěšná a bude v ní pokračovat.

Proto se i ve svých knihách zabývám tím, jak si udržet energii mezi nespokojenými a srážejícími lidmi. Například že stojí za to si uvědomit, že lidé se k nám chovají hlavně podle toho, jací jsou oni, ne jací jsme my. Těm ubližujícím nikdy nejde o nás, jde jim o sebe. Ale nás mohou bolet jejich motivy. Dalajlama říká: „Když Tě soused bude velmi nenávidět a bude Tě pomlouvat, a Ty jeho zlo přijmeš do své hlavy, pak Tebe to bude trápit, Ty nebudeš spát, Ty budeš podrážděný, Tebe opustí přátelé, Tobě se zhorší zdraví. A to všechno jen Tvou vinou, protože dovolíš, aby Ti někdo způsobil fyzické utrpení, aniž by se Tě fyzicky dotkl. Když si ale udržíš vnitřní sílu a povzneseš se nad útrpné jednání svého souseda, pak on se bude trápit, on nebude spát, on bude podrážděný, jeho opustí přátelé a jemu se zhorší zdraví. To je nejlepší trest, jakým potrestá sám sebe.“

(Ostatně, o tom je i moje kniha o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem.)

5. Uvědomuji si, co mám, a vážím si toho

Řada lidí až příliš přeceňuje to, co nemá, a až příliš podceňuje to, co má. Myslí si, že pro šťastný život potřebují v každém okamžiku víc. Že nesmějí být spokojeni s tím, co mají. Jenže štěstí je o prožití přítomnosti, je přímo spjato s vděčností.

Řada lidí si například nedovede vážit těžkých chvil. Přitom právě v nich poznávají pravou tvář svého okolí – koho skutečně mají po svém boku. Nebo proklínají špatnou náladu. Ale jednou nebudou mít ani tu. Bude to den, kdy už jim nebude dopřán nádech. Ostatně, už to, že se ráno zdraví probudíme, je první, za co bychom měli být vděční.

Je to nejen dobré, ale i prospěšné. Naše myšlenky totiž vytvářejí náš život. Jaké jsou myšlenky, takoví jsme my. Slabé myšlenky vytvářejí slabého člověka. Lítostivé myšlenky lítostivého člověka. Milující myšlenky milujícího člověka. Život není složitý, to jen my si ho komplikujeme, když zasazujeme nepřejícná, nespokojená a ustrašená semínka do své hlavy. Co jiného z nich může vyrůst než nepřejícný, nespokojený a ustrašený život?

Proto zkusme mít více rádi sebe, své chyby, svůj život – i když není dokonalý.

Zkusme sami sebe víc podržet v okamžicích proher, bolesti, úzkosti.

Zkusme neztrácet naději a víru. Buďme jako stromy. V bouřích zapouštějí kořeny ještě hlouběji. Vědí, že se v těžkostech dá o okolí ještě víc opřít – pokud to okolí je správné. A ještě jedna inspirace: Před zimou stromy shazují listy v naději a ve víře, že přes ukrutné mrazy přijde zase jaro. Vždy přijde. Ještě nenastala taková noc, aby neskončila ránem.

Skončí i ta noc, kterou teď procházíme. Ano, ještě chvíli to potrvá. Ale ten čas uplyne, ať se trápíme, nebo na sobě pracujeme. Ten čas uplyne tak jako tak. Proč se jím protrápit? Proč lépe nevyužít ten čas, který nám je nyní dán a který už zpátky nevyreklamujeme?

Chcete-li na sobě a svém vnitřním světě pracovat, využijte magazín FC. Součástí jeho odběru je přístup do uzavřené skupiny, kde sdílíme problémy i zkušenosti, a také k mým živým vysíláním přímo ve skupině, kde odpovídám na Vaše otázky. A k tomu patří i další výhody. Více o nich ZDE.

Máte potíže ve vztazích? Využijte některou z mých sedmi knih, každá je pro jinou situaci. Čtěte Jak vybrat správnou knihu.

© Petr Casanova

Zvolte měnu
CZK Česká koruna
EUR Euro
Top