Budu s Tebou v dobrém i zlém,“ usmál se.

Slastí zavřela oči.

A tak neviděla jeho úsměv.

Tudíž nepoznala, že to je vtip…

Důvěřovala mu. Bohužel už na chodbě v porodnici čekala sama. I potom už na všechno zůstala sama. Hlavně na své domněnky.

„Co jsem pokazila? Čím se změnilo jeho ,v dobrém i zlém‘? Proč jsem pro něj ztratila hodnotu? Co mám začít dělat jinak, aby mě ocenil – aby se vrátil zpátky?“

Jeden z běžných případů, s nimiž se mi svěřujete. Každý den dostanu v průměru tři sta dotazů, spojených s konkrétními těžkými situacemi, jimiž procházíte. Založil jsem i uzavřenou skupinu, kde můžete navzájem sdílet své zkušenosti a pomáhat si (přístup je zde). I v živých vysíláních v rámci skupiny často zodpovídám případy nešťastného srdce, jemuž ani vlastní rozum nerozumí. Rozum si totiž myslí, že nám chybí ten, kdo odešel. Naopak srdce řve jako o překot, protože už nechce zpátky to, co bylo – člověka, který v nejtěžší chvíli odejde. Nechce Chlapečka, ale Chlapa.

Rozume, kdy to už pochopíš?

Kdy už se poučíš?

Kdy už mi takové typy přestaneš vybírat?

Každý týden píšu speciální článek na přání členů uzavřené skupiny. Jako dnes. Hlavní otázky zněly: Kde ženy dělají chybu, když si vybírají celoživotního partnera? Proč je tak zásadní neřídit se biologickým věkem (občankou či rodným listem), ale duševním věkem, vnímat zralost člověka? A jak ji vůbec poznat? Jak navnímat rozdíl mezi Chlapečkem, který umí jenom dělat závazky, a Chlapem, který je také dodržuje?

Pojďme si to objasnit v pěti důležitých bodech:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde