Když jsem byl klouček, babička mi vyprávěla jeden příběh.

Byl o děvčátku, které drželo dvě šťavnatá jablíčka, a tatínkovi, který na jedno dostal chuť. Když však o jablíčko požádal, holčička honem nakousla jedno, pak i druhé. Tatínek se rozčílil. Odepjal pásek a začal dívenku trestat. Přitom křičel: „Jsi tak sobecká! Dávám Ti veškerou lásku! A Ty se takhle zachováš! Nezasloužíš si mě! Zasloužíš jedině výprask!“

Když ustal, uslzená holčička se zajíkavě teprve dostala ke slovu. Řekla: „Ale tatínku, já Tě mám nejraději na světě. Ta jablíčka jsem ochutnala proto, abych věděla, které z nich je sladší – které Ti mám podat.“

Babička mi ten příběh opakovaně povídala proto, abych nejdříve přemýšlel, a pak jednal. Ale nezdařilo se. Ještě dlouho jsem si myslel například to, že lež je chytrá. Navíc byla tak pohodlná. Zdálo se, že stačí zalhat, a jsem se ze všech chyb nebo problémů venku.

A pak se stalo to, o čem píšu i v FC Speciálu. Jednou jsem našel doma vzkaz od dívky, která po jedné takové mé „geniální a neprůstřelné“ lži odešla. Stálo tam:

„Petře, pamatuj: Ženu nic nebolí víc než poslouchat lež, a přitom znát pravdu.“

Pohrdavě jsem se zasmál: Znát pravdu? Co to žvaní? Jak by mohla znát pravdu?

Byl jsem tak hloupý, že jsem ještě nevěděl nic o ženské přirozenosti a intuici (viz mé nedělní živé vysílání o rozdílu mezi intuicí a domněnkou). Až po letech, když jsem tu dívku náhodně potkal, mi řekla:

„Žádná žena nepotřebuje slyšet pravdu, protože ji cítí. To, že se žena ptá, neznamená, že pravdu nezná, ale že chce vědět, s kým ve skutečnosti má tu čest. Žena totiž hlavně potřebuje muže, na kterého je spolehnutí. A když takovým muž není, žena není smutná z toho, že jí lže, ale že tomuto muži, jí milovanému člověku, už nikdy nemůže věřit – i kdyby stokrát vědomě chtěla, nedokáže to.“

Načež dodala:

„V mužském světě hrají velkou roli slova. Muži jsou totiž racionální bytosti, které se slovy domlouvají. Muži si tak myslí, že to, jak jim na ženě záleží, postačí vyjádřit slovy, ale ve skutečnosti to, jak mužům na ženě záleží, vyjadřují činy – způsob, jak se ženou zacházejí. Žena po muži vyžaduje slova jen proto, aby poznala muže – aby jí otevřel své myšlení, a třeba jí ukázal i to, zda je vůbec schopen přiznat chybu, a tudíž se i změnit.“

Každý den dostanu v průměru tři sta otázek na partnerské problémy. Často se potýkám s dotazy mužů typu: „Jak to mohla vědět?“ anebo žen typu: „Jak je možné, že jsem už dávno tušila, že je něco v nepořádku?“ Téma lži a zlomené nedůvěry je i opakovaným předmětem Vašich diskusí v uzavřené skupině Klub Motivace (přístup do ní je přes registraci zde). Zabývám se tím i ve svých živých vysíláních uvnitř skupiny. Dnes tomu věnuji i tento speciální článek na Vaše přání.

Proč tedy muži podceňují ženskou intuici?

Proč je pro ženy tak obtížné podruhé věřit?

Proč jedna lež může způsobit tolik bolesti na obou stranách – v neschopnosti ženy znovu plně důvěřovat muži, kterého přitom miluje, i v bezmocnosti muže, který minulost neumí vrátit?

Pojďme si to objasnit bod za bodem, a začněme v přírodě samé:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde