Dítě a slzy aneb 1 rozdíl mezi pozitivní a negativní výchovou

Máte nebo plánujete dítě a přemýšlíte o jeho výchově?

Přísaháte si, že ho nikdy neuhodíte, ale pak přijde vypjatý okamžik, kdy stejně dítě “zatratíte”?

Snažíte se s dítětem diskutovat jako s dospělým, ale jsou věci, které se Vám nedaří mu vysvětlit a beztak komunikaci “rovný s rovným” musíte opustit a být autoritativnější?

Míváte někdy špatné svědomí či pocit, zda jste opravdu dobrým rodičem a dáváte dítěti všechno, co potřebuje pro zdravý růst? Jenže co zdravý růst vlastně je?

Ve své knize Čtyři prány štěstí uvádím, jak může toxické rodičovství zničit člověku jeho sebevědomí, sebevnímání, sebepřijetí, jak může poznamenat jeho budoucí vztahy, měnit jeho pozici z otevřeného srdce, jež by se pro druhé rozdalo, v oběť, schopnou na vztahy zcela zanevřít a trpět v osamění. Ano, to všechno v člověku pomáhá utvářet výchova.

Dva směry

Někdo se pokouší působit na dítě hlavně tak, aby ovlivnil jeho osobnostní rozvoj k obrazu svému. Jiný se snaží vyvádět ho z přirozené sebestřednosti více k odpovědnosti za druhé, za vztahy. Další se soustředí na vytváření takových podmínek, v nichž se dítě může samo vyvíjet “po svém”, tedy být co nejvíce sebou samým a rozvíjet co nejlepší verzi svého Já.

Odstínů výchovy je zkrátka řada. Směry jsou ale v zásadě jen dva. Říká se jim pozitivní a negativní výchova. Vycházejí z koncepce pozitivního nebo negativního myšlení, potažmo pozitivního nebo negativního rozhodování na důležitých křižovatkách života. Téma jsem otevřel už ve včerejším živém vysílání o intuici, snad i proto mi přišla tato otázka, jež si zaslouží mou pozornost: „Petře, často používáte pojem pozitivní výchova. Můžete ho víc objasnit, a to i na konkrétních případech? Taky jsem rodič a někdy mám pocit, že bez pohlavku to prostě nejde. Znamená to, že v takové chvíli provádím negativní výchovu?“

Aktivní versus pasivní

Slovo pozitivní si někteří lidé mylně zaměňují s pojmy úsměv, radost, štěstí. Domnívají se, že být pozitivní znamená mít snadný a pohodlný život. Opak je pravdou.

Jak dobře víme v dnešní době, slovo pozitivní má blízko k slovu aktivní. Podstoupíme-li test na covid a je-li nám oznámeno, že byl pozitivní, nemáme příliš důvodů k veselosti. Informace totiž říká, že pozitivní nález svědčí o aktivitě viru. Zatímco negativní nález ve vzorku vypovídá o pasivitě viru, potažmo nepřítomnosti jakékoli aktivity. Fixujme to.

Pozitivní člověk je tedy člověk v jistém smyslu aktivní. A negativní člověk v jistém smyslu pasivní. Ukažme si to na bizarním příkladu:

  • Představme si bahno. Nemusí jít nezbytně o bahno na ulici, ale i bahno v osobním životě, jímž můžeme procházet. Spadne-li člověk do bahna, svým následným postojem ukáže, jaký je.
  • Negativně laděný člověk bude pasivní, z bahna nebude vstávat, jen bude naříkat na osud, na smůlu, jakou má proti ostatním, kteří kolem normálně chodí. Obviňování života nebo okolí je z pohledu řešení jeho situace pasivní projev, protože nepomáhá podstatě věci – aby přestal v bahně ležet. Negativní člověk jedná tak, že svou mrzutou situaci nezlepšuje, ba naopak.
  • Naproti tomu pozitivní člověk po pádu do bahna začne být aktivní. Ano, právě pád do bahna ho přiměje ke změně chování tak, aby v bahně nezůstal. Snaží se najít způsob, jak vstát.

V každé své knize nebo magazínu varuji, že osobní rozvoj, tedy pozitivní myšlení, jsou o všem, co je NEsnadné, NEpohodlné, NEpříjemné. Protože to znamená řešit své potíže.

Pasivně obviňovat druhé či život sám je vždy snazší. Naproti tomu aktivně hledat řešení svého problému je vždy náročné, ale ve výsledku právě to stojí za to, protože jedině to může změnit naši situaci k lepšímu.

Lidé pozitivní i negativní procházejí ve svých životech problémy – v tom mezi nimi není ŽÁDNÝ rozdíl. Rozdíl mezi nimi je v tom, jak se ve svých problémech zachovají. A s tím souvisí jedna klíčová podstava pozitivní i negativní výchovy.

Co uděláš poté, co padneš?

  1. Přirozeně každého člověka štve, když padne do bahna.
  2. Nikomu nedělá dobře, když leží v bahně.
  3. Nikdo nechce totéž bahno zažít znovu.

To mají lidé společné.

Rozdílné mají to, že negativní člověk po pádu do bahna objektivně nedělá nic proto, aby z toho bahna vstal. On si paradoxně myslí, že ano. On věří, že nadávat na druhé, na osud, na to bahno jako takové, něco změní k lepšímu. A proto se tomu říká negativní myšlení. Pochází od slova negativ. Tak se označoval filmový pásek, vkládaný do starého fotoaparátu, který po osvícení ukazoval odstíny obráceně. Kde měla být tmavá, tam byla světlá. A kde měla být světlá, tam byla tmavá. Zkrátka: Bylo to naopak. Být negativní – a to je taková soukromá katastrofa člověka – znamená vytvářet opačné výsledky, než jaké tento člověk zamýšlí. Opačné, než chce. Opačné, než jaké pomohou. A u rodičovství je to bohužel vidět nejlépe.

Chránit před pádem versus Učit vstát

Snad žádný rodič na světě nechce vidět své dítě nešťastné. Pozitivní a negativní rodič se tohoto cíle ovšem snaží dosáhnout naprosto opačně!

Negativní rodič říká: Nesmíš zažít pád. Protože pád bolí. Jakmile jednou padneš, z bahna se nedostaneš. Proto nesmíš spadnout do bahna.

Výsledek: Negativní rodiče, posedlí strachem z dětské prohry, úzkostlivě chrání své dítě, podobně jako v pohádce rodiče Šípkovou Růženku. Obeženou dítě vysokou zdí, stále mu dělají záchranu, na každém kroku mu umetají cestičku, jen aby ho nepotkalo bahno.

Jenže takový plán je předurčený k neúspěchu. Jednak ti rodiče tu nebudou věčně. Dítě jednoho dne bude muset samo vykročit životem. A v životě se nedá prohrám nebo pádům vyhnout. Tak jako se Šípková Růženka přece píchla o trn. Je to jen otázka času.

Proto negativní výchova nakonec poškozuje dítě. Takto chráněné dítě není připravené na reálný život. Jen proto, aby se vyhnulo těžkostem, je ve výsledku slabé, zranitelné. Při prvním pádu do bahna, pamětlivo sýčkování svých rodičů, pasivně skončí. Už se nezvedá. Rodič ho totiž nenaučil tomu, jak se zvedat, respektive že se vůbec dá zvednout! Rodič ho naučil jen tomu, jak se bahnu vyhýbat. Ale bahnu se v životě vyhnout nedá.

Proč funguje jenom pozitivní výchova

Pozitivní rodič má podobnou starost jako negativní. Říká: V bahně nesmíš zůstat ležet.

A PRÁVĚ PROTO pozitivní rodič své dítě úzkostlivě neochraňuje.

Naopak ho nechá prohrát, padnout, umazat se od bahna. Dokonce své dítě i cíleně vystavuje sportům, osobnímu rozvoji, jehož součástí jsou porážky a sbírání zkušeností. Role pozitivního rodiče totiž není chránit dítě před pádem, ale stát při něm a poté, co padne, ho učit zvedat se. Právě ve chvíli, kdy dítě padne, ho podporovat, inspirovat a motivovat. To je práce pozitivního rodiče.

Všimli jste si toho zásadního rozdílu?

Tam, kde pro negativního rodiče všechno snažení KONČÍ, pro pozitivního rodiče naopak všechno ZAČÍNÁ. Zatímco pro negativního člověka první prohrou “život končí” (důvod k pasivitě), pro pozitivního člověka pádem nastává NAOPAK důvod k aktivitě.

Negativní člověk, který padne do bahna, rezignuje na jakékoli řešení. Pozitivní člověk, který padne do bahna, naopak v té chvíli ZAČÍNÁ přemýšlet, hledat, zkoušet, konat. Je živým důkazem, že pozitivní cesta je jediná, která vede z bahna ven. Protože pozitivní člověk hledá, a proto může najít. Negativní nehledá, a proto najít nemůže.

Všechno má dvě strany

Samozřejmě je pozitivní cesta náročnější. Jenomže je to cesta života. Cesta změny.

Pozitivní cesta tak není cestou úsměvu, ale cestou K úsměvu. Je to cesta naděje, že si problém dokážeme vyřešit a budeme spokojenější a hrdější na sebe.

V každé své knize nebo magazínu zdůrazňuji, že všechno, co se v životě stane, je jako mince. Má to dvě strany. Stranu dobrou a stranu špatnou. A jenom proto, že na tom, co se nám teď stalo, vnímáme pouze to špatné, to ještě neznamená, že na tom nemůže být také něco dobrého. Nesmíme ale jen pasivně zírat na jednu špatnou stranu, nýbrž vložit trochu energie a síly do aktivního obrácení té mince, pak spatříme i dobrou stranu. Pád do bahna nikdy není příjemný, někdy je až nesnesitelný. “Ale to je dobře,” řekne pozitivní člověk. Co je nesnesitelné, to nutí člověka jednat. Nutí ho to opustit to nesnesitelné.

A tak zjistit, že to jde vstát z bahna!

A pochopit, že ani příští pád do bahna vlastně nevadí, protože JSME SCHOPNI vstát!

Ale to negativní člověk nikdy nepozná. On je totiž přesvědčen, že nevstane. A v této víře sám sebe utvrzuje tím, že se ani vstát nesnaží.

Jednoduchý rozdíl ve výchově

Negativní rodič, když jeho dítě v něčem neuspěje, řekne: To víš, to je osud, nebo Ty jsi levák, nic dobrého Tě už nečeká. Pro negativního rodiče je jeden pád vždy definitivní.

Naproti tomu pozitivní rodič ve stejné situaci poraženému dítěti řekne: No a co? Spadl jsi do bahna? Tak se zvedni. Dokážeš to! Přesvědč se! Zkus to! No vidíš, že to jde! Teď jsi to dokázal! Ty dokážeš vše, co nevzdáš! Pro pozitivního rodiče je každý pád jen dočasný.

A tak se jednou – zůstaneme-li v příměru s bahnem – stane, že dítě negativních rodičů bezmocně dřepí v bahně a lituje se, jakou má “smůlu” oproti těm, kteří kolem něj chodí. Netuší, že ty děti, které kolem chodí, mají také zablácené kalhoty. Že nemají větší štěstí. Že taky padají do bahna, ale na rozdíl od dětí negativních rodičů se naučily zvedat.

Takže vlastně měly štěstí: na rodiče, kteří je naučili po pádu nekončit, ale naopak začít.

Proto si, prosím, pamatujte:

  • Nesnažte se své děti úzkostlivě chránit před porážkami. Naopak jim umožňujte poznat, že porážky jsou normální součástí života a ponaučení.
  • Nechte je prohrát. Ale stůjte při nich, když prohrávají, a inspirujte je, aby se porážkou učily, ponaučovaly, zlepšovaly a chtěly zvednout.
  • Tak se totiž stane, že až budou velké, porážky je nezastaví. Naopak, porážky je nastartují, nebudou jim vadit, ale pochopí, že PRÁVĚ DÍKY překonávání porážek lze sílit.

Knihu Čtyři prány štěstí, tak jako všechny mé ostatní knihy, koupíte pouze zde.

Pokud si do mých knih přejete mé osobní věnování Vám nebo obdarovanému, postup naleznete zde.

Magazín, každé dva měsíce věnovaný jednomu náročnému tématu osobního rozvoje, získáte pouze zde.

Pro mé knihy ani magazíny nemusíte nikam chodit, přijdou Vám rovnou domů.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart