Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Přejete si pravdivou, nebo společensky přijatelnou odpověď?

Tak se zeptal zkušený seladon (Marek Vašut) ve Vieweghově příběhu Román pro ženy.

Samozřejmě tu pravdivou – odpoví každý.

Ale já se ptám: Unese ji každý?

Upřímnost je jedna z nejvyžadovanějších, ale i nejméně stravitelných podmínek vztahu. Pravda umí bolet. A to i proto, že za upřímnost často považujeme potřebu říct cokoli, co máme na srdci. Ve skutečnost však upřímnost v lásce neznamená říct všechno, co nám třeba i v návalu emocí skočí na jazyk (krávo, debile), protože i emoce se proměňují, a co za naléhavou „pravdu“ považujeme nyní, nemusíme za pravdu považovat za chvíli.

Proto i upřímnost vyžaduje rozumný přístup. Neříkat všechno, co máme na mysli, avšak když už něco řekneme, musí to být v souladu s tím, co si myslíme, čemu věříme. To je rozdíl mezi pravdou a lží. Lež znamená říct něco, o čem víme, že to není pravda.

Lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce

Mé knihy o vztazích jsou často bolestivé. I mé odpovědi na Vaše otázky, které mi posíláte mnoha cestami. Je vás moc, jen na Facebooku více než tři sta tisíc, a tak mi promiňte, že neodpovídám každému, ale podle svých možností. Využívám k tomu více nástrojů, například Řešidlo. Odpovědi mluvenou formou, co jeden častý dotaz, to můj jeden podcast. Můžete ho poslouchat (viz přehrávač mé řeči nahoře), nebo jenom číst.

O Vánocích mi, s ohledem na množství „upřímných“ rozchodů, přišlo několik dotazů na klam, faleš, přetvářku i upřímnost. Jeden z nich byl Michalův: „Petře, z Vašich knih vím, že preferujete upřímnost. Pěkně se to říká. Většina lidí také tvrdí, že stojí o upřímnost. I já bych o ni stál. Kdyby pak nebylo tak těžké pravdu přijmout. Někdy si říkám: Není lepší žít v iluzi?“

Samozřejmě, nebýt jedné okolnosti, bylo by lepší žít ve snu, ve své představě, že máme například dokonalého partnera, nebo že se splní všechna naše přání tak, že nám jednoho dne spadnou splněné sny rovnou z nebe. Ale je tu jeden problém.

Je tu totiž čas. Čas běží. S každou uplynulou minutou máme na život o minutu méně. A není nic horšího než si jednoho dne uvědomit, že jsme celou dosavadní dobu žili ve lži, třeba s někým, komu na nás ve skutečnosti nezáleželo, na koho nebyl spoleh, kdo nás klamal, pomlouval, podrážel, kde mohl. Že jsme mohli mít lepšího partnera, lepší vztah. Nebo že se přání sama neplní, ale že jsme si je mohli splnit my, kdybychom pro ně včas něco udělali. Je to jeden z nejtvrdších zákonů v životě. Říká se mu trade-off. Tedy: V životě je vždycky něco za něco.

První pravda

Ano, mnoho lidí po nás požaduje upřímnost, ale jen do chvíle, než opravdu upřímní jsme. Pak tito lidé neradi zjišťují, že pravda nemusí být vůbec krásná, stejně jako krása nemusí být pravdivá. Domnělá krása, jež nás povrchně přitahuje, je někdy jen přetvářka, líčidlo, zdánlivý lesk, a proto také já preferuji upřímnost. Upřímnost není skoro nikdy krásná ani snadná na poslech. Ale je nutná. Aspoň pro mě. Proto také když jsem psal novou knihu SPOLU o tom, jak opravit porouchaný vztah, nebyl jsem schopen neupřímnosti. Říct: Ve Vašem vztahu se něco děje? To se samo srovná, neřešte to. Nemusíte pro to nic dělat...

Ale to je lež. Pro všechno, co v životě stojí za to, se musí něco udělat. A už teď jsme u nepříjemné pravdy. Ta vůbec nejtvrdší zní: Každý vztah je odsouzen k záhubě. Každý jednou skončí. V nejlepším případě vztah s milovanou osobou skončí smrtí jednoho nebo druhého. Bohužel jsme jen lidé a neumíme zařídit pozemský vztah navždy, na věky věků. Ne, zase tu je ten protiva čas. Co můžeme jako lidé ovlivnit, je jenom to, jak dlouhý ten vztah bude (v rámci našich životů) a jak dobrý bude. Nic víc.

Jednou jistě skončí. To je vlastně dobře. Když to víme, když si to upřímně připomínáme, uvědomíme si, že není čas marnit čas, že není čas ve vztahu na nějaké strategické hry, manipulace, ubližování, půtkaření, protože nikdo z nás neví, jak dlouho tu ještě bude on, nebo ten druhý. A kterákoli hádka, kterákoli nevěra může být taky to poslední, co svému protějšku provedeme.

Druhá pravda

Proto moje nová kniha SPOLU nemaluje žádné iluze a vzdušné zámky. Nelítostně říká, že vztah není jen romantika, pohádka, ale hlavně dřina.

O vztah se musíme velmi tvrdě starat a pečovat, jako například o záhonek růží. Když o něj přestaneme pečovat, zplaní a zanikne. A to je druhá tvrdá pravda: Vztah nemusí Vaší vinou skončit tak, že uděláte něco špatně. Stačí, že v důležité chvíli neuděláte nic

Stačí neudělat nic. Jako když necháte zarůst záhon plevelem. Nebo ho necháte rozdupat někým cizím.

Představte si, že v rybníku vidíte tonoucího. Nemusíte udělat špatně to, že ho nesvedete vytáhnout zpod hladiny, že ho nezvládnete přeprat, aby Vás nestáhl pod vodu a neutopil, že nebudete mít dost sil, abyste jak sebe, tak jeho dostali na břeh. Ne, nemusíte učinit žádnou z uvedených chyb, stačí, že při pohledu na toho tonoucího neuděláte nic. To úplně stačí k jeho smrti.

Třetí pravda

To je vlastně třetí krutá pravda: Vztah dvou lidí je pořád tak trochu jako tonoucí. Každý den ho musíte „zachraňovat“.

Jako by to byl první den, musíte s partnerem, přítelem, rodičem či dítětem znovu mluvit, zajímat se o něj, sdílet s ním, být tu pro něj, být mu uchem, kterému se může svěřit, být mu paží, o kterou se může opřít, být mu ramenem, na něž může položit svoji hlavu, když je znavená nebo utrápená, být mu srdcem, které ho dokáže pochopit.

A to všechno musíte mít také v něm.

Nic z toho se neděje jen tak, bez práce, náhodou. Abyste cokoli z toho ve vztahu mohli udělat, potřebujete hlavně čas. Čas a ochotu chápat, že:

1) ten vztah tady vždycky nebude,

2) že aby tady byl, je potřeba pro to hodně dělat, a

3) když budeme pro vztah hodně dělat, můžeme ho zachránit. I dnes. I zítra. Ale musíme to dělat SPOLU. Proto se tak jmenuje i moje nová kniha.

Pamatujte si, prosím:

Láska není jen pocit, láska není jen slovo. Láska je hlavně čin. Čin, jímž dva lidé dávají najevo, že jim na druhém záleží.

Pokud se někdo dlouhodobě chová tak, jako že mu na druhém nezáleží, věřte, že je to pravda. Možná není příjemná, možná je dokonce hodně bolavá, ale je nutné si uvědomit, kdo Vás opravdu má rád, a kdo ne, protože jde o Váš čas, Vaše štěstí, Váš sen, který se může stát skutečností, ale musíte rozlišit, co je pouhá iluze, a co je pravda.

Buďte šťastní, pokud máte po svém boku člověka, kterému na Vás záleží a na kterého se můžete spolehnout. Je to jeden z největších pokladů, jaké ve vztahu můžete najít.

A pokud takového nemáte, nelitujte jeho odchodu. Lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

Knihu SPOLU můžete získat pouze zde.

Další mé knihy pro zvládání konkrétních těžkostí ve vztahovém životě najdete zde.

Pomáhají Vám mé podcasty? Další můžete poslouchat nebo číst zde.

© Petr Casanova