Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Představte si svalovce, který v posilovně drží hodiny nad hlavou těžkou činku.

Vypětím se mu třesou ruce, skřípe zuby a naříká: „Já už nemůžu. Jsem bez sil. Jsem slabý.“

Připadá Vám to úsměvné? Mně ano. Zřetelně silný člověk a „slabý“?

Jenže život je jako posilovna. Nejenže nám nakládá těžká závaží na hrb, ale ti nejsilnější se opravdu cítí jako ti nejslabší. A to proto, že svá závaží drží už hodně dlouho.

Jedničky versus nuly

Svou novou knihu SPOLU jsem psal i na podporu těch, kteří do páru chodí zatěžkaní těžkostmi z jiných oblastí svého života. Bědují, že jsou ničemní, nuly, že nestojí za nic. Přitom zvládají náročné úkoly. Ale někdy mají smůlu, že potkávají ty, kteří jim možná právě proto neváhají plivnout do tváře a ponížit je.

Každý den dostanu v průměru tři sta příběhů s detailním popisem toho, co Vás v životě tíží. Snažím se pomoci, jak dovedu. Odpovídám i prostřednictvím každodenních článků, magazínů zaměřených sto stránkami vždy na jedno, obsáhle rozebrané téma, a rovněž knih. Každý všední den pak také odpovídám na nejčastěji položené dotazy v Řešidle – seriálu mluvených odpovědí. Přehrávač mé řeči si pustíte nahoře, nebo můžete jen číst.

Tentokrát mě nadzvedl dotaz Daniely: „Petře, myslím si o sobě, že jsem hloupá a slabá. Tak o mně mluvil už první přítel. Po rozchodu s ním jsem byla dlouho sama na našeho malého syna. Pak jsem potkala muže, který se choval úplně jinak než dnes. I proto jsem s ním otěhotněla. Dcerka se bohužel narodila postižená. Přítele to změnilo, začal být zlý a protivný na mě i na dcerku. Na Vánoce mi řekl, že ji nenávidí. Že kdyby nebylo jí, byl by šťastný. Utekl od nás a já to už nedávám. Nedávám hlavně to, jak jsem hloupá a slabá.“

Toto je bludiště na Petříně. Je plné křivých zrcadel. V každém vypadám směšně. A taky se sám sobě směju. Protože vím, že tak zkrouceně ve skutečnosti nevypadám. Tady vím, že to není mnou, je to tím zrcadlem.

Když pak vyjdu ven, někdy se moc nezmění. Mezi lidmi je totiž mnoho takových křivých zrcadel. Také si před ně stoupnete a také Vás přesvědčují: Ty jsi hloupý, slabý. Tak jako ta petřínská zrcadla, která hlásí: Máš obří hlavu a pidinožičky.

Tak jako na Petříně, ani v běžném životě to ještě neznamená, že skutečně JSME hloupí a slabí. Dokonce takové oznámení často znamená, že je tomu naopak. A povím Vám proč.

Kolik unese slabý?

Když někdo dlouho sám vychovává malé dítě, podle mě nemůže být slabý. Vychovávat malé dítě o samotě mi připadá těžké. Kdo dlouhodobě snáší něco těžkého, ten nemůže být slabý. Slabý přece nic těžkého nesnese. Toto je důležité věta. Fixujme ji. Protože se přes ni vracíme ke křivému zrcadlu.

Ano: Slabý nic těžkého nesnese. Slabý nesnese to, že se mu narodí postižené dítě. Ba co víc, nemusí snést ani to, že někdo jiný postižené dítě – na rozdíl od něj – zvládá. Jak je možné, že TY takovou těžkost zvládáš, když JÁ to nezvládám? Takto žádné křivé zrcadlo v lidské kůži neuslyšíte křičet. Jestli bude něco křičet, tak jedině: Já NEJSEM slabý, Ty jsi slabá. Já NEJSEM nedostatečný, to dítě je nedostatečné. NEZASLOUŽÍTE si mě! Já JSEM tak vynikající! Já všechno UMÍM! Všechno ZVLÁDNU… Tedy, pouze vás ne.

Chápete? To zrcadlo samo je ve skutečnosti slabé. To slabé zrcadlo v lidské kůži se musí kroutit a pitvořit ty druhé. Proto ponižuje dva silné lidi – mámu, zvládající těžkou situaci, i dítě, také zvládající těžkou situaci. Nemůže jim pomoci. Nemůže je podporovat. Nemůže je zvedat. Protože slabý člověk nedokáže zvedat. Nemá na to sílu. Dokáže jen podrážet.

Proč do vztahu se silným člověkem jde?

V knize Cítit rozumem, myslet srdcem, která pojednává o karmě ve vztazích, popisuji, že je to krutý osud slabého člověka. Osud, který si sám svými činy vytváří.

Každý člověk se narodil slabý. Zkraje nic nedokázal. Někdo slabý zůstal. Neumí sílit. I když by tolik chtěl. Proto mu zpočátku imponují silní lidé. Proto je chce po svém boku. A proto slabocha přitahuje ten, kdo si dokáže poradit s těžkým životem. Ale to imponování je jenom dočasné.

Chvíli slabocha dokáže hřát to, že má silného člověka vedle sebe. Může se před sebou i okolím naparovat: Já jsem asi hodně zajímavý, když mám takového partnera! Ale časem si uvědomí, že takový vztah je pro něj utrpení. Že nezvládá to, co jeho silný partner. Ten mu to ani nemusí vyčítat, slaboch si to dobře uvědomuje a vyčítá sám. Každý den vidí, v čem oproti partnerovi zaostává. V každém úsměvu svého silného protějšku v těžké chvíli cítí, že on sám tohle nedokáže. Každý čin, kterého sám není schopen, mu při pohledu na úspěšnějšího silného člověka vadí. Štve ho to. Chtěl by být také takový, ale nedokáže to. 

A teď důležitý dodatek: Nedokáže to jen kvůli své slabosti. Kvůli svému pohodlnému rozhodnutí raději utéct z těžkých situací, než jimi dlouhodobě procházet. Kdyby jimi dlouhodobě procházel, sílil by. Není totiž možné dlouhodobě procházet těžkostmi a nesílit. Kdo dlouho snáší těžké situace, je prostě silný. Silný těžké věci unese. Slabý ne.

Pamatujte si, prosím:

  • Když objektivně zvládáte těžké věci, a přesto máte subjektivní pocit, že jste slabí, nějak se tato rozporuplná myšlenka musela dostat do Vaší hlavy.
  • Rozhlédněte se kolem sebe. Možná spatříte nějaké křivé zrcadlo, které Vám – podobně jako to petřínské – ukazuje nikoli to, jací jste, ale přesný opak toho, kdo opravdu jste.
  • A to všechno proto, že neunese pohled na to, jací jste. A chce Vás změnit. Podaří se mu to?

Novou knihu SPOLU získáte zde.

Ostatní mé knihy včetně Cítit rozumem, myslet srdcem (o karmě ve vztazích) nebo Čtyři prány štěstí (o znovunalezení sebelásky) nabízíme zde.

Pro žádnou z knih nemusíte nikam chodit, přijdou Vám rovnou domů.

Vyhovují Vám mé podcasty? Poslouchat nebo číst další můžete zde.

© Petr Casanova