Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Ta otázka padla už při včerejším živém vysílání na téma Jak překousnout zklamání. Ano, zklamání může mít podobu i otrávenosti nad potenciálními partnery. Jak je možné, že jsme pořád sami, že nám nikdo nevyhovuje nebo že my nevyhovujeme nikomu?

Ano, doba je složitá. Nemůžeme se lehce potkávat. Té době se dlouho říkalo zrychlená a povrchní (viz kniha Čtyři prány štěstí aneb Umění každodenní radosti v době zrychlené a povrchní). Nyní se stává ještě dobou bezkontaktní. Komplikuje vztahy. A tím spíše nás může trápit, když jsme na všechny těžkosti sami, a to i když se snažíme někoho najít.

Čím to je? Každý den dostanu v průměru tři sta otázek. Není v mých silách individuálně odpovědět každému. Proto využívám své články, magazíny, knihy, živá vysílání, ale také Řešidlo. Mé odpovědi na Vaše nejčastější otázky můžete buď poslouchat (přehrávač mé řeči je nahoře), nebo jen číst – jak je Vám příjemnější. Dnes vyberu otázku Báry: „Petře, jsem asi rok sama. Chci si najít přítele. Bohužel žádný muž, kterého potkám, není podle mých představ. Vadí mi buď jeho mentální stránka, prezentace ve společnosti, nebo mě jen prostě nepřitahuje. Byla jsem už na nespočtu schůzek, a žádná nedopadla dobře. Jsem z toho už unavená, rezignovaná. Moji přátelé a rodina tvrdí, že mám snížit nároky, ale to já nechci! Nechci snižovat své nároky. Na druhou stranu už si přijdu egoistická, povrchní a nepřizpůsobivá. Mám tedy poslechnout své okolí a smířit se s tím, že mi životní partner nebude vyhovovat?

První problém: tlak okolí

Zažíváte i Vy ostatní něco podobného?

Pak odpovím nejen tazatelce, ale i Vám.

A moje odpověď zní: Ano i ne.

Zní to polovičatě? Nebojte, objasním to.

Říkám NE, pokud jde o poslechnutí Vašeho okolí.

NE, nikdy neustupujte ze svých hodnot a potřeb. Ty totiž vycházejí přímo z Vás a určují, co je nutné k tomu, abyste v životě byli spokojení a naplnění. Nikdo kolem Vás to neví. Jenom Vy to cítíte.

Lidem kolem Vás se to říká snadno: Žij si klidně v nešťastném, nenaplňujícím, toxickém vztahu, hlavně už nějaký měj. Nesoudím je. Pro ně to možná je jejich hodnota a potřeba. Oni by možná brali vztah za každou cenu. Jakýkoli. Ale Vám to stačit nemusí. A to neznamená, že Vy jste lepší či horší než oni. Jste jiní. Proto říkám NE. Nikdy NEslevujte z toho, co je pro Vás důležité. Vy budete žít svůj vztah, druzí váš vztah žít nebudou. Když je poslechnete a nebudete šťastní, oni jen pokrčí rameny: Co my s tím? Nemáš nás poslouchat! Bylo to Tvoje rozhodnutí! Je to Tvoje věc! My jsme to mysleli dobře! Dej nám pokoj! Pamatujte si: Když budete žít podle sebe, následky si ponesete sami. Když budete žít podle druhých, následky si taky ponesete sami. Tak si vyberte: Chcete naději na svoje štěstí a svoje naplnění? Tak se držte svých pocitů a své intuice.

Tolik k NE: Ne, neposlouchejte své okolí.

A nyní přejdu k ANO. Doporučuji totiž: Ano, něco přece jenom změňte. A povím Vám co.

Druhý problém: tlak zbrklosti

Změňte následující: Už se nesnažte nového člověka „přečíst“ za jedno rande, natož na první pohled. Nesuďte jeho „mentální stránku“, „prezentaci ve společnosti“, „přitažlivost“ jen podle prvního dojmu. Chcete vědět proč? Povím Vám první dojem z mé partnerky.

Když jsem ji požádal o první rande, naše dohoda zněla: Čekej, vyzvednu Tě doma. Přijel jsem autem nablýskaným, vyvoněným, uvnitř hrála romantická hudba, přijel jsem včas. Čekám před domem. Nic. Vtom mi kdosi zuřivě buší na okénko. Rozcuchaná, nenalíčená bytost v pyžamu. V pyžamu v půl páté odpoledne. Bosé nohy v pantoflích, pyžamo zcela asexuální, plandavé, s velkým obrázkem kresleného vlka. Ta podivná bytost se domáhala pomoci, že si zabouchla dveře od bytu. K mému údivu to byla ta „moje láska“. Ona takto v domáckém oděvu šla ještě vynést koš s odpadky, někdy před půlhodinou, nevzala si klíče, jen si nechala pootevřené dveře, ale byl průvan a dveře se zabouchly. Nemohla dovnitř, ani se obléct, upravit, nic. A já opravdu nejsem zámečník. Co jsem udělal? Co udělala ona? Strašně jsme se rozesmáli. A protože jsme s takovou nadsázkou začali, galantně jsem jí otevřel dveře svého auta a ona v tom pyžamu, zatímco já v obleku, jsme jeli na večeři.

A já se ptám: Kdybyste byli hosty v té restauraci, jaký byste měli dojem z její „mentální stránky“, z její „prezentace ve společnosti“ a z její „čistě fyzické přitažlivosti“? Někdo by nad ní ohrnul nos. Já ne, protože byla schopna sebeironie, smyslu pro humor, nadsázky, dokázala si užít přítomnost, ať byla vlivem okolností jakákoli. To mi o ní řeklo daleko víc než značkový oděv, dokonalá etiketa nebo profesionální make-up.

Možná jsou mezi vámi tací, jako já, kteří by řekli: To se může stát každému. My bychom jí dali prostě ještě jednu šanci. Chybovat může každý. My bychom ji chtěli více poznat.

Přesně to je můj svět. Já si totiž pokaždé kladu i jiné než běžné otázky. Třeba: Co když ten, kdo na první schůzce působí zaraženě, není nemluva, ale prostě se jenom stydí? Co když ten, komu padají věci z ruky, není nešika, ale prostě je jenom nervózní? Co když to, že mě někdo na prvním rande nelíbá, neznamená, že ten člověk o mě nemá zájem, nýbrž naopak mu velmi záleží na tom, aby vztah vyšel, ale také se trochu bojí, protože už byl v minulosti několikrát zklamán, zamilován do nesprávných lidí, kteří té lásky jen zneužili?

Zkrátka, co když nejdůležitější není (předstíraná) mentální výše, pedantská společenská sebeprezentace, uhrančivá fyzická přitažlivost, ale to, že se vážným věcem dokážete spolu zasmát? Co když postupem času zjistíte, že to hlavní a nejkrásnější má ta osoba uvnitř? A to není hned vidět navenek, tomu se musí dát čas, aby se to projevilo, s tou osobou se musí něco zažít, a nejen dobrého, hlavně špatného, abychom viděli, jak právě v těžkých chvílích člověk reaguje, jestli nás tehdy podrží, nebo hodí přes palubu.

Odsoudit člověka na první pohled je velmi snadné. Ale bohužel to nic neříká o něm, jeho opravdové podstatě, jen o nás, naší svým způsobem ukvapenosti a zbrklosti.

Proto říkám ANO, něco změňte. Jestliže se pořád opakuje to, že na první schůzce nevidíte na nikom nic přitažlivého, nemusí to znamenat, že na nikom nic přitažlivého není. Možná se TO objeví. Ale musíme TO déle hledat. Až to objevíme, budeme vědět, že TO má.

Třetí problém: tlak vlastních představ

Nic z toho, co uvádím, neznamená snížit nároky. Naopak to znamená držet své nároky, ale chápat, že první dojem nemusí říct vše. Uvědomme si, že zpovzdálí jsme schopni posoudit jen to, co je na povrchu, doslova povrchní, ale do hloubky vidět nedokážeme.

Navíc nikdo nemůže být pro svůj protějšek na první schůzce perfektní. A víte proč? Protože my nevíme, co znamená „být perfektní“ pro někoho jiného, koho ještě neznáme. Ještě nevíme, co má rád. Co potřebuje. Co pro něj můžeme udělat… Abychom to zjistili, musíme s ním být déle. Mluvit spolu, překonat počáteční ostych, bariéry, které plynou z přirozené obavy z neznámého, nedůvěry, odtažitostiuzavřenosti na první schůzce.

Znám mnoho báječných párů, jejichž seznámení byla katastrofální. Povznesly se nad ně. Pochopily, že k opravdovému poznání člověka je nutné strávit s ním víc času.

Pamatujte si, prosím:

Poznávejme se déle, lépe, do hloubky. Nejen očima, hlavně srdcem.

Láska nepropuká hned. Rodí se třeba i postupně z přátelství. A ani to nevznikne hned. Lidé se zkrátka musejí nejdříve poznat, aby věděli, že bez druhého nemohou být.

Uvědomme si, že nikdy nepoznáme, co všechno v druhých je, a už vůbec ne na první pohled. Ostatně, ani o sobě samých pořád nevíme, čeho všeho jsme schopni. Vždy se můžeme něčím překvapit. Hlavně v těžkých chvílích. Až v nich se ukáže, jaký člověk opravdu je. Jakou má „mentální kondici“, jak se potom „chová ve společnosti“ a čím „skutečně přitahuje“, nebo odpuzuje.

  • Opakují se i ve Vašich vztazích stále stejné problémy? Využijte knihu o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem. Nemusíte pro ni nikam chodit, přijde Vám přímo domů (tak jako kterákoli z mých dalších knih), stačí ji objednat zde.
  • Jedině novou knihu SPOLU o zvládání vztahových těžkostí seženete pouze zde.

Vyhovuje Vám moje Řešidlo? Další díly můžete poslouchat nebo číst zde.

© Petr Casanova