Proč na sebe Převozník a Pasažér nezapomínají

Máte vztah, který ve vnějším světě už skončil, ale ve Vašem vnitřním světě pořád trvá?

Protějšek, na který neumíte zapomenout, protože Vám dal příliš důvodů si ho pamatovat?

Cítíte emoční pohledávku – citový dluh toho partnera, do něhož jste hodně zainvestovali, mnohé mu obětovali, a on se přesto rozhodl odejít, třeba i zpět do minulého vztahu?

Vnímáte sami sebe jako Převozníka (viz 5 varovných znamení neuzavřené minulosti), který pomohl osobě (například) s nedoléčeným rozchodem ke štěstí, ale… Váš vztah nevydržel, nebo možná emoční pouto z druhé strany ani nevzniklo?

Každý den dostávám v průměru tři sta otázek, týkajících se partnerských vztahů. Snažím se odpovídat prostřednictvím článků, podcastů, případně – je-li třeba dané téma objasnit více do hloubky detailů a šíře souvislostí – věnuji mu celé stostránkové vydání magazínu FC (jako v tomto případě Proč neznám Tvé Proč). Věřím, že dnes moje odpověď může pomoci nejen autorce následujícího dotazu, ale každému, kdo prožívá podobné trápení. Ten dotaz zní: „Petře, před osmi měsíci jsem poznala muže a stala se Převoznicí. Neměl ještě v sobě uzavřený minulý vztah. Dost kvůli tomu pil, snažil se zapomenout. A já se snažila, aby se vyventiloval, když to nebylo možné hlavou a srdcem, alespoň přes sex. Myslím, že se to dařilo. Naučil se báječně uvolňovat, usmívat, věřila jsem, že minulost se mnou udolá. Ale ne. Báječné léto skončilo a s druhou vlnou koronaviru a nemožností se potkávat ustala i naše komunikace. Cítím, že u něj to skončilo, nemá o mě zájem, bolí mě to, ale rozumově to chápu. Je ale normální, že mě to ani po půl roce nepouští?“

Léčivá moc lásky

Vyjdu-li ze své nové knihy SPOLU, láska je potřeba. Potřeba udělat někoho šťastným.

Běžně láska začíná jako potřeba udělat SEBE šťastnějším. Ještě šťastnějším, než když jsme sami. Mít po svém boku někoho, kdo nás v těžkých chvílích, kdy něco nezvládáme, může podpořit, obejmout, prostě vrátit nám sílu, štěstí. Z toho také plyne, že běžně láska začíná spíše jako sebeláska. Chceme to lepší PRO SEBE. Ale též záhy poznáváme, že nejlepším způsobem, jak se postarat o sebe, je postarat se o druhého. Zjistit, že právě když sami někoho podporujeme, objímáme, obdařujeme silou a štěstím, tak jsme šťastní. Šťastnější, než když jsme sami. Tak se sebeláska stává láskou, směřující zevnitř ven.

Ano, pomoci někomu druhému je svým způsobem prostředek, jak pomoci i sobě. Cesta, jak se v tomto divném světě, kde se lidé obecně snaží druhým dokázat, jak jsou hloupí, malí, nepodstatní, cítit naopak důležití, velcí, platní, užiteční, prospěšní.

To je základní podstata lásky. Nebýt sám zbytečný.

Léčivá moc doteku

A pokud se zaměřím na sex, zmíněný v dotazu, uvědomme si, že jsme fyzické bytosti. A to i proto, že tělesný dotek je léčivý prostředek. Obejmutí snižuje krevní tlak, snižuje stres, snižuje úzkost, a naopak zvyšuje sebevědomí, optimismus člověka. Dotek totiž přenáší energii. Dává tělu – a přes tělo také duši – vědět, že na “té bytosti uvnitř” záleží, že ji někdo má rád, že není bezvýznamná, že se může cítit dobře.

Ve svých knihách apeluji na to, že sex je splynutím nejen těl, ale i duší. Dvou bytostí, které se v konkrétní blízké chvíli chtějí vnímat, procítit okamžik, být spolu na jedné vlně, udělat sobě nebo druhému dobře. Sex je šance, jak moci bezpečně zavřít oči, ponořit se do přítomnosti, konečně necítit problémy, těžkosti, konečně se cítit milovaně, hýčkaně.

Jakmile si uvědomíte, že máte tuto schopnost léčit člověka ať už přes duši, nebo pouhým dotekem, tak Vás to jednak kvalifikuje pro dobré budoucí vztahy, ale hlavně se na Vás jen tak nezapomíná. Prosím, fixujte tuto důležitou myšlenku.

Proč Převozník nemizí z paměti

To, že se někdo Převozníkovi odmlčí, ještě neznamená, že na něj nemyslí. To mlčení totiž není úplně prázdné. Může být plné odpovědí.

Kdo otevře magazín Proč neznám Tvoje Proč o zdánlivě nepochopitelných odchodech, ten na odůvodnění takového mlčení v magazínu narazí. Jsou totiž lidé, který se “musejí” vytratit beze slova, a to hlavně proto, že by žádným slovem nemohli argumentovat. Co by měli říct opouštěnému Převozníkovi?

Dal jsi mi to nejlepší, a já právě proto odcházím?

Ničím jsi mi neublížil, a já Tě právě proto házím přes palubu?

Vím, že jsi nejlepší člověk, jakého jsem potkal, nebýt Tebe, možná tu už ani nejsem, ale právě proto od Tebe musím jít pryč?

Copak by to Převozník pochopil? Komu by se taková slova říkala lehce?

Způsobil jsi, že se zase usmívám na svět, vše mi připadá zalité sluncem, a právě proto se vracím do minulého vztahu, protože i svého ex-partnera náhle vidím přes růžové brýle?

Ano, někdy právě proto, že se Pasažér díky Převozníkovi uklidnil a začal zase žít, mohl velkoryse prominout člověku, který mu v minulosti ublížil, anebo vyslyšet jeho volání o návrat, a ti dva si prostě dali ještě jednu šanci. Jenže nyní přichází pointa:

Člověk nikdy nevstoupí podruhé do téže řeky. Protože mezi tím, než do ní znovu vstoupil, se změnil ON sám i ta ŘEKA (vztah). Převezeného Pasažéra mohl změnit právě mezivztah s jeho zachráncem. Pasažér může mít při návratu do minulého vztahu v hlavě vzpomínku na Převozníka, na osobu, která při něm stála, odhodlaná mu pomoci, i když on si už myslel, že mu pomoci není. Na osobu, která bezpodmínečně chtěla jeho štěstí, to jest i když věděla, že Pasažéra s neuzavřenou minulostí jen převeze z hlubin Neštěstí na břeh Štěstí, tam ho usměvavého vysadí a on odejde. Tohle je podstata převoznictví.

Ale ten Pasažér nezapomíná. Má ve své citové paměti emoční zápis, že tahle konkrétní osoba mu pomohla, že na světě existuje člověk, na něhož je v nejtěžší chvíli spolehnutí, že se tomuto člověku případně bude moci i v budoucnu ozvat, třeba až se tento Pasažér přesvědčí, že “druhá šance” v původním vztahu neměla smysl, a to i proto, že už nikdy nemůže být nic jako dřív, jestliže jste mezitím potkali spřízněnou duši. Někoho, na koho nelze zapomenout, když Vám dal dost důvodů, abyste si ho pamatovali.

Dost důvodů, abyste se k němu jednou potřebovali vrátit.

I když “vrátit se” není asi to pravé slovo. Někteří Pasažéři se ve skutečnosti nevracejí, protože ve skutečnosti od Převozníka ani neodcházejí. Fyzicky možná, ale v mysli ne.

Proč Pasažér nemizí z paměti

Jestliže někoho jednou bezpodmínečně milujete, to znamená snažíte se mu pomoci bez ohledu na to, že Vám to možná nikdy nebude moci vrátit, je toto chování nejen odrazem Vašeho dobrého srdce, ale také vztahu ke konkrétní osobě, která Vám je něčím blízká…

Jde-li o spřízněnou duši, na takovou se prostě nezapomíná. Nejde to. Ona je totiž naší druhou polovičkou (viz 7 rozdílů mezi karmickým partnerem a spřízněnou duší).

A i ona to tak může cítit.

A proto si, prosím, pamatujte:

  • Nikdy nesuďte jakýkoli vztah podle momentálního bodu, v němž se teď nachází. Život je totiž jako kniha. Má spoustu kapitol.
  • To, že teď něco nevychází podle našich představ, neznamená, že to nemá svůj důvod.
  • Tím důvodem může být paradoxně to, aby dva lidé, kteří teď musejí být daleko od sebe, měli jednou o to větší radost, až se zase dostanou k sobě.

Potýkáte se s bolestnou minulostí, křivdou, kterou neumíte vypustit ze srdce? Využijte můj magazín Odpustit neznamená zapomenout. Samostatně ho koupíte zde.

Potýkáte se s odchodem svého protějšku, čelíte sebeobviňování a výčitkám? Využijte můj následující magazín Proč neznám Tvoje Proč. Více o tomto vydání je zde.

Mou novou knihu SPOLU koupíte pouze zde. Nemusíte pro ni nikam chodit, přijde Vám rovnou domů.

Přehled všech mých knih s popisem, pro kterou konkrétní situaci se hodí, najdete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart