Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Můj ranní článek, věnovaný vztahové slabosti, Jak si udržet silnějšího partnera aneb 5 proměn, které posílí i nás, i polední zamyšlení ohledně důvěry vyvolalo vlnu svěřování ohledně slabostí, které si uvědomujete a chcete je řešit, jen sami nevíte jak.

Každý den dostanu okolo tří set dotazů. Protože nejsem kapacitně i časově schopen se každému věnovat individuálně a obsáhle, snažím se využívat k pomoci jak své články, pravidelné tematické magazíny a souhrnně pojaté knihy (tedy psanou formu), tak i slovo mluvené – odpovídám v déle než hodinových živých vysíláních a každý všední den i v desetiminutových podcastech, které si můžete přehrát nahoře, anebo je číst.

Dnes vyberu prosbu Denisy, která ale mluví za mnoho dalších: „Petře, zrovna čtu Vaši knihu 250 zákonů lásky, kde píšete, že kdo miluje, ten neubližuje. Mám přítele, který říká, že mě miluje. Věřím mu to. Ale on mi současně ubližuje. Ví, že mi vadí, když je na seznamce a chatuje tam s jinými. On tvrdí, že o nic nejde, že se tím jenom baví. Já však mám špatnou zkušenost. Přesně takhle totiž začala nevěra mého bývalého přítele. Vím, že můj současný přítel je jiný, věřím, že by mě nikdy nepodvedl, přesto si neumím pomoci. Co mám dělat se svou žárlivostí?“

Pocity nikdy nelžou

Neumíme-li si vysvětlit, proč máme negativní pocity, když partner „nic špatného“ nedělá, musíme si uvědomit, že naše pocity nevznikají náhodou, odněkud se berou.

Nejčastěji z minulosti.

Naše pocity říkají: Něco mi vadí. Současně však neříkají, proč nám to vadí. Pocity fungují jen v režimu ON/OFF – buď je máme, nebo ne. Proč, je už úkol pro rozum. Ne pro cit.

Je to jako s člověkem z minulosti, kterého náhle potkáme. Okamžitě CÍTÍME blízkost či odtažitost. Ačkoli se ještě nestihl nově projevit. To všechno dělá citová paměť. Dobře si pamatujeme, jak jsme se s tím člověkem cítili. Už si ale nemusíme pamatovat, co nám kdy řekl nebo provedl. Pocity jsou naše rychlá, bezprostřední paměť.

Říkají nám, jak jsme se cítili s konkrétním člověkem, nebo – v konkrétní situaci.

A o to nám jde.

Ozvěna z(a)kušenosti

Stačí jedno shodné jednání, aby náš současný partner udělal něco podobného, co náš minulý, a už to cítíme. Například právě psaní si s neznámou osobou. Jako by současný partner pocitově splynul s tím minulým. Jako by to byl stejný člověk. Minulost se totiž vinou citové paměti stane přítomností a my můžeme mít neodbytný dojem, že nám současný partner je/může být nevěrný. Ale nemusí to být vůbec o něm, může to být jen o naší minulosti a zkušenosti.

My už jsme totiž zažili, doslova zakusili, že to „náš partner, který si podezřele píše s někým jiným“, může udělat. V knize 250 zákonů lásky tomu říkám ne zkušenost, ale doslova ZAKUŠENOST. Protože jsme to zakusili. A protože to bolelo. Strašně to bolelo.

A my už nechceme zažít stejnou bolest znovu. Proto nás pocity varují.

Informace nejen pro nás

Ty pocity říkají: Pozor na to! Už jednou se Ti to vymstilo!

A tento vzkaz, který se oživí hluboko v nás, by měl slyšet také náš partner. Přesněji řečeno, měli bychom mu ho dostatečně obsáhle tlumočit. I s vysvětlením, co se stalo v naší minulosti. On pak spíše pochopí, čeho se bojíme. Tedy, že máme strach, že on je jako náš minulý partner. A svým způsobem je – v tom, co dělá.

A tady se láme chleba vztahu.

Když to pochopí, měl by nám odpovědět: Ale já přece nejsem stejný. A měl by to nejen říct, měl by nám to ihned dokazovat svým následným jednáním. Že on není stejný – to by mělo být patrné z jeho okamžitého přístupu k nám.

Dokážu Ti, že nejsem stejný

Pokud někdo v minulosti zažil například přepadení nebo znásilnění, je přirozené, že od té doby má strach z noční procházky, z nenadálého zakašlání za zády, z prudkého hmatu či z něčeho tak esenciálního pro vztah jako milování. Pokud se jeho protějšek chce milovat s člověkem, který prošel znásilněním, musí logicky zjemnit svůj postoj, být opatrný, něžný, pochopit, že hranici toho, co ještě smí nebo už nesmí, určuje ten druhý – ten, který byl zraněn. To je klíčové uvědomění.

Na něm poznáte, jestli Vás protějšek opravdu má rád, nebo jestli Vám chce ubližovat.

Kdo ví, že pořád máte nějaké zranění z minulosti a miluje Vás, je o to obezřetnější, chrání Vás, zatímco ten, kdo má škodolibou radost z Vaší bolesti, Vám to zranění dál obnovuje a ještě víc prohlubuje. A nyní se bavím o čemkoli, co Vás ve vztahu bolí.

Subjektivní názor je nepodstatný

Popisuji to obsáhle v nové knize SPOLU, která je o společném zvládání i nezvládání vztahových problémů. Toto si, prosím, pamatujte:

Ten, kdo je na druhé straně bolesti, si sám může myslet: Co je na tom, že polichotím jiné ženě? Co je na tom, že se za nějakou ohlédnu na ulici a řeknu jí: Té to sluší? Ano, z jeho pohledu může být takové jednání v pořádku. Ale z pohledu ženy, která jde po jeho boku, právě takové jednání může být bolestivá připomínka něčeho, co v minulosti takhle „normálně“ začalo, a pak skončilo třeba nevěrou. Proto už je to pro ni citlivá věc.

A proto je nutné si SPOLU o minulosti promluvit. Oboustranně. Ten, kdo cítí bolest, se musí svěřit s tím, proč skončil jeho minulý vztah. Ano, z jeho pohledu je to tak trochu riziko, protože když na sebe vyzradí, jak mu někdo v minulosti ublížil, prozradí na sebe i svou strunu (tento pojem obsáhle vysvětluji v podcastu o manipulaci). A pokud s ním jeho protějšek chce manipulovat, od té chvíle ví, na jakou citlivou strunu zadrnkat, už ji zná a ví, že to způsobuje nesnesitelnou bolest. Typicky slovy: No jo, to se nediv, že od Tebe ex-partner odešel, když máš velký zadek nebo když kolem je tolik hezčích žen. Ano, já vím, že dát druhému „klíč od své třinácté komnaty“ znamená dát mu šanci, aby nám pak kdykoli ublížil, srazil naše sebevědomí. Ale na druhou stranu to znamená moci ho poznat. Dát mu příležitost, aby ukázal, jaký ve skutečnosti je a jaké plány s námi má – jestli nás opravdu miluje, tudíž chrání před bolestí, nebo jestli nám hodlá ubližovat, tudíž tu bolest nám chce způsobovat.

Jsi zraněný člověk? Aha, dám si už pozor

Zkrátka, ten, kdo pochopí, že má vedle sebe zraněného člověka, v tu chvíli okamžitě demaskuje sebe. Odhalí, do jaké míry se umí do druhého vcítit, a zda mu chce pomáhat, aby se postupně uzdravil, nebo zda mu chce škodit, třeba aby měl nad ním větší moc.

Příklad: Pokud vím, že se mému partnerovi při větší fyzické zátěži špatně dýchá, také ho nepoženu do kopců, protože vím, že bych mu tím mohl způsobit problémy – a je zcela lhostejné, co si o tempu jeho chůze myslím já a zda mně připadá pomalá. Protože já jeho problém nemám. A mělo by mi záležet na tom, aby ho on neměl také.

Pamatujte si, prosím:

  • Žárlivost nikdy nepřichází jen tak.
  • Buď ji přináší intuice, která dokáže navnímat energii člověka, jeho faleš, lež, zkrátka „ví“, co se opravdu děje, anebo ji přináší citová paměť, která si vybavuje, že právě tak nějak začínal příběh v naší minulosti, který neskončil dobře.
  • V obou případech není řešení pouze u toho člověka, který žárlí, ale také ve změně chování jeho partnera, který ten strach začal vyvolávat. Ať už je v tom vinně, nebo nevinně.

Jinak řečeno: Pokud milujeme, zajímáme se o druhého a vadí nám, když je nešťastný. Ale také, jako milující partneři, neskrýváme své rány, protože důvěřujeme a víme, že otevřenost je jediná šance, jak se svého zranění zbavit – jak jej spolu s protějškem můžeme uzdravit. A to postupným přesvědčením se, že všichni lidé nejsou stejní.

Máte partnera, který nerozumí Vaší bolesti? Věnujte mu, nejen na Valentýna, knihu SPOLU.

Další mé knihy, řešící konkrétní těžkosti vztahů, najdete zde. (Nevíte, jakou vybrat? Více o jejich obsahu zjistíte v přehledu.)

Vaše konkrétní otázky zodpovídám již ve více než dvou stovkách podcastů, které můžete poslouchat nebo číst zde.

© Petr Casanova