Oba představují osudový vztah. Oba totiž ovlivňují osud člověka.

Potkat jednoho může znamenat už navždy pochybovat o existenci lásky, o vlastní síle, o svém sebevědomí.

Potkat druhého naopak může všechny tyto bolesti uzdravit. Protože to může znamenat najít lásku, sílu i sebevědomí na celý život.

Zatímco v prvním případě to znamená získat zkušenost na celý život. A ne vždy milou.

Vztah, který nechceš už nikdy ztratit, versus vztah, který nechceš už nikdy opakovat

Najít spřízněnou duši znamená potkat svou druhou polovičku – dva nedokonalí jedinci pak vytvoří téměř dokonalý pár. Jeden bez druhého si pak připadají poloviční, zatímco spolu se cítí vždy silnější, jistější, naplněnější než o samotě.

Střetnout se s karmickým partnerem znamená ovlivnit svou karmu. Vytrpět někdy i dost velké zlo a špatné zacházení, jež pak změní náš další osud ve smyslu změny způsobu, jak jednáme se sebou i druhými, jak přemýšlíme o sobě i o druhých, jak věříme sami sobě či druhým. Karmický vztah je tvrdá zkouška, která prověřuje cit i rozum. Učí nás přes těžké zkušenosti vážit si o to víc dobrých partnerů a zvýšit svou citlivost k rozpoznání spřízněné duše. Ta je totiž k uzdravení člověka po toxickém karmickém vztahu obvykle potřeba.

Když tedy říkáme Mám osudový vztah ve smyslu vztahu na celý život, jak toto ovlivnění zbytku života myslíme? Co nám vztah navždy dává, nebo navždy bere? Jak píšu ve své knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem, karmických vztahů je celá řada. Například dvojplameny, o nichž jsem vyprávěl i včera v živém vysílání v uzavřené skupině (přístup do ní i k záznamu je zde). Ostatně, dvojplameny uvedená kniha začíná.

Proč instinktivně toužíme po spřízněné duši

Všichni ji potřebujeme. A snad všichni o její existenci pochybujeme, než ji potkáme. A je dobře, že pochybujeme. O to víc jsme pak překvapeni. Ačkoli je to úsměvná pochybnost: Na světě se ještě neobjevil zámek, k němuž by nebyl vyroben současně klíč.

Jak píšu v knize Cítit rozumem, myslet srdcem, spřízněná duše nás posouvá do vyšší dimenze lásky. V té základní můžeme mít dost lásky pro sebe, leccos děláme hlavně pro sebe. Nakonec i vztahy si hledáme proto, abychom se cítili lépe. Ale mít spřízněnou duši znamená přestat se bát, že nejsme dost dobří, neboť se spřízněnou duší jsme dost dobří.

To, že svou druhou polovinu dlouho nevidíme, ještě neznamená, že neexistuje. Naopak nás neúspěch učí dívat se jinak – přestat používat pouze oči. Protože je to setkání duší.

Duše nejsou hmotné. Ale dají se cítit. Ihned dokážeme navnímat, s kým nám je dobře. Ale spřízněná duše je více než jen ten, s kým je nám dobře.

Spřízněná duše nás totiž mění, posouvá. Motivuje nás být jiným člověkem, aniž by nás měnila v jinou osobu. Vytváří lepší verzi našeho Já. Proto ji intuitivně tolik potřebujeme.

Učí nás lépe pracovat se sebou. Nacházet v sobě a ve vztahu k sobě to, s čím můžeme mít sami problém – například (sebe)lásku, (sebe)důvěru, (sebe)hodnotu. Paradoxní je, že karmický partner nás může naučit témuž. Ale často přes bolest, ponížení, opuštění.

Sedm sít

Kdo má objednanou mou novou knihu SPOLU, ten ty rozdíly snadno nacítí. A pozná, že spřízněná duše není chiméra, iluze, představa. Spřízněná duše je skutečnost, kterou ale nejlépe navnímáme v těžkých chvílích. Tehdy člověka opravdu identifikujeme – postojem, jaký k nám a k situacím zaujme. Zda se v těžkostech změní v sobce, slabocha nebo třeba manipulátora, zda se k nám postaví zády, nebo nás do nich rovnou bodne. Anebo zda se právě v těžkých okamžicích projeví jako parťák. Právě tehdy pochopíme, že nejdůležitější prověrkou ve vztahu nejsou momenty, kdy se držíme za ruce a všechno nám vychází, ale naopak ty, kdy nám nevychází takřka nic, a přesto se spolu držíme dál.

Ostatně, o tom vypadá i následujících sedm sít, kterými můžeme prosít každý vztah.

Jsme přesvědčeni o tom, že jsme potkali spřízněnou duši?

Anebo se už pohádka vytrácí a začíná bolet zkušenost s karmickým partnerem?

Naučme se naciťovat těchto sedm základních rozdílů:

1. rozdíl: Karmickému partnerovi vadí, kým jsme nebo chceme být. Spřízněná duše naopak podporuje to, kým jsme nebo chceme být.

Možná jsme už zažili ty dva rozporné typy lidí. Jedni poznají to nejlepší z nás, a přesto odejdou. Druzí poznají to nejhorší z nás, a přece zůstanou.

Když si klademe otázku proč, můžeme zjistit, že prvním nevyhovuje to, jací jsme. Buď jim nestačí to, jací jsme, anebo jim dokonce vadí to, jací jsme. V obou případech se nás snaží změnit. Naopak druzí nás dokážou přijmout takové, jací jsme.

Tento rozdíl je důležitý. A má též pozoruhodné následky. Spřízněná duše totiž sice nemá ambici nás násilně měnit, ale – jaký paradox! – právě díky tomu se nakonec měníme.

Není to tak, že by nás spřízněná duše sama dělala lepší osobou. Ne, to my se jí stáváme. A stáváme se jí právě proto, že nás spřízněná duše inspiruje, podporuje či motivuje. Ona totiž v nás dokáže věřit dříve než kdokoli další, i dříve, než v sebe začneme věřit sami. A to je první důležitý motiv, proč s ní chceme být. Ba dokonce nabudeme dojmu, že raději budeme prožívat špatné časy s , než dobré s karmickým partnerem. Protože po dobrých časech může přijít zvrat. A odchod karmického partnera. Zatímco když spřízněná duše při nás stojí ve špatných časech, přirozeně ji pak chceme po svém boku i v dobrých.

2. rozdíl: Karmický partner je tak komplikovaný, že jeho myšlenky neodpovídají jeho slovům a jeho slova jeho činům. Spřízněná duše je naopak tak jednoduchá, že říká, co si myslí, a dělá, co říká.

Společné mohou mít oba vztahy to, že v obou postupně ubývá slov. Rozdíl je však v tom, že zatímco s karmickým partnerem ubývá i komunikace, se spřízněnou duší komunikace narůstá – ano, i beze slov.

Jak varuji v knize Cítit rozumem, myslet srdcem, s karmickým partnerem se pomalu odnaučujeme naslouchat, ptát, zajímat se či o cokoli hádat. Zjistíme totiž, že slova tam ztrácejí význam. Jak ta, kterými se snažíme sbližovat my, tak ta, která vyslovuje on – ta z jeho úst totiž neodpovídají tomu, co dělá, a naše naléhání vyznívá vniveč.

V extrémních případech jsou slova karmického partnera dokonce horší než nic. Nejenže jsou lživá, ale někdy i toxická, ponižující, oslabující.

Se spřízněnou duší je to naopak. Postupem doby se začínáme chápat tak rychle, že naše komunikace už neprobíhá oklikami přes ústa, gesta, sliby. Dokážeme spolu komunikovat i „pouhým“ srdcem – instinktem, pohledem jeden druhému rozumíme.

3. rozdíl: Karmického partnera musíme nutit, aby mu na nás vůbec záleželo. Pro spřízněnou duši jsme naopak přirozenou součástí života.

Prosit se o lásku? Prosit se o pozornost? Prosit se o společně trávený čas? To je obvykle normální realita s karmickým partnerem. Je to těžká, ale prospěšná zkušenost, díky níž se učíme chápat, že láska není z hmotného světa. Nikoho nelze donutit, aby neodcházel nebo aby se vrátil. I když pomyslně zamkneme dveře nebo přikováme člověka okovy, z emočního pohledu takový člověk ve skutečnosti už stejně dávno odešel.

To, že ho vidíme fyzicky ve své blízkosti, ještě neznamená, že je s námi sblížen emočně. Dva duševně vzdálení lidé se mohou i fyzicky dotýkat, a přesto nic necítit. Naopak dvěma spřízněným duším žádná zeměpisná vzdálenost nezabrání v tom, aby spolu v mysli byly.

A to proto, že s karmickým partnerem platí: Jsem a on. Avšak se spřízněnou duší platí: Jsme my. (Na konkrétních případech to uvádím v knize SPOLU). To je vysvětlení, proč nám spřízněná duše někdy rozumí víc než my sami sobě – dokáže být námi více než my sami.

4. rozdíl: Karmický partner vnímá naši krásu jenom očima. Pro spřízněnou duši je naopak naše hlavní krása očima neviditelná.

Toto pochopí i rozum. Je to totiž matematika.

Pro karmického partnera jsme omezeně přitažliví. Zajímá ho jenom povrch, tělo, tedy zhruba dva metry čtvereční plochy lidské pokožky. Po jejím prozkoumání je znuděn.

Pro spřízněnou duši je naopak všechno přitažlivé nekonečné. Nachází se to pod kůží. Hloubka srdce, velikost duše, kouzlo charakteru, jedinečnost bytosti. To všechno se v čase může ještě rozvíjet.

A proto, jak píšu v knize Cítit rozumem, myslet srdcem, lidé, které přitahujeme pouze svým zevnějškem, s námi nemohou vydržet navždy. Tělesná krása člověka totiž – kromě již uvedeného – v čase ubývá, chřadne, zatímco vrásek přibývá. A je to dobře. Poté totiž s námi zůstávají jedině ti, kdo vnímají lidskou krásu jinak než očima.

5. rozdíl: Karmický partner rád provokuje naši důvěru (dopustí naši ztrátu). Spřízněná duše nám naopak nedává důvod pochybovat (nedopustí, že by o nás, ještě ke všemu svou chybou, přišla).

V knize SPOLU před tím varuji. Důvěra je křehká nádoba v těle, která se jednou rozbije a už nemusí jít spravit. Karmický partner si s důvěrou klidně hraje. Klidně ji zradí. Vnímá to tak, že mu nevadí o naši důvěru přijít, nebo nás i zcela ztratit.

Naopak spřízněná duše ví, jak zrada bolí. Ví, jak může vést nevratně k nedůvěře. Vztah je pro ni příliš drahý a vzácný na to, aby riskovala jeho ztrátu. Ví, že když se někdo rozhodne důvěru zradit, říká tím: Uvolni si po svém boku místo pro někoho lepšího.

Ale spřízněná duše si svou budoucnost bez druhé polovičky neumí představit. Tím víc při vědomí, že o její ztrátu by se přičinila sama – svou chybou.

6. rozdíl: Karmický partner se klidně řídí tím, co mu o nás kdo řekl. Pro spřízněnou duši nehraje vnější názor podstatnou roli.

Ano, možná opravdu jsme pro někoho příliš staří, oškliví, chudí, nedokonalí. Nemusejí to našemu partnerovi vtloukat do hlavy se zlým úmyslem. Mohou si to opravdu myslet – a nám by to nemělo vadit. My přece nepotřebujeme přitahovat někoho jiného.

Když se ale partner cizími slovy řídí, ba je ještě používá pro naše zostuzování nebo naše oslabování ve vzájemné hádce („I můj kolega si myslí, že jsi nula“), může nám být jasné, že je pro něj důležitější vnější názor než vnitřní. Že se neřídí svým srdcem, nýbrž egem. Že je pro něj zásadnější, jak vypadá před okolím, než jak se rozvíjíme my společně.

Spřízněná duše ví, že je pitomé zatahovat do vztahu okolí. Pro okolí totiž náš vztah může být nečitelný, nepochopitelný. Pro okolí náš vztah není určen. Je určen pro nás, pokud je ovšem pro nás skutečně stvořen. To se stane také tehdy, když pochopíme, že láska není o hlasování. Nemá smysl říkat „Já a moje maminka si myslíme, že Ty… (jsme dva proti Tobě)“, protože jakékoli referendum je zbytečné. Ve vztahu dvou lidí je buď plná shoda, nebo plná neshoda. Jinak řečeno, jak píšu v knize SPOLU, na vznik vztahu jsou třeba dva, ale na jeho rozbití stačí jeden – ten, který se začne vymezovat proti druhému a na svou obhajobu si přibírat kamarády, kolegy, příbuzné, zkrátka své skutečné spoluhráče.

7. rozdíl: Karmický partner dlouhodobě přehlíží či ponižuje naši hodnotu. Spřízněná duše naopak dělá všechno pro naši vnitřní sílu.

V mé knize o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem vysvětluji, PROČ má někdo potřebu snižovat naši lidskou důstojnost, ačkoli se vydává za našeho „partnera“. Předmětem tohoto článku není tyto důvody rozebírat, byť bývají i pro nás důležité – učí nás chápat, že problém nemusí být nezbytně v nás, ale třeba v egu, slabosti, minulosti našeho protějšku. Pokud takového karmického partnera milujeme, nebo jsme na něm i emočně závislí, často se domníváme, že od něj nemůžeme odejít. Že ten, kdo devastuje naše sebevědomí, je pro nás jediná možná varianta a žádnou jinou nemůžeme zvládnout.

Myslíme si to většinou jen do chvíle, než to uděláme. Pak si naopak vyčítáme, že jsme k odchodu nesáhli dřív. Protože nám dojde, že to žádný skutečný partner vlastně nebyl.

Spřízněná duše si naopak uvědomuje, že s ní tvoříme jeden celek. Cítí, že kdyby ponížila nás, utrpěl by vztah, tudíž i ona. Naopak když podpoří nás, podpoří zvýšení naší hodnoty, a tím přispěje ke zvýšení hodnoty celého vztahu, jehož je součástí. Tudíž spřízněná duše ví, že náš rozvoj a naše zesilování jsou nejen v zájmu vztahu, ale i v zájmu jejím. Že když nám víc dá, tak i víc dostane. Protože s naším rozzářením se rozzářenější stane i ona.

Pamatujte si, prosím, z tohoto článku:

  • Každý člověk má v našem životě smysl. Někdo nám přináší lásku a štěstí, jiný zkušenosti.
  • I špatné zkušenosti se hodí. Pomáhají nám napříště se vystříhat opakování bolestné praxe se stejnými karmickými partnery. A také nám pomáhají si pak o to víc vážit spřízněné duše.
  • Na každý hrnec byla vyrobena poklička. I my máme svůj protějšek. To, že ho nevidíme, ještě neznamená, že neexistuje. Někdy jen potřebujeme trochu víc zavírat oči a vnímat podstatu.

Co nás učí které karmické vztahy? Knihu Cítit rozumem, myslet srdcem najdete zde.

Jak spolu pracovat na sblížení? Knihu Spolu najdete zde.

Zajímají Vás obě knihy? V jednom balíčku budou po 1. únoru zde.

© Petr Casanova