Od dopoledního článku o ghostingu Proč se milovaní lidé vytratí a ani neřeknou proč se mi soukromě hojně svěřujete se zkušenostmi, jež jste nabyli v oblasti velmi bolestných, nikdy nevyjasněných rozchodů. Nezodpovězené PROČ ve Vás nejen zůstává, ale působí, že pak máte sníženou důvěru k rozjíždění dalších vztahů. Bojíte se, že nadějný začátek jen předurčí další krach a další bolest. A bojíte se toho tím víc, čím častěji jste to zažili.

Speciálně se pak, v dnešní náročné bezkontaktní době, ptáte vůbec na možnosti jiného seznámení než vzdáleně přes internet. A také na to, jakou budoucnost mají vztahy na dálku, když zrovna nejste z jednoho místa, ba jste dokonce z jiných zemí či kontinentů.

Už v knize SPOLU, kde se zabývám SPOLEČNÝM zvládnutím nejrůznějších překážek a výzev, ukazuji zbytečná nedorozumění, která komplikují už tak náročný vztah. Náročný však neznamená nemožný. Ostatně, to vyplývá i z mé odpovědi na tuto dnešní otázku:

„Petře, poslouchám každý den Vaše Řešidlo a zaujalo mě, že všechna témata, která rozebíráte v tomto týdnu, se mě týkají. Jak prchlivost, tak strach, tak žárlivost, tak i nedůvěra. Je to zřejmě tím, že hodně cestuji, i v dnešní době. Mívám tedy vztahy na dlouhou vzdálenost a zatím nejsou úspěšné. Je vůbec možné takové vztahy udržet?“

Samozřejmě že to možné je.

Spousta takových vztahů funguje na dálku.

Ale, a podotýkám to i v knize SPOLU, není to automatické. Jako u každého vztahu.

Co vytváří opravdovou blízkost

Lásku si můžeme definovat jako blízkost dvou srdcí.

Nemluvíme ale jenom o fyzické blízkosti. Člověka můžeme mít i přímo vedle sebe (fyzicky blízko), dělat pro něj první poslední, ale to ještě neznamená, že nás potom bude milovat, tedy že nám bude emočně blízký.

Někdy dva lidé sedí roky přímo vedle sebe, a přitom jsou jako dva cizinci. Fyzicky, z hlediska zeměpisné vzdálenosti, si možná blízcí jsou, ale duševně ne.

A naopak, dva lidé mohou žít na opačných pólech planety, a přesto na sebe stále myslet. Dokonce může platit nepřímá úměra: čím méně se dva lidé fyzicky vídají, tím víc na sebe myslí, tím víc se jim stýská a tím víc se těší na druhého, na opětovné fyzické setkání, fyzickou blízkost. I když bude třeba krátká, o to víc si ji užijí. Pokud jsou si emočně blízcí.

Z toho plyne, že skutečná srdeční blízkost je hlavně o vnitřním nastavení obou. O tom, čemu se technicky říká kompatibilita. Všichni potřebujeme najít kompatibilního partnera, tedy takového, s nímž budeme co nejvíc souznít. A to i v záležitosti vztahu na dálku. Tím chci říct, že ať žijeme spolu, či daleko od sebe, musíme s tím být hlavně oba v pohodě. V pohodě – to znamená, aby to ani jednoho nebolelo. Toto je důležité.

Odstíny vztahů na dálku

Někdo totiž může preferovat vztah na velkou vzdálenost proto, že sám je hodně vytížený. Ví, že se nemůže, a možná ani nechce, nikomu neustále věnovat, má své aktivity, zájmy, úkoly. Pak mu vyhovuje někdo, s kým se denně slyší nebo vidí na síti. Takový pár může být vlastně pořád spolu, protože na sebe myslí, jsou rádi, že jeden druhého mají a že si jsou blízcí třeba svým nastavením. Funguje jim to – oba jsou vlastně stejní, kompatibilní.

Ale, nyní vložím do tohoto vztahu komplikaci, kdy být kompatibilní přestanou.

Dejme tomu, že jednomu z partnerů vztah na velkou vzdálenost vyhovuje, ale druhého začne trápit. Ten trápící se najednou ustavičně přemýšlí, co protějšek teď dělá: s kým je, proč se mi neozývá, proč mi nepíše, proč mi nezvedá telefon, když mu volám. Může to být tím, že najednou nemá tolik práce. Nemá co dělat. Má takzvané roupy. Mozek nemá žádné nové podněty, a tak si je sám vymýšlí. Katastrofické vize, černé scénáře…

A když jsme u roupů, představme si je i z druhé strany.

Ten, který osiřel, protože mu vytížený protějšek odjel, si najednou říká: Bezva, přijede až za týden! Mohu si zatím dělat, co chci, třeba i flirtovat, být nevěrný, využít toho, že mám vztah na dálku.

Takový vztah samozřejmě taky nebude fungovat, pokud s tím partner nebude v pohodě. Respektive přestane s ním být časem v pohodě i ten podvádějící partner, protože vztah mu svazuje ruce. Nastane-li den, kdy jeho vzdálený protějšek znovu přijede, on se cítí otrávený, neužívá si jeho příjezdu a přítomnosti, protože se na něj netěšil, nepotřebuje ho, spíše už se dívá na hodinky a přeje si: Ať už je zase pryč! Protože tam je jeho hlavní hodnota – užívat si jeho NEpřítomnost. Navíc tato dvojice nejspíš nebude efektivně plánovat společné soužití nebo budoucnost, protože se oba členové rozcházejí v tom, co chtějí.

Pamatujte si, prosím:

A proto, to je obecná nutnost pro spokojený vztah, my potřebujeme najít člověka, který s námi bude kompatibilní. Pokud něco chceme, či nechceme, ať je to cokoli, bude s námi víceméně zajedno.

Pak je úplně lhostejné, jak daleko od sebe žijeme, protože si budeme blízcí. Duševně. Hodnotově. Životně. Tím, co chceme i nechceme.

A tím víc se na sebe potom těšíme. Protože k sobě patříme. A nepodstatné začne být, zda se těšíme na fyzické sblížení nebo večerní telefonát. Těšíme se na každý další den, protože druhý bude „zase s námi“.

Vzdálenost v lásce se totiž neměří na metry, ale na emoční blízkost dvou srdcí či duší. Dva milující lidé, kteří žijí na hony daleko, k sobě ve skutečnosti mohou mít blíž než ti, kteří lhostejně bydlí přímo vedle sebe, a přitom jsou si citově vzdáleni jako dva cizinci.

Máte vztah, který prochází zatěžkávací zkouškou? Chcete to zvládnout SPOLU? Tak se jmenuje i moje nová kniha, 260 stran čtvercového formátu do kapsy. SPOLU získáte pouze zde. Nemusíte pro ni nikam chodit, přijde Vám rovnou domů.

Zajímají Vás další moje knihy? Jejich rozdílný obsah je posán přehledně zde.

© Petr Casanova

Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart