Jak se chovat k toxické rodině svého partnera

Ignorovat je. To si můžeme dovolit vůči cizím lidem.

Ale copak je možné ignorovat toxické rodiče vlastního partnera?

Vždyť s nimi MUSÍME vycházet! – Tak obvykle uvažujeme. A proto se trápíme, když s námi zacházejí tak, jako bychom byli obtížný hmyz, nadbytečný kus nebo outsideři.

Každý den dostanu v průměru tři sta otázek, jak zvládnout konkrétní problém. Věnuji odpovědím své články, podcasty, a když je potřeba odpovědět obsáhleji, zaměřuji na konkrétní téma celý jeden magazín FC (vždycky sto stran pro komplexní pochopení a vyřešení problému; témata posledních vydání naleznete zde) a nebo své knihy.

Jak ale zacházet s toxickým prostředím, když jej vytváří (ne)vlastní rodina? Jak vůbec takový postoj blízkých lidí vůči nám chápat? Dnes odpovím nejen autorce následujícího dotazu, ale i všem, které potkává podobná těžkost: „Petře, snažím se být co nejlepší partnerkou svému příteli i co nejlepší mámou našemu dítěti, a přesto ať udělám, co udělám, rodině mého přítele se nezavděčím. Stále proti mně něco mají. Já se ustavičně snažím s nimi nějak vycházet, ale zdá se mi, že čím víc se snažím, tím je to horší. Trápí to mě i mého přítele. On je na mé straně, hádá se s rodiči, ale ani to nepomáhá. Co mám změnit, aby vztah s jeho rodinou fungoval?

Proč se k nám takhle chovají?

Předně, otázka by neměla znít: Jak mám změnit vztah s rodinou svého přítele, ale Jak mám změnit vztah k rodině svého přítele – a vůbec k lidem kolem sebe.

Hlavně, musíte si uvědomit, že lidé se k Vám nikdy nebudou chovat tak, jak chcete Vy, ale vždy tak, jak chtějí ONI. A to, JAK se k Vám oni CHTĚJÍ chovat, na to je vždy odpověď v nich samotných.

Třeba v nějaké hořkosti, kterou si do vztahu s Vámi přinesli z jiných svých vztahů a která otrávila jejich náladu, a proto teď otravují náladu Vám. To však platí spíše o krátkodobém nevycházení s nějakým člověkem. Pokud s někým nevycházíme dlouhodobě, může to být o jeho nastaveném myšlení vůči nám. On se prostě rozhodl, že nás nebude mít rád. A k tomu může mít svůj oprávněný důvod. Může mít prostě pravdu. Ovšem SVOJI pravdu.

Proč se jim nelíbíme?

Dejme tomu, že JEJICH důvod je v tomto: Rodiče si pro své milované dítě představovali JINÉHO partnera. Tento (my) se jim nelíbí. Tento totiž neodpovídá JEJICH představám.

Ale my musíme pochopit, že je to naprosto v pořádku.

Ti rodiče opravdu mohou mít jiné zkušenosti, jiný vkus, jiné potřeby než jejich dítě. A proto by také s NÁMI nikdy nebyli. To ale vůbec nevadí. Naším partnerem nejsou ONI, ale NÁŠ partner. Proto nevadí, že JIM nevyhovujeme. Důležité je, že vyhovujeme JEMU.

Rodiče bohužel mnohdy nechápou, že děti nejsou klonem svých rodičů. Děti jsou odlišné bytosti. Mají své vlastní představy, sny, priority. To, že nás tedy nemilují něčí rodiče, je v pořádku. My přece nepotřebujeme, aby se do nás zamiloval tchán nebo tchyně. My chceme, aby nás miloval náš partner.

A právě na tom by rodičům mělo záležet v první řadě. Aby jejich dítě, tedy náš partner, byl šťastný. Abychom SPOLU byli šťastní. Protože pak budeme šťastní VŠICHNI. I oni.

Ale pokud si rodiče myslí, že si jejich dítě může vzít jenom člověka, kterého vyberou oni, pak se vracíme o pár staletí nazpět – do doby, kdy mnozí lidé byli nešťastní. Nerozváděli se, protože to nebylo možné – došlo přece ke spojení majetku. Ke sňatkům z rozumu, ne z lásky. Pro rodiče to bylo výhodné. Svoje děti měli jako nástroj. A proto se rodilo nejvíce nemanželských dětí v historii. Vždy, kde nebyla na prvním místě láska, láska chyběla.

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde

A toto je něco, co rodičům svého partnera nevysvětlíte. Oni mohou mít svou pravdu. Pro ně nemusíte být dost dobří. A když se rozhodnou, nebudete pro ně dost dobří nikdy. A to myslím doslova. Uvedu příklad:

  • Máte dítě se svým partnerem. Jeho rodiče chtějí vnoučka vidět. A přitom k Vám budou toxičtí, ať uděláte cokoli. Nikdy se jim nezavděčíte, vždy budete za špatného. Buď jim přestanete své dítě vozit a uslyšíte, jak jim ho odpíráte. Nebo jim ho budete vozit nadále a vždy uslyšíte, že dítě vypadá hrozně. Že mu určitě buď nedáváte najíst, takže je pohublé, nebo mu dáváte najíst až moc, takže je tlusté. Nebo je problém v oblečení – jednou ho má málo, takže mu musí být zima; jindy ho moc, takže mu musí být vedro!

Pokud se tohle ve Vašich vztazích děje, můžete si být jisti, že ti lidé se prostě chronicky rozhodli, že jim nikdy nebudete vyhovovat. Vy nezměníte to, jak k Vám přistupují. A to hlavně proto, že na Vašem jednání, jak jsem uvedl v příkladu, vůbec nezáleží. Kdo chce psa bít, nějakou hůl vždycky najde.

A jestliže jsem nyní popsal realitu, v jaké žijete, pak jsou jenom dvě možnosti. Jaké?

Mysleme na to, jak se cítíme

Než je specifikuji, musím připomenout něco zásadního: Uvědomme si, co vlastně působí, zda jsme šťastní, či nešťastní. Například ve vztazích. Tedy: Čím se sami řídíme při volbě partnera. Odpověď je prostá: Většinou svými city. Když je nám s někým dobře, tak s ním jsme. A když nám s někým je už první den zle, tak s ním potom už nejsme. A přesně takhle bychom se měli chovat ve všech vztazích. Řídit se svými pocity. Když nám nějací lidé činí špatně, tak jim to nesmíme dovolit, jinak NÁM BUDE ŠPATNĚ. A jak jim to nedovolit? Co tím mám na mysli? Nyní se dostávám k těm dvěma možnostem:

  1. Buď s nimi nesmíme být, to znamená musíme se jim vyhnout, jinak nás emočně zničí
  2. Anebo, když se s nimi musíme vídat, pak se naučit to, jak se k nám chovají, a to, jak o nás mluví, nepřijímat. Jinak to zlo, které se do nás snaží vtlačit (aby nás třeba od svého dítěte odradili, před svým dítětem znemožnili, ze svého dosahu vyhnali), do sebe vcucneme. A pak dojde k tomu, že budeme tímto jedem otráveni. To otrávení poté budeme uvolňovat v našem partnerském vztahu. Budeme doma podráždění na partnera, na dítě. Staneme se přesně tím, koho z nás ti toxičtí rodiče CHTĚJÍ vyrobit. Někoho, s kým nemůžeš být, Jaroušku. Podívej se, jak se otřesně chová.

A tak, když se nemůžeme vyhnout setkání s toxickými lidmi, mysleme na své pocity. A dělejme vše pro to, abychom si je nezkazili. To například znamená:

  • Dopředu POČÍTEJME s tím, že ti lidé toxičtí budou. Neočekávejme, že nás pozitivně překvapí – pak budeme o to víc zklamáni.
  • Zahrajme si ještě doma takovou zvláštní hru: BAVME se dopředu tím, že budeme (třeba i se svým partnerem) odhadovat (třeba se i sázet), co se jim tentokrát na nás nebude líbit.
  • Při návštěvě se vnitřně USMÍVEJME. Nehádejme se, buďme nad věcí, nepřistupujme na žádnou jejich manipulativní hru, v níž oni budou rozrývat naše emoce a porážet nás. Odkývejme jim na místě cokoli a OPROSTĚME se od toho, co nám říkají či dělají. Jako by mluvili cizí řečí. Vůbec se neúčastněme jejich pokusů otrávit nás. Buďme jako nezávislí svědci, sledující nějaký film.

To je jediná šance, jak do sebe JEJICH jed nevpustit. Pokud nemůžeme ovlivnit to, s kým se potkáme, můžeme alespoň ovlivnit to, s jakou energií z toho setkání odejdeme. Zda si slova z cizích úst budeme brát osobně, nebo se naopak naší osoby vůbec nedotknou – protože pochopíme, že to, že DRUHÝM nevyhovujeme, není zdaleka tak důležité jako to, že vyhovujeme partnerovi. A to by mělo být důležité i pro jeho rodiče – za předpokladu, že jim jde SKUTEČNĚ O ŠTĚSTÍ SVÉHO DÍTĚTE, a ne jen své vlastní ego.

Pamatujte si, prosím:

Energie člověka je jeho život. Když si nechá otrávit své pocity, bude mít otrávený život.

Člověk je zkrátka jako loď. Nepotopí ho toxická voda, která je kolem něj, ale ta toxická voda, která se dostane do něj.

Mimochodem, za každým otráveným člověkem je nějaké jeho neštěstí. To si tento člověk může chtít právě jedovatým způsobem jen vybíjet (na druhých). Kdybychom znali úplný příběh rodičů svého partnera, možná bychom s nimi i soucítili. Objevili bychom například potíže v práci, se sousedy, s vlastní nezahojenou minulostí, s rodičovskými vzorci, jež oni převzali od svých vlastních rodičů. A tím spíše bychom mohli zjistit, že to s námi možná nemá nic společného. Že je to jejich historický problém. Ale to už není naše věc…

Potýkáte se s palčivými křivdami a potřebujete je ze sebe uvolnit? Využijte můj magazín FC a dvě stostránková vydání Odpustit neznamená zapomenout a Proč neznám Tvoje Proč.

Potýkáte se s toxickými náladami uvnitř páru? Zvládněte to SPOLU. Tak se jmenuje moje nová kniha v neobvyklém čtvercovém formátu o 260 stranách, napsaná pro pomoc všem z Vás, kdo to aktuálně potřebují.

Další mé knihy seženete pouze zde.

Rádi posloucháte moje podcasty nebo čtete jejich přepis? Další díly najdete zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart