Co je pro srdce horší:

Když člověk odejde a už ho nikdy nevidíte, takže nemáte možnost obhájit svůj postoj a zabojovat o jeho návrat zpátky?

Nebo když odejde a Vy ho pak denně vídáte šťastného po boku někoho jiného, a tím víc si uvědomujete, jak jste bez něj nešťastní a proč není právě s Vámi?

Když jsem psal svou novou knihu SPOLU, snažil jsem se o to, aby pár vyčerpal všechny dostupné možnosti, než si řekne sbohem. Aby oba věděli, že udělali maximum, ale prostě jejich společná cesta už skončila. Aby se rozešli dospěle, určitě ne například ghostingem.

Když zůstane nezodpovězené PROČ

My všichni potřebujeme znát PROČ. Už od dětství. CO jsme udělali špatně. CO máme pro příště opravit. Chyby děláme všichni, ale když nevíme jaké, nemůžeme se ponaučit.

Přestaneme někomu vyhovovat, budiž. Něco pokazíme, budiž. Někdo uzná, že už nechce být ve vztahu s námi, budiž. Ale PROČ? Kvůli nám? Když neznáme fakta, náš mozek je domýšlí. A to obvykle tak, že hledá chybu v nás. A nedá pokoj, dokud ji nenajde. A protože všichni máme nějaké chyby, je pravděpodobné, že odpověď v sobě najdeme. Jen zcela chybnou.

Každý den dostanu v průměru tři sta otázek na problémy partnerských vztahů. Není v mých silách odpovídat každému jednotlivě, nicméně odpovědět chci. Když se nakupí víc dotazů k jednomu tématu, odpovídám buď článkem (psané slovo), či podcastem (slovo mluvené). A pokud je třeba ponořit se víc do hloubky detailu a šíře souvislostí, píšu buď knihu nebo magazín, kde vyhradím sto stran jen odpovědi na jedno konkrétní téma. Jako konkrétně u ghostingu: vydání Proč neznám Tvoje Proč.

Co je ghosting? Zmizení ze vztahu jako duch. Partner se beze slova vysvětlení odpojí, a to buď fyzicky (jednoho dne odejde), nebo emočně (přestane reagovat, komunikovat a spolupracovat, ačkoli fyzicky možná jsme pořád vedle sebe). Jako by chtěl trestat. Jako by mu druhý nebyl dost dobrý ani na slovo objasnění. Jako by druhý byl prostě NIC.

Moře dotazů mi chodí právě na ghosting. PROČ to lidé dělají. Přece jen blázni dělají věci bezdůvodně. Odpovím do všech souvislostí v celém vydání Proč neznám Tvoje Proč.

Ale ukážu Vám dva odstíny ghostingu z poslední doby, jež jsem řešil. Pokaždé mi ti, kdo odešli, řekli: Nebylo jiné řešení. Museli jsme. MUSELI odejít beze slova? Vyložme si proč.

Paradoxně nejhorší je, když nic neděláš špatně

Jaromír a Eva spolu byli déle než deset let. Jaromír ji nosil na rukou. Ona to nikdy nepopřela. Přesto začala mít dojem „únavy materiálu“.

Něco jí v tak dlouhém vztahu chybělo. Čím déle to hledala, tím více si uvědomovala, že jí Jaromír nikdy neublížil. Vždy jí ve všem vyhověl. Byl prostě hodný. Možná až moc. Přestal jí připadat „chlapský“.

Kdykoli měla nějakou potřebu, vyplnil ji. Neměla si na co stěžovat, protože jakmile vyjádřila nějakou dílčí nespokojenost, on ji okamžitě uspokojil. A to Evě paradoxně začalo vadit. A to hlavně proto, že se v jejím životě objevil jiný muž.

Jiný, to je přesné slovo.

A protože byl jiný, pro Evu znamenal změnu. A změna je život. Zatímco po Jaromírově boku cítila své umírání.

Nebyl to problém Jaromíra. Nebylo to osobní. Kdyby na jeho místě byl kdokoli další, Eva při svém nastavení by po desetiletém vztahu cítila únavu materiálu s kdekým. Když se v zoufalství Jaromírovi svěřila, že není šťastná, rozčilovala jí jeho otázka: A proč? Co dělám špatně? Co mám udělat jinak?

Jaromír dělal vše dobře. A to byl ten problém.

Eva totiž NEMĚLA DŮVOD odejít. Přesněji, neměla důvod, který by jako srozumitelně obhajitelný a ospravedlnitelný uvedla před dětmi, rodiči, kolegy, společnými přáteli.

„Odešla jsem od něj, protože nedělal nic špatně.“ Jak by to asi znělo?

A tak si pamatujte: Nejhorší je, když neděláte nic špatně.

1. myšlenka ghosta: Jestliže důvod není, musí se vytvořit

Zpočátku Jaromír pocítil Evinu podrážděnost v nepochopitelných souvislostech. Snažila se mu vyčítat maličkosti. Cokoli. I to, že mu není co vyčíst.

Jestliže neměla důvod, který by popadla a vmetla mu do očí jako TO, proč odchází k milenci, brzy pochopila, že nějaký důvod musí sama vytvořit. O Jaromíra Evě nešlo. Jí šlo o sebe. O to, jak bude vypadat před okolím, když všichni jí celých deset let říkali: „Jaromír? To je životní výhra!“

Eva cíleně chodila domů nahněvaná. Když se Jaromír zajímal o důvod a možnost pomoci, vyštěkla na něj, že „za to může on“.

„A čím, miláčku?“ zeptal se provinile.

„Ještě se ptej! On se ještě ptá!“ a bouchla dveřmi. Víc nemohla říct. Neměla totiž co. Neměla žádnou odpověď.

Chtěla ho jen vyprovokovat k nějaké chybě. Třeba k facce. Rozbití vázy. Jakékoli emoční reakci, kterou by pak mohla POUŽÍT JAKO DŮVOD pro následný odchod. „Vidíš? Tohle je to, co mi vadí. Že neumíš udržet nervy na uzdě! Konečně by měla argument!

Jenže Jaromír, ksakru!, žádnou chybu tohoto typu nedělal.

Co si tedy měla počít?

Musela odejít bez důvodu!

2. myšlenka ghosta: Jestliže nelze vést diskusi, musí se odejít bez ní

Tomáš a Daniela byli v jiné situaci.

Tomáš byl tím, kdo si našel nový vztah, ale před Danielou se nesnažil vykonstruovat nějakou záminku k odchodu. Věděl totiž, že jeho žena Daniela je příliš pružná v diskusi a dokáže argumentovat.

Kdyby Daniele řekl například: „Odcházím proto, že spolu máme málo sexu“, anebo naopak „moc sexu“ (na zámince opravdu nezáleží, použít lze cokoli), existovalo reálné riziko, že Daniela promptně zareaguje: „Tak si o tom spolu promluvme!“ Nebo dokonce nedejbože: „Tak to změníme podle Tebe!“

Daniela zkrátka byla schopná problémy řešit, což Tomáše přivádělo k zoufalství. Byla by schopná vyhovět jakékoli Tomášově připomínce nebo stížnosti, ale O TO Tomášovi NEŠLO! On nechtěl vyřešit problémy ve vztahu, on chtěl ODEJÍT ze vztahu! On potřeboval od Daniely slyšet „Tomáši, je mi líto, ale toto opravdu neumím vyřešit. Chápu, že odcházíš k jiné, lepší ženě.“ Ale věděl, že toto Daniela nikdy neřekne.

Co si tedy měl Tomáš počít?

Musel odejít bez důvodu!

3. myšlenka „ghosta“: Jestliže neexistuje důvod vytvořitelný vlastními ústy, musí se spoléhat na jeho vytvoření v hlavě opuštěného

Shrnu oba případy: Jaromír i Daniela jednoho dne osiřeli. A oba nevěděli proč.

Oba do té doby byli ochotni pro svůj protějšek udělat maximum. Proč to nestačilo? Co udělali špatně? Něco přece špatně být muselo!

Ta závěrečná věta je klíčová. Pokud se i Vám v důsledku krize ve vztahu zrodila v hlavě, pak právě pro Vás jsou následující řádky a vůbec celé vydání Proč neznám Tvoje Proč.

Jestliže hledáte, co jste udělali špatně a nic najít nemůžete, pak je možné, že jste NIC ŠPATNĚ neudělali. A právě TO je ten důvod.

„Špatně“ jste udělali to, že jste druhému nezanechali žádnou záminku, aby mohl odejít. „Špatně“ jste udělali to, že jste byli připraveni obhájit vztah a veškerá svá jednání, a druhý věděl, že je proti Vám argumentačně slabý.

Ale ani Vy nejste dokonalí.

A Vy to víte.

To znamená, že když začnete hledat nějaký důvod, v čem jste mohli během vztahu (tím spíše dlouhodobého) selhat, něco nepochybně najdete. A když to nenajdete, určitě si to vymyslíte.

Co dokáže mozek, který nemá informace

Mozek je stroj dokonalý do té míry, že na každou položenou otázku dokáže najít odpověď. A i když ji nenachází v rozptylu svých vědomostí, je schopen si ji vykonstruovat. Navíc každý z nás někdy slyšel, v čem není dost dobrý a proč by ho druzí neměli mít rádi.

Něčeho přece musíte mít víc, nebo míň než ostatní! A jestli máme všeho tak akorát, co když právě TO mohla být ta chyba? Co když jsme něčeho MĚLI mít víc, nebo míň?

Chápete? Náš protějšek vůbec nemusí odcházet s vyřčeným důvodem, a přesto se může spolehnout na to, že buď sami, nebo někdo jiný nám sdělí, v čem jsme asi v jeho očích mohli zaostávat vůči někomu dalšímu.

A tím se už začínáme dotýkat druhého použití ghostingu – jako strategie. Musíme si však uvědomit, že pro někoho je ghosting opravdu zdánlivě „jediné řešení“. Že pokud nemá skutečný důvod, může nastat situace, kdy MUSÍ odejít bez důvodu.

Pohleďme hlouběji do motivace Evy a Tomáše, kteří použili ghosting.

Skutečné důvody

Eva měla nutkavý subjektivní pocit, že když neodejde k milenci, možná přijde o životní příležitost. S ním se totiž cítila tak jinak, tak slastně, tak zamilovaně! Tohle k Jaromírovi necítila už dávno. Pro ni to tedy byl jasný signál, že vztah s Jaromírem už je minulostí, jen je třeba najít správný důvod na férové (vůči Jaromírovi) a pochopitelné (vůči známým) rozloučení.

Tehdy ještě nevěděla, že také svého milence se časem nasytí a opět bude hledat jiný objekt, který ji okouzlí novou zamilovaností, zatímco s milencem zamilovanost pomine. Ale to už je další příběh.

Naopak Tomáš se sám vehnal do pasti, kdy MUSEL jednat a Danielu opustit. Ocitl se totiž mezi mlýnskými kameny. Společné kamarádce, která se mu chvilkově zalíbila, namluvil, že si s Danielou nerozumí a bude se rozvádět. Kdyby to kamarádce nenamluvil, ona by si s ním nezačala. „MUSEL jsem,“ říkal mi své oblíbené slovo.

Sexem s kamarádkou se ovšem situace nevyřešila. „Takže kdy podáš žádost o rozvod?“ přitlačila ho. Kdyby Tomáš sdělil nějaký termín (který ve skutečnosti neexistoval), jako by jí zapsal poznámku do diáře „Zeptat se v tento den Tomáše, zda už podal žádost o rozvod.“ Neměl na výběr. MUSEL mlžit. Jenže jakmile Tomáš začal mlžit, kamarádka ho ujistila, že se tedy příležitostně zeptá přímo Daniely… Ostatně, proč by nemohla, když se rozvádějí?

„MUSEL jsem,“ vysvětloval Tomáš, proč sáhl ke ghostingu. Dříve či později by ho beztak musel uplatnit na jednu (vůči kamarádce) nebo druhou (vůči Daniele) stranu. Spočítal si však, že vytracením se kamarádce by si ve vztahu s manželkou nepolepšil – kamarádka by o nevěře Danielu informovala a jemu by nemusela zbýt žádná žena.

A tak se rozhodl „racionálně“. A Danielu tím vystavil utrpení. Odešel totiž bez sděleného důvodu. Daniela se tak mohla jen domýšlet. Kde nejsou fakta, zůstávají jen domněnky. Přesněji, špatné domněnky. Daniela si při hledání chyb v sobě prostřednictvím emoční paměti (detailně vysvětluji v magazínu Proč neznám Tvoje Proč, je to klíčový problém) oživila své dětství a podobné chvíle, kdy „někomu nebyla dost dobrá“.

A hned viděla, proč (asi) nebyla dost dobrá svému partnerovi.

Že byla moc tlustá – už děti se od ní odvracely.

Nebo že pak až moc štíhlá – poté, co zhubla, ji zase plnoštíhlejší spolužačky nesnášely.

Nebo že komunikovala málo – a tak ji rodiče hubovali a trestali.

Nebo si chtěla povídat až moc – a tak ji rodiče odstrkovali a zaháněli.

A tak podobně. Nebylo důležité, JAKÁ kdy konkrétně Daniela byla. Vždy se našel někdo, komu vadila. Inu, není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. A nyní to byl Tomáš, kdo ji opustil. „Určitě proto, že jsem…“ doplnit mohla cokoli.

Strategie

Lidé, kteří se dopouštějí ghostingu, někdy vědomě doufají, že i když sami nesdělili důvod, opuštěný si už „nějaký důvod“ v sobě najde.

Co bohužel nedomýšlejí, je to, co tento iluzorní důvod s opuštěným člověkem udělá.

Jak mu na dlouho rozleptá sebevědomí.

Jak v jeho sebehodnocení zpochybní veškeré dobré činy, které kdy pro druhého udělal, i lásku jako takovou. Láska přece nedává logiku, usoudí. Nebo: Nejsem hodný lásky, dodá.

Jak opuštěnému člověku ghosting dokáže protemnit budoucnost.

Jak ho může zbavit sebelásky, sebepřijetí, sebehodnoty.

Jak ho může vrhnout i na okraj sebevraždy.

A to kvůli NIČEMU.

Přitom by dospěle stačilo říct: Odcházím, promiň. Není to Tebou. Problém je ve mně. Už nedovedu ocenit to, co mi dáváš. Zasloužíš si víc. Potřebuješ někoho lepšího. S někým jiným, lepším, budeš šťastnější. Odpusť, prosím.

Jenže kdo tohle dokáže říct do očí tak, aby to neznělo jako fráze?

Málokdo.

A tak ti lidé, kteří to neumějí říct do očí, raději neřeknou nic.

Ano, jen proto, že oni to neumějí, musejí trpět ti druzí.

A to je ještě lepší případ. Ukážeme si také ghostingy, které končí velmi zle. A proč? O tom už v magazínu Proč neznám Tvoje Proč.

Jste stále v jednom vztahu? Prožíváte těžkosti? Nevadí. Zvládnete je. Ale musíte jít SPOLU. Tak se jmenuje moje nová kniha, která se vejde do kapsy kabátu, přihrádky v autě, kabelky, prostě může být po ruce kdekoli. Knihu SPOLU získáte pouze zde.

Nemusíte pro ni nikam chodit, přijde Vám rovnou domů. Kéž pomůže.

Další mé knihy pro konkrétní období si můžete vybrat zde.

© Petr Casanova