Jedno slovo. Možná řeknete, že je to nic.

Ale už v Bibli se píše: Na počátku bylo slovo.

Slovo totiž není nic. Slovo je energie. Slovo jen tak neproletí. Jednou vyřčené slovo zůstává v prostoru. Nebo v člověku. Dobré slovo pro někoho, kdo se necítí v pohodě, může znamenat všechno.

Slovo naděje. Slovo soucitu. Slovo podpory. Slovo porozumění. Jsou chvíle, kdy údajně pouhé a nicotné slovo ve skutečnosti vrátí člověku sílu, touhu, uklidnění. Aby ne, když slovo není nic, ale energie. A my jen musíme vážit, JAKOU energii člověku dodáváme.

Co dokáže slovo

Neplánoval jsem ji, ale o vánočních svátcích jsem sedl a musel ji napsat. Knihu SPOLU. Knihu o jednom klíčovém slově, na které lidé ve vztazích zapomínají. Různými slovy se přou, straší, vydírají, ubližují si. Přitom vztah je o klíčovém slově SPOLU. Jedině spolu totiž vyhráváme i prohráváme. Ve vztahu nikdy není jen jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy pouze dva vítězové, nebo dva poražení. To stojí na obalu 260stránkové knihy, jež vznikla za tři dny. Je o slovech, které nosíme v hlavě a pokládáme na jazyk. Je o zlých myšlenkách, které neumíme zastavit. Je o minulosti, která otravuje naši přítomnost. Je o mnohém, co zbytečně a předčasně boří vztahy jen proto, že se jednomu nechce stavět.

Moc slova mi došla už jako klukovi při nenadálém setkání s dívkou, která byla neskonale půvabná, a přesto nesebevědomá. Nechápal jsem to. Pověděla: „Snad žádná žena není přesvědčena o své kráse, než se objeví správný muž, který jí dá pocítit, že krásná je.“

Od té doby si dávám pozor na slova. Vím, jak vrtkavá je to energie. Slova jsou jako nůž. Dá se jimi pomoci, ale i ublížit. „Pouhým“ slovem můžeme člověka zvednout, nebo srazit. A nejde jen o slovo, též o čas, v jakém ho vyslovíme. Zvolíme-li pravé slovo v pravý čas, kdy ho druhý nejvíc potřebuje, potom se jeho pocitová slabost může proměnit v sílu.

Jak píšu v knize SPOLU, „dáváním“ hodnotných slov člověk nezchudne, ale vytváří dva bohaté lidi. Toho, který se cítí lépe, protože je mu pomoženo, a toho, který se cítí lépe, protože svým slovem pomohl. Dávat dobré slovo znamená dostávat dobro také nazpět. Ne nutně od druhého člověka, ale od sebe. Ano, mít tak ze sebe dobrý pocit.

Jen 7 myšlenek

Je to hlavně následujících sedm myšlenek, které lidem ve vztazích velmi pomáhají. A to především v těžkých chvílích, kdy sami pro sebe dobré slovo mít nemusejí. Právě těžké chvíle pomáhají ukázat skutečného partnera. Zvažte tyto věty. Druhému velmi pomohou.

1. „Děkuji Ti.“

Tak samozřejmé slovo, až ho zapomínáme. Tak samozřejmé, že ho odkládáme. Myslíme si, že na něj vždycky ještě bude čas.

Ale čas se každému z nás nepřetržitě krátí. I proto je nejvíce bolesti mezi lidmi způsobeno „samozřejmými“ slovy, které nevyslovíme.

Když mi jednou dědeček dal k narozeninám kousavé nemoderní tesilové kalhoty, praštil jsem jimi o zem. Ve své klackovitosti jsem si neuvědomil, že možná byly to poslední, co mi kdy mohl dát. Ten měsíc zemřel. A mě dodnes mrzí, že jsem mu neřekl do očí ta jednoduchá dvě slova: DĚKUJI TI.

Dnes už za laskavost děkuji každému. Za pozornost, komentář, za jakýkoli čas nebo myšlenku, kterou mi někdo věnuje.

Protože nikdy nevím, co z toho bude poslední.

2. „Vždycky nemůžeš vyhrát, ale vždycky se můžeš něco naučit.“

Život je jako puzzle a jeho události jako dílky této stavebnice. Některé jsou hezké, jiné zdánlivě ošklivé, další nesrozumitelné, ale všechny patří do naší skládačky. Kdybychom kterýkoli dílek odstrčili nebo zahodili, mozaika nebude kompletní a jiný kousek na volné místo nebude pasovat. I obraz našeho života je kompletní se vším, co k němu patří.

Každý dílek puzzle má svůj smysl. I každá slabina nebo přednost, tvořící naši osobnost. Obojí vytváří naši jedinečnost a neopakovatelnost. A právě tak i každá zkušenost, ať je „dobrá“, nebo „špatná“, je v životě užitečná a posouvá nás, pokud si klademe klíčovou otázku: PROČ? V odpovědi je obsažen návod, jak být šťastnější, úspěšnější, naplněnější; jak vytrvat v tahu na cíl; jak si udržet víru i tam, kde nám už skoro nikdo jiný nevěří.

3. „V každé chvíli jsi dost dobrý na to, abys mohl být lepší.“

Naše blízké okolí, lidé, na kterých nám záleží, nám bohužel někdy dávají důvod, abychom se neměli rádi, nerespektovali se. Říkají, jak chybujeme, jak nestojíme za nic, ti nejbližší nás zrazují, obelhávají, opouštějí, a tehdy se uzavíráme sami do sebe nebo obracíme na zbylé kamarády a věříme, že vnesou do našeho života trochu světla a radosti. Nikdy však nemohou vyplnit prázdnotu a tmu, kterou si vytváříme sami.

Osamělost člověka nemusí být způsobena jen vinou druhých. Skutečná osamělost je pocit vnitřní samoty a prázdnoty, který spíš říká, že je dotyčný ve špatné „společnosti“ sám se sebou. To on se k sobě chová špatně, to on si sebe neváží, to on dovoluje druhým lidem, aby ho zraňovali, zneužívali, nevážili si jeho ANO, nerespektovali jeho NE. A tu osamělou bytost to pak tíží ještě víc. Nejen to, jak s ní druzí zacházejí, ale hlavně to, jak se sebou zachází sama. Že se za sebe neumí postavit. Že je domněle slabá nebo zbytečná.

Přitom všichni děláme chyby a chybami se učíme. Každý z nás je v každé chvíli DOST DOBRÝ na to, aby mohl začít s obnovováním toho nejdůležitějšího vztahu, jaký v jeho životě existuje. Vztahu, na němž je existenčně závislý, protože jde o vztah s jediným člověkem, který s námi určitě bude do posledního dechu. Jde o zlepšení vztahu k sobě.

4. „Miluji Tě.“

Dvě slova, která jsou kompletní větou. Obsahují informaci, že existuje někdo, kdo sice nemůže vyřešit naše problémy (protože to dokážeme a potřebujeme pouze my), ale dokáže zajistit, že svým problémům nebudeme čelit sami. A když padneme do bláta, on sestoupí k nám. Ne proto, že by bláto tolik miloval, ale proto, že nedopustí, abychom v blátě zůstali sami.

Jak jsem říkal ve včerejším dvouhodinovém uzavřeném živém vysílání pro skupinu Klub Motivace, vztah nemusí rozbít velká fyzická vzdálenost mezi lidmi. Dva lidé mohou být i na opačných koncích planety, a přesto si být dál blízcí, zatímco lidé, kteří sedí přímo vedle sebe a vyznání „Miluji Tě“ přestali používat, si mohou být na hony vzdálení a každý sám. Jako dva cizinci.

Jsou to důležitá slova. Milování je totiž opakem ubližování. Milování je opakem trápení. Milování je opakem lhostejnosti. Milování je na straně štěstí a vnitřního naplnění.

5. „Je správný čas udělat něco jinak.“

Knihu SPOLU jsem zaměřil také na rozbíjení monotónního stereotypu ve vztazích, který vede jen ke zvýšení nudy, nevážení a vyhoření partnerů. Ano, chce to změnu. Změna je totiž život. Nezměna je smrt. Ovšem tuto změnu nemusíme chápat jen jako nutnost utéct ze vztahu. Změna je totiž možná i uvnitř vztahu. Ostatně, co možná, ona je nutná.

Na změnu, která vnese do vztahu lepší emoce, je vždy správný čas. TEĎ. Ať se bavíme o oprášení lásky, obnově zdraví, odhodlání, životosprávě i osobních cílech, které odkládáme a věčně čekáme na nějaké správné AŽ. Třeba AŽ potkáme někoho lepšího. Ne. Proč? Tím lepším můžeme být sami i náš partner. Ovšem jen pokud oba chceme. SPOLU. Proto se moje kniha takto jmenuje.

Ptejme se svého protějšku tak často, jak jen to snese: „Co právě teď nejvíc potřebuješ? Co Ti udělá dobře? Na co se spolu můžeme zaměřit? Jaký je Tvůj momentálně největší sen? Jak Ti mohu pomoci?“ Učme se hledat a užívat si každý den svou správnou cestu. Mít radost i z maličkostí, které druhému dávají dobrou energii. Prostě – šťastně žít.

A nezapomínejme: Dáváním dobrých chvil druhému sami nezchudneme.

6. „Dokážeš to!“

Každého někdy přepadnou slabé chvíle a pak má pocit, že už nic nezvládne, nic nemá smysl. Od toho je partnerský nebo přátelský vztah. Toho, kdo padl, zvednout. Ne rukou, stačí pouze slovem. Správným slovem. Dát mu najevo, že nelze porazit člověka, který se nevzdá.

Zpočátku je to pro něj nezvyklé až frustrující slyšet, že tím, co jej v životě zpomaluje, či dokonce zastavuje, není jiná osoba, ale pouze jeho vnitřní přesvědčení a pochybnost, že překážku, která se před ním zjevila a na které třeba i klopýtl, nepřekoná. Ale on na to není sám. Jsme SPOLU. Nicméně, my sami všechno nezvládneme. Musí začít on. Ano, musí primárně věřit sám sobě. Myslet na vše dobré, co kdy dokázal, i na vše špatné, co kdy překonal. Nabrat někde energii. Spolu můžeme být vždycky silnější, připomeneme-li mu to, na co se v negativním rozpoložení tak lehce zapomíná – na svou vlastní sílu.

7. „Omlouvám se.“

Nebo také: Odpouštím Ti.

Kdo na tyto věty zapomíná, vytváří zbytečné utrpení. Pak jedna chyba, která se udála i v hluboké minulosti, způsobuje utrpení člověka dodnes. A to jen pro jeho či naši neochotu vyrovnat se s křivdami, chybami, zklamáními. Pak v nás zahnívají zrady, příkoří, negace, které si MY SAMI vlečeme jako balvan z minulosti do budoucnosti.

Ano, NÁS to bolí. Někdy oba. Přitom stačí jen spolu mluvit. Uvědomit si a uznat, co jsme druhému provedli nebo on nám, k jak velkému zranění to vedlo i kolik práce bude třeba, aby se opět uzdravilo. K tomu všemu slouží kniha SPOLU.

Kniha pro skutečný vztah, který ale nedokáže vybudovat jen jeden z páru. Na vztah jsou zapotřebí dva. Ovšem na rozbití stačí jeden.

Knihu SPOLU získáte pouze zde. Nemusíte pro ni nikam chodit, přijde Vám přímo domů.

Kompletní přehled mých knih najdete zde.

Přístup do uzavřené skupiny, vyhrazené vzájemné podpůrné komunikaci a mému neveřejnému živému vysílání, získáte zde.

© Petr Casanova