7 znamení přetížení a 7 způsobů, jak stres uvolnit

Už Napoleon Bonaparte říkal: „Nepřítel není nejnebezpečnější, když o něm víme, ale když o něm nevíme.“

Stres. S lidmi se táhne odjakživa. Principiálně není zlý. Stresová reakce je součástí pudu sebezáchovy. Je jako výstřel. Trocha stresu nám pomáhá k okamžité akci: útoč, či uteč!

Jenže všeho moc škodí. Stresových reakcí především. Trvalý stres je nebezpečný, a to i proto, že čím déle působí, tím méně si ho uvědomujeme – zvykáme si na něj, stává se pro nás již normálním. Neuvědomujeme si rozdíl, že se „přepalujeme“, stresujeme.

Kompenzovat

Denně dostávám v průměru tři sta dotazů. To je v průměru jeden každých pět minut. I v noci. Není v mých silách každému jednotlivě odpovědět. Proto, když se nakupí víc dotazů k jednomu tématu, odpovídám všem článkem (těm, kdo raději čtou) či podcastem (těm, kdo raději poslouchají), a když je třeba odpovědět obsáhleji, do hlubších detailů a širších souvislostí, věnuji jednomu problému stostránkový magazín FC (jeho témata jsou zde).

Téma stresu se tak vine vydáními magazínu Jak pracovat se stresem, Jak přepsat staré vzorce, Odpustit neznamená zapomenout i posledním Proč neznám Tvoje Proč. Stres má pokaždé jiný odstín, ale jednotně platí, že jsme ho přijali za součást života. A co je horší, když politici hovoří o kompenzacích dopadů dnešní doby, vždy mluví jen o penězích, ani jeden o psychických dopadech. I pro ně je totiž duševní hygiena něčím nadbytečným.

Přitom stresová reakce přímo infikuje emoce, myšlenky, chování člověka, tělesné zdraví. Žádná část našeho těla není proti stresu imunní. Dlouhotrvající chronický stres nás může devastovat. Organismus se přetěžuje kortizolem a adrenalinem, výsledkem je zvyšující se nesoustředěnost, úzkost, špatná paměť, špatný spánek, frustrace, náběh k depresi.

7 příznaků

Přepalování může vést až k srdeční nemoci (viz příběh muže, kterého stres málem zabil: Den, kdy jsem svůj život zbavil stresu). Proto se v magazínu FC zabývám emoční první pomocí pravidelně. Netrápí mě totiž lidé, kteří procházejí přepjatým obdobím a stres jako výzvu si uvědomují. Trápí mě ti, jež stres už dávno převalil na lopatky a oni si to vůbec nepřipouštějí. Proto nejprve popíšu základní příznaky. A pak způsoby, jak se i bez léků, otupujících cit, se stresem popasovat.

Negativní zacyklení. Jako by člověk spadl do jámy plné výkalů a nemůže se z ní dostat. A to hlavně proto, že přemýšlí. Proč se do ní dostal, co je to za výkaly, jak je odstranit…, zkrátka přebírá výkaly, hrabe se v nich, a tím se propadá do stále těžších stavů. Toxické emoce totiž plodí jen toxické myšlenky, toxické myšlenky vedou jen k toxickým činům a toxické činy vytváření jen toxické výsledky, které ještě více kalí původní toxické emoce.

Aby člověk vylezl z jámy, musí především přestat kopat. Dokud kope, jámu prohlubuje.

Bolesti hlavy. Následek negativního zacyklení. Stres vyvolává napětí v hlavě. Nejběžněji v podobě takzvané tenzní bolesti, tedy mírné, střední či silné ozvěny v mozku, zátylku a za očima. Když se dlouhodobě neřeší, ba když stres stupňujeme, přerůstá až v migrény.

Zažívací problémy. Jakmile mozek zvedne stavidla stresových hormonů, zažívací ústrojí zprvu projde šokem. Mozek to myslí dobře, ale… Jako by spěšně nalil čisticí jar ještě do talíře s večeří, kterou pořád jíme (aby ušetřil čas a energii), nebo jako by svou armádu v zablácených botách prohnal něčí čistou kuchyní, protože je to „nejkratší cesta na frontu“.

„Mám své priority. Když se kácí les, létají třísky,“ volá mozek. Ve stresu tak můžeme mít buď odpor k jídlu, či horší zažívání, když se do jídla nutíme. A zůstáváme-li dál ve stresu, koledujeme si o IBS, syndrom dráždivého tračníku (střeva).

Častější nemoci. Stres vytěžuje náš oběhový systém. Mozek stále řve: „Útok, nebo útěk především.“ Zvýšená srdeční frekvence zvyšuje krevní tlak, aby se téměř veškerá energie pumpovala do svalů. Jako druhořadé jsou v tu chvíli zamítány potřeby ostatních systémů, v čele s imunitním. Když Vás honí lev (a jde o život), je vážně jedno, jestli chytíte chřipku – tak uvažuje mozek při stresové reakci. Vévodí pocit ohrožení. Problém je, když pořád…

Přibývání na váze. Stresové reakce odkládají i potřeby trávicího systému. A tak i když jíme, dostatečně nepreparujeme z potravy živiny a nestrávené je zas vylučujeme z těla – ať „spodem“, nebo „horem“. Nevolnosti a slabosti totiž střídají křeče (přepětí) v žaludku.

Ano, člověk ve stresové reakci velmi vydává energii. Do té míry ubýváme na váze. Jenže kortizol, podporující chuť k jídlu, současně vyzývá k co nejrychlejšímu doplňování zásob. To je ta nezvladatelná chuť na rychlou energii, jednoduché cukry, „nezdravou“ stravu.

A tak se děje paradox. Ačkoli jíme málo a nedostatečně, přibýváme na váze. Někomu se i rozkolísá váha a při trvalém stresu se „ztrácí před očima“. Špatně je samozřejmě obojí.

Bolest v hrudi, citelné bušení srdce. Stres vylučuje normální fungování organismu. V pocitu ohrožení potřebujeme jednat nenormálně. Tělo je však stavěno jen na krátkodobý útok nebo útěk. Zvýšený tlak a napětí nás vyčerpávají. Potom padáme únavou, ale spát nemůžeme – v hrudi nám dál zvoní divoký budíček. Ubíjející tempo-cyklus srdce vede až k palčivé bolesti hrudní stěny, žebra jako by tížila a drtila plíce. Špatně se nám dýchá.

Ano, když zastavíme, akutní bolest poleví. Ale chronický stres si plíživě prokopává tunel až k supertěžkostem typu infarktu myokardu nebo narušení mechanismů srážení krve.

Ztráta libida. „Promiň, dnes jsem měl hodně práce,“ převalí se muž na opačnou stranu postele. „Nezlob se, ani tentokrát na to nemám chuť, myšlenky mám jinde,“ trápí ženu. Zdánlivě nevinné, běžné věty. Proto nad nimi lidé mávnou rukou. Přitom nechutenstvím se stres projevuje i v ložnici. Chronický stres se u žen vystupňuje problémovou ovulací, u mužů radikálním snížením počtu spermií – a plodnosti vůbec.

7 pomocí

Předně, stresorům se v dnešním světě vyhnout nemůžeme. Musíme do práce, řešit úkoly, brát i nepříjemné telefony, poslouchat i toxické lidi. Navíc kortizol není principiálně temný – pomáhá nám motivovat. Ale kompenzovat negativní vliv stresu rozhodně lze. Zkuste:

1

Začněme tím nejsnazším. (Vytvořil jsem kvůli tomu i sebekoučovací diář.) 10 až 15 minut denně si pišme o tom, co nás stresovalo a jak to působilo. Pomůže nám to uspořádat si smýšlení i o negativních a toxických událostech, a to již s odstupem a rozvahou, a snížit vnitřní pnutí. Kdykoli se s nadhledem zamyslíme nad stresory, snížíme jejich moc. Je to základní technika úspěšných lidí – úsměv. Kde je málo úsměvu, je málo úspěchu.

2

Toto je cesta, jíž jsem věnoval celých 260 stran knihy SPOLU. Mluvme o svých pocitech; s rodinou, přáteli, partnerem nebo kolegy. Ulevíme si.

Kdo je členem FC Klubu nebo FC Premium, má přístup do uzavřené skupiny, kde se spolu věnujeme nejen sdílení problémů, ale i sdílení podpory. Přístup do skupiny získáte zde.

3

Uvolněme se činností. Zaměstnejme se podle příjemnosti svých emocí. Dělejme zkrátka něco zábavného, nejlépe v rámci svých koníčků, tvůrčích aktivit, dobrovolnictví. Něco, co má smysl, co nás těší a nabíjí, co nám dá dobrou energii i pocit, že nejsme zbyteční.

Členové uzavřené skupiny vědí…

4

Zaměřme se na přítomnost, a to nejen meditací a řízenou představivostí (zbavení se negativních emocí, vyvolaných negativní událostí – opuštěním, křivdou atd. – jsem se zabýval v celém vydání magazínu Odpustit neznamená zapomenout).

5

Pravidelně cvičme. Pohyb je jedním z nejlepších způsobů, jak uvolnit stres. Už strečink, kterým obvykle začínáme, uvolňuje svalové napětí. Běháním pak zapojujeme konkrétní svalové skupiny v uklidňujícím, pravidelném rytmu. Prostě, jakýmkoli aktivním sportem vracíme metabolismus do normálu, je nám po něm lépe a obvykle dostaneme i hlad. A řešit to můžeme už dlouhou procházkou. I ta totiž dopřeje očím změnu a pustíme tak z hlavy umíněné zaměření jen na jeden problém.

6

Provádějme dechová cvičení (často rozebírám v magazínu FC). Vědomé soustředění na hluboký nádech a hluboký výdech uklidňuje a přirozeně vrací tělo do frekvence, v jaké tepe celá příroda. Při vědomém dýchání, jež je vždy součástí meditace, ucítíme, jak se napojujeme na zdroj energie a osvěžujeme se. Jedním z těchto modelů je jóga, která navíc využívá prvky svalové relaxace.

7

V době, kdy nejsou dovoleny masáže, zkusme alespoň domácí aromaterapii (voňavou vanu), která je i o restartu čichových buněk, nebo soukromou muzikoterapii, kultivující pro změnu sluchové vnímání relaxační hudbou. Každá „masáž“, nejen ta tělesná, ale i duševní, je o celkovém uvolnění, protože je o soustředění na příjemno.

Nedokážete se pustit toxických pocitů a myšlenek, které se Vás drží třeba v souvislosti s krizí vztahu nebo života? Využívejte magazín FC, kde do hlubokých detailů a širokých souvislosti zodpovídám nejčastější dotazy, které se týkají vždycky konkrétního tématu. Vyberte si to své, přehled jednotlivých vydání (která jsou ještě dostupná) najdete zde.

Chcete pomoci partnerovi, který špatně komunikuje nebo se jen málo svěřuje? Využijte mou novou knihu SPOLU, která je o tiché práci s jeho uvědoměními.

© Petr Casanova

Zvolte měnu
CZK Česká koruna
EUR Euro
Top
Shopping Cart