5 ozvěn vnitřního dítěte aneb Jak obejmout vlastní zranění

Kdo zvenčí soudí Tvou situaci, chytá se už za hlavu.

Vždyť je to TAK JASNÉ! TAK DANÉ! TAK SNADNÉ NA VYŘEŠENÍ! vykřikuje.

I Ty víš, čím si škodíš a co máš udělat, ale – NEDOKÁŽEŠ to.

Když se Tě lidé v okolí ptají PROČ, pokrčíš rameny. Nevěříš si. Bojíš se. Pochybuješ. Zůstáváš ve špatné situaci, neumíš říct NE, nedovedeš se postavit za sebe. Víš, že děláš chybu, že ztrácíš čas, že podemíláš své vlastní sebevědomí, ale nemůžeš si pomoci. Něco je silnější než Ty. Ale CO?

Dítě v Tobě

Když jsem založil uzavřenou skupinu, kde čtenáři sdílejí své zkušenosti s konkrétními problémy a jejich řešeními (přístup do skupiny získáte zde), dostával jsem v klubových živých vysíláních (viz jejich archiv ve skupině), opakovaně dotazy na zdánlivě banální problémy, z nichž se lidé neuměli pohnout, a to jen proto, že nerozuměli sami sobě – hlavně tomu, proč danou situaci vnímají jako neřešitelnou. Tedy: Proč nejednají. Čeho se bojí. Nad čím váhají. Odkud se vzalo ne-sebevědomí.

Proč jsou jako děti, které nechtějí opakovat to, co je už bolelo. Učím je to první slovo odmazat a to druhé vnímat zvláště bedlivě. Oni totiž nejsou jako děti. Oni jsou děti. Všichni jsme. Jen jsme už trochu vyrostli. Ale jistá zranění máme v sobě pořád. Od dětství. A dosud nedoléčená. Protože neustále obnovovaná.

Asociační zkratkou ke strachu ze ztráty

Takzvaná zranění vnitřního dítěte nejsou iluze. Jde o opravdové bolesti, které se oživí, jakmile si je i podvědomě připomeneme. Už si nemusíme vybavit, kdo a kdy je v dětství způsobil, avšak ten pocit je v nás konzervován. Pocit selhání, pocit nedostatečnosti, pocit zbytečnosti, pocit slabosti, pocit bezmoci, a hlavně pocit ztráty. Raději neudělat nic, než ztratit. Raději ustoupit, než ztratit. Raději poslechnout, než ztratit. A to jen proto, že se dostaneme do pocitově podobné situace…

… Jako tehdy, když nám někdo hrozil opuštěním, potrestáním, zostuzením. Ačkoli šlo o rozdílný případ, pocity jako by se spojily, sjednotily, podobaly. Jen proto, že partner, kolega nebo docela cizí člověk zahraje na strunu, jež nás někdy bolela, jako by se vrátil čas a bolestné dětství. Jako bychom znovu byli to malé dítě, které nesmí vzdorovat, které musí sklopit hlavu, které se má bát.

Říká se tomu asociační zkratka. Projevuje se iracionálně, to znamená nevíme, proč náhle jednáme tak defenzivně, proti vlastnímu přesvědčení, nicméně cítíme, že to má převahu nad námi. A my se můžeme stát loutkou v rukou těch, kteří v nás určité zranění našeho vnitřního dítě identifikovali. Vědí, jak nás ovládat. Přes jaký strach. Skrze jakou slabinu, která se táhne naší dlouhou historií.

Jak zraněné vnitřní dítě poznáme? Jaké hlasy a skutky jej charakterizují?

A jak svou vlastní minulost, toxikovanou v dětství, uzdravit?

Pojďme si to objasnit bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Top
Shopping Cart