10 znamení slabocha

Když Tě někdo obviňuje, věříš jeho slovům?

Máš natolik kritické myšlení, že dokážeš posoudit, zda to, co říká, má skutečný podklad?

Nebo se necháš zajmout emocemi, které v Tobě vytváří – pozitivními, protože ho miluješ, a tudíž mu věříš, i negativními, protože nechceš, aby Tě přestal milovat a přestal Ti věřit –, a proto upozadíš rozum a kritické myšlení a nepochybuješ o jeho slovech, tedy když Tě obviňuje, tak samozřejmě přijímáš svou vinu?

Ale co když jeho obviňování Tvé maličkosti má úplně jiné pozadí?

Co když v této hře vůbec nejde o Tebe – ale jen o něj?

Co když nebojuje s Tebou, ale se sebou?

Ptáš se, jak je to možné? Odpověď jsem nastínil už v podcastu Jak se člověk stane manipulátorem. Zajímá Tě víc?

V tom případě Tě před víkendem seznámím s jedním zajímavým člověkem. I on svým případem pomohl na svět mé nové knize SPOLU, která ukazuje, že ve vztahu nikdy není jen jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy jen dva vítězové, nebo dva poražení.

Když vina „je pouze na Tvé straně“

Tolik milujících lidí ztrácí svou sílu, lásku i sebevědomí ve vztazích se slabochem. Proč do nich vstupují? Proč v nich zůstávají? Proč si nechávají tolik ubližovat? A proč je tak těžké slabocha rozklíčovat?

Začněme od konce. Není snadné zachytit, jak se lidé mění. Také není snadné si přiznat, že se změnili. Rádi si totiž vybavujeme to lepší: s kým jsme bývali, kdo se zatím vytratil, ale třeba je to jen záchvěv a nádherné začátky se zase vrátí. Nechceme si připustit, že se možná člověk vůbec nezměnil. Že tím, za koho jsme ho měli na začátku, ve skutečnosti nikdy nebyl. Že se jen za něj úspěšně vydával. Až doteď. Než mu spadla maska.

A než se začala opakovat například tato diskuse:

Silák, řeknete si – podle agresivity jeho slov.

Slaboška, řeknete o ní – protože opravdu mlčky odešla.

Jenže co když je to naopak?

Existují tři základní psychologické ukazatele, že jste ve špatném vztahu.

Nejste svobodní. Správný vztah není o tom podmanit si druhého, ovládnout ho, kontrolovat, a tím si vynutit jeho závislost. Ne, správný vztah je naopak o tom dát druhému naprostou svobodu, a přesto zjistit, že naše rozhodnutí jdou stejným směrem. Lidé, kteří mají potřebu ve vztahu dozorovat druhého, působí zdánlivě silně, ale ve skutečnosti jsou slabí – jsou si totiž nejistí sami sebou, svou schopností udržet si partnera. A tak ho přidržují „násilím“ (někdy i skutečným).

Neplatí pravidlo 80 : 20. V každém vztahu dochází na střety, protože o sebe tu a tam křísnou dva kamínky, které mají jiné názory, hodnoty, zkušenosti. Je to přirozené, ale jen do zdravé míry. Vztah nesmějí tvořit soupeři, ale parťáci. Přibližně čtyři z pěti debat by tedy měly být konstruktivní, aby se pár rozvíjel, posouval, ne vadnul a hroutil. Tam, kde je negativních hádek více než těch pozitivních, už neexistují dva spoluhráči, ale protihráči. A to není partnerský vztah.

Přejete si být sami. Je to výsledek součtu 1. a 2. ukazatele. Přistihnete se, jak toužíte po tom, aby partner nebyl nablízku. Napadá Vás, že by Váš život byl snazší a šťastnější. Je-li poblíž, roste napětí, vnitřní tíseň, a jediné, co Vás ve vztahu drží, je domněnka, že byste nemuseli najít nikoho lepšího.

Jenže je to jen domněnka. Negativní domněnka. Z NEGATIVNÍCH pocitů, které máme ve špatných vztazích, musí vzniknout jedině NEGATIVNÍ myšlenka. Proto si ve špatných vztazích nevěříme. Proto se bojíme odejít. Jenže to je současně to, co musíme udělat.

Žena v mém případu to měla o něco snazší – byla partnerem vyhozena a nepřipuštěna zpět. Když se nemůžeš vrátit, hledej nejlepší cestu vpřed, zní pravidlo, na kterém stavím i porozchodovou knihu 100 nejkratších cest k Tobě. Je o všem, co nás zbytečně oslabuje. Třeba o sabotérech, vnitřních hlasech, které nás zdánlivě přesvědčují, že nestojíme za nic a vše bude jen horší. Zůstávají v nás ozvěnou těch, kdo nás chtěli ponížit, uvnitř. Pořád.

Jistěže ta žena svou cestu vpřed našla. Postavila se na nohy. Motivaci měla. Už proto, jak s ní zacházel a jak jí opovrhoval, chtěla dokázat, že není nula. Našla si práci, nové bydlení, odrazila se ode dna. Měla proč. A potom se poprvé usmála. Uvěřila, že to zvládne. Začala být pozitivní, příjemná, přitažlivá. A – našla si nového partnera.

Jistěže „to neměla dělat“. Ten, pro kterého byla nula, jí úspěch neprominul. Pomlouval ji, špinil před okolím. Protože, proti jeho očekávání, nepřilezla po čtyřech.

A nyní se zeptám znovu:

Opravdu byl on silák a ona slaboška?

A pokud to bylo naopak, proč mají slaboši potřebu nás tak ponižovat? Pokud máte 2,5 minuty na mé vysvětlení, tady je obrazem.

Co slaboch nikdy nepřizná?

„Proč mě pomlouvá u svých známých, že jsem ho opustila, když to přece sám chtěl?“

„Proč tvrdí, že JÁ jsem rozbila vztah, JÁ jsem si našla někoho jiného, JÁ jsem se nevrátila?“

„Proč někteří lidé nejprve spálí všechny mosty, a pak se diví, že k nám ztratili cestu?“

„Proč se mnou nebyl ochoten mluvit přímo o problémech, které cítil v našem vztahu? A proč nedokáže z očí do očí mluvit ani teď?“

Všechno lze odůvodnit jediným slovem: slaboch. Pro slabocha je principiálně těžké leccos unést. Zejména to, co je náročné a představuje budování vztahu (více v článků 5 znaků, které odlišují Chlapy a Chlapečky – zůstaneme-li v nastavení slabého muže).

Žena ke mně vzhlédla a zeptala se: „A jak vůbec prohlédnout slabocha dřív, než s ním ztratíme tolik času?“

Pověděl jsem jí alespoň 10 základních znamení – 10 chyb, které slaboch nikdy nepřizná a které jsou klíčové i pro pochopení knihy SPOLU.

Proč ty chyby nepřizná? To už přece víme. Je tak slabý, že ani vlastní chyby nedokáže unést. Proto dělá, že neexistují.

A podotýkám, že mluvím o jakýchkoli vztazích, nejen partnerských. Jaká fakta tedy skutečný slaboch odmítá přijmout, a to třeba i v práci?

Všichni se rodíme jako slabí a chybující lidé. Dál se však rozlišujeme na dva druhy. Jedni si své chyby uvědomují a napravují je, tudíž se zlepšují a zesilují. Stávají se silnými ne proto, že by žádné chyby nedělali, ale proto, že si je dokážou přiznat a poučovat se z nich. Druzí chyby také dělají, ale snaží se je nevidět. Proto je dál opakují. Dál zůstávají nepoučenými a slabými. V životě není ostudou udělat chybu, ale nepřiznat si ji.

1. Zbytečně odsuzuje. Typickému slabochovi nedojde, že když člověka soudí, nic se o něm nedozvídá. Silní lidé se i chybujícího člověka snaží pochopit, a pokud pochopit nejde, snaží se alespoň přijmout to, že prochází vývojem a chybami, které ho jistě bolí, ale zároveň také posouvají. Silní lidé to dokážou mimochodem i proto, že to sami zažili. A ocenili, když je druhý neodsuzoval, ale naopak jim naslouchal. Odsuzovat znamená se druhému vzdalovat. Snažit se mu porozumět znamená hledat k němu cestu (jak toho docilovat, o tom je i kniha SPOLU).

2. Pohrdá lidmi, kteří s ním nesouhlasí. Kdybychom měli pohrdat každým, kdo je jiný než my, pohrdáme celým světem. A pokud nás zklame něčí jednání, potom jen proto, že sami neumíme přijmout odlišnost člověka – jeho právo na vlastní názor, byť by byl chybný. Silní lidé vědí, že jiný názor nikdy není horší nebo lepší, je prostě jen jiný. Je dán tím, čím člověk doposud prošel, čemu věří a kam směřuje. Takový názor je vždycky autentický a osobní.

Silný člověk obvykle vyrostl na odlišných názorech svého okolí. Váží si druhých za to, že mu sdělují odlišné pohledy na tutéž věc a jiné názory. Obohacují jeho poznání a posilují jeho rozhled. Žádný úspěšný člověk nestojí o stejné názory, jaké má sám. Na to přece nepotřebuje jiné lidi. Nejsilnější lidé proto pochopili, že ve sdílení a spolupráci je poklad.

3. Zaměřuje se na nedostatky druhých. Slaboch nikdy nezesílí mimo jiné proto, že se nesoustředí na sebe – své zlepšování. Drbe druhé, hřeje ho, že na nich vidí chyby, jenže to neznamená, že on je bez chyb. Silní lidé nejenže přijímají druhé i s jejich nedostatky, protože nikdo nejsme dokonalý, ale především se soustředí na sebe. A když už k někomu promlouvají, připomínají mu jeho přednosti, ne jeho slabiny. Podporují ho, protože dobře vědí, že jen tak zvedají člověka, který může posléze jednou zvednout i je.

Slabí lidé druhé nezvedají, nemají na to sílu. Silní lidé druhé rádi zvedají, protože díky tomu stále zesilují.

4. Pomlouvá partnera před okolím. Slabí lidé vynášejí špinavé prádlo na veřejnost, protože ho nedokážou prát ve dvou. Nechtějí řešit, chtějí špinit. Vyhledávají společnost, která je polituje, ujistí, že „špatný je ten druhý“. A vůbec jim nevadí, že ten, kdo je ujišťuje, nemá ponětí o konkrétním vztahu, natož o konkrétní osobě. Prostě účastnit se špinění ho baví.

Slabí lidé boří. Silní dokážou stavět. A především vědí, že není možné, aby si každý hrál na svém písečku. Pak totiž dva lidé společný hrad nepostaví.

5. Svou přetíženost pořád nosí do vztahu. „Mám bebíčko.“ „Šéf mi ublížil.“ „Zase si s něčím nevím rady.“ Každého občas potká slabší rozpoložení. Díky tomu ovšem víme, že potřebujeme (pečovat o) partnera, aby nás vyslechl, podpořil, vrátil na trať. Jako když skomírající monopost formule 1 potřebuje krátké doplnění paliva v boxech. Jenže není možné v těch boxech stát pořád. Pak se nikam nedojede.

Nikdo za nás nedokáže vyřešit naše problémy. Od toho jsme tu my. Partnera máme proto, aby nám ve slabých chvílích připomněl maličkosti, které nám vrátí energii. Právě jeho odlišný pohled na věc nás dokáže osvěžit a posílit. Kdo ale přináší do vztahu permanentně jen svou slabost, ten vztah prostě oslabuje. A s ním i svého partnera, který je součástí vztahu a sám ho neutáhne.

6. Schovává jizvy, dokonce i před nejbližšími. Zdá se to jako opačný přístup, a přesto škodí vztahu úplně stejně. Všichni totiž občas dostaneme od života najevo, že nejsme dokonalí. Složíme se. A tím můžeme oslabit vztah. Proto je důležité se svěřit, sdílet. Sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená starost je poloviční starost. Proto také partnera máme.

Silným lidem sdílení chvilkových slabostí nevadí. Vědí, že alespoň mohou být druhému prospěšní. Posiluje je to. Ano, slabost, o kterou se oba podělí, vlastně posílí jak oba partnery, tak vztah.

Proto mluvme o tom, co nás trápí a s čím bychom si sami neporadili. Tím spíše si připomeneme, jak důležitý pro nás partner je.

7. Myslí si, že všechno musí být snadné. Ne, všechno, co za něco stojí, vyžaduje námahu. Každý úspěch v životě i dlouhodobý vztah. Slabí lidé námahu nezvládnou. Nedokážou dělat kompromisy, překonávat těžké časy, komunikovat o nejasnostech. Utíkají od problémů.

Silní jsou přesný opak. Vědí, že veškeré problémy ve vztahu jsou příležitostí k jeho zlepšení. Ale nemohou na to zůstat sami. Než být ve vztahu se slabochem, je vždy lepší být sám. I slabocha to může naučit, že úspěšné vztahy nepadají z nebe. Vytvářejí se. A ne snadno (více v Proč silní lidé mají problém najít si dlouhodobého partnera).

8. Oplácí ve zlém. Silný člověk dobře ví, že negativní činy vedou jen k negativním výsledkům. Z pomsty nikdy neplyne nic dobrého. Temnotu nelze vyhnat temnotou.
Proto se silní lidí snaží v temných chvílích spíše zažehnout světlo. Do okamžiků zklamání vnést lásku. Do prázdnoty nějaký pozitivní obsah.

Slabí lidé neumějí nalézt cestu z kruhu ven. Jsou jako čtenář, který čte stále dokola jeden list a odmítá načít novou kapitolu. Jeho příběh se tedy nemůže změnit.

I proto jsem sebevzdělávající magazíny Proč neznám Tvoje Proč a Odpustit neznamená zapomenout zaměřil tentokrát na porozumění a odpuštění – kdy a jak obojí uplatnit.

9. Zůstává ve vztahu s někým, koho nenávidí. Možná se usmíváte: Jak by někdo mohl být partnerem, když druhému závidí, nesnáší ho, ubližuje mu? Vraťte se, prosím, k mému 2,5minutovému videu, ať si připomenete, proč slabí potřebují hromosvod.

Silní lidé nezůstávají nadbytečně dlouho ve vztahu s někým, kdo je zraňuje, kdo jim otravuje život, kdo je nepodporuje. Vědí, že každé okolí nás ovlivňuje. Proto také silní lidé, kteří v takovém vztahu zůstanou déle, než by měli, slábnou.

Mimochodem, nic jiného ani slabý partner ve vztahu nechce – jen oslabit druhého. A mít vítězoslavný pocit, že na světě se má někdo hůř.

10. Vkládá do vztahu příliš obviňování. Vraťte se, prosím, ještě jednou k dialogu na začátku tohoto příběhu. Ty, Ty, Ty za to můžeš. Ty (v negativní konotaci) je nejčastější slovo slabocha. Za problémy v jeho životě může vždy někdo jiný, nikdy ne on (více v Proč osamělé maminky s dětmi jsou pro Chlapečky nejlepší na sex a pro Chlapy nejlepší na život).

Silný člověk je schopen podívat se do zrcadla a říct: „Už dost! Nikdo jiný nemůže sloužit jako moje výmluva pro můj neúspěch nebo neštěstí! Není ničí povinností, aby vyplňoval prázdné místo ve mně. To je můj úkol. Dokud neuznám svou vlastní odpovědnost za svou vlastní prázdnotu a vnitřní bolest, moje problémy budou přetrvávat. Protože je nikdo jiný nemůže vyřešit za mě.“

Tak se rodí silný člověk. Nevyhazuje druhé. Ptá se na své chyby, pokud je sám nevidí, a zajímá se o to, proč druhý v jeho společnosti není šťastný. Ví, že existuje mince o dvou stranách. Na jedné straně je vědomí ODPOVĚDNOSTI (Ano, já za to mohu). Na druhé straně je vědomí PRAVOMOCI (Ano, já to dokážu napravit).

Už chápete, že když Vás někdo obviňuje, ještě nemusí být vina na Vaší straně?

  • Mou novou knihu SPOLU seženete pouze zde.
  • Mé doposud vydané knihy naleznete také zde.
  • Můj magazín, zodpovídající na sto stranách vždy jedno velké konkrétní téma, a to do hloubky detailu a šíře souvislostí, naleznete zde.

© Petr Casanova

Zvolte měnu
CZK Česká koruna
EUR Euro
Top