Proč muži ztrácejí VŠECHNO, když se dostaví ženské NIC

Můj včerejší podcast Proč Stavitel neopouští partnera, který jen boří vyvolal řadu Vašich dotazů a sdílení Vašich příběhů. Byl o tichu. Tichu, které odpovídá na Vaši snahu stavět vztah. Tichu, které má podobu ignorace, lhostejnosti, odmítání. To ticho strašně bolí.

Můj včerejší podcast byl o případu, kdy ta bolest byla tak nesnesitelná, že i Stavitel se rozhodl dát přednost jinému partnerovi. A přesto nedovedl z nefunkčního vztahu odejít.

Může se však stát i jiná varianta. Mnoho z vás se na ni ptalo. Co když se partner, který do té doby ignoroval, naším odchodem změní? Ale co když to ticho bylo tak dlouhodobé, že na něj laskavými slovy navazujeme jen obtížně? Co potom? Copak můžeme skutečně odejít od člověka, který se změnil k lepšímu a stal se také Stavitelem vztahu? Jak se rozhodnout mezi dvěma mlýnskými kameny – dvěma milujícími protějšky –, abychom později svého rozhodnutí buď, anebo nelitovali?

Vyberu jeden z takových Vašich dotazů: „Petře, poslouchám Váš včerejší podcast pořád dokola a pláču nad ním, je v něm tolik pravdy. I já jsem Stavitelka. I já jsem z úžasného partnera najednou měla hospodského povaleče. I já jsem se ho doprošovala, tolik jsem se natrápila, tím spíš, že mě tolik let nechtěl vyslyšet. I já jsem si nakonec našla jiného přítele. I já jsem s ním šťastná. Potud je včerejší příběh podobný. Jenže problém je, že můj manžel se změnil. Jakmile zjistil, že mám už někoho jiného, někoho lepšího, začal se snažit a nyní je báječný. Proč je to problém? Protože mně je, nechápu proč, už odporný. Otřesu se, když se mě dotkne v posteli. Přitom on je teď skvělý táta, snaží se i vůči mně. Co se se mnou přihodilo, že ho odmítám, i když se stal člověkem, jakého jsem v něm vždy chtěla mít?“

Zabýval jsem se tím už ve svém článku 5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přijde ženské NIC. Ale k jeho obsahu dodám ještě něco navíc.

Co se nachází v konzervě?

Hlava z psychologického pohledu funguje na fotografickém principu.

Říká se mu také konzervační.

Co to znamená?

Když je pro nás nějaký prožitek fatálně důležitý, obraz nebo pocit, zapamatujeme si to. Fatálně důležité jsou pro nás hlavně karmické události. Tedy takové události, jež ovlivňují nejen náš přítomný život, ale také způsob, jak se od té doby chováme. Karmické události nás prostě jednou provždy mění. Mění naše myšlení, a to potom změní náš život.

(Více o karmických vztazích v knize Cítit rozumem, myslet srdcem)

Uvedu to na příkladu člověka, který se k nám přestane chovat dobře. Ten člověk poté může namítat, že jsme k němu kupodivu změnili svůj přístup. Ale nemusí mu dojít, že jeho chování bylo důvodem, proč jsme k němu následně změnili přístup.

Tady se blížíme už k problému oné fotografie nebo konzervy.

Tento projev jeho chování – byť by to bylo jedno karmické slovo, jeden karmický výjev, jeden karmický pocit, který jsme s tímto člověkem zažili – se promění jakoby ve věčnou fotografii, kterou pak už nejsme schopni dostat z paměti. Uzavře se do konzervy, kterou máme ve svém podvědomí a která se může otevřít, když nás ten člověk začne dobývat. I když se už k nám podruhé chová skvěle, z konzervy, kterou si spojíme s jeho jednáním a kterou si s jeho návratem otevřeme, se vyvalí smrad. Ten smrad nám připomene, a to i na podvědomé úrovni, že se k nám choval někdy špatně. Ten smrad není náš, ale jeho.

Byť už patří historii. Musíme si uvědomit, že minulost vždycky ovlivňuje přítomnost.

Jak se narodí NIC

Lidé, zvláště ženy, které to mají dané svou biologickou úlohou, jsou Stavitelé. Jsou komunikativní. Niterně cítí, že komunikace je základem vztahu. Když nefunguje komunikace, nemůže fungovat vztah, protože bez komunikace nejsme schopni sdělit, natož vysvětlit, co nám vadí, schází, co nás bolí, ale i těší, co potřebujeme ve vztahu změnit. Snažíme-li se to říkat, ale druhý neposlouchá, pak jsme-li Stavitelé propadáme zoufalství. Naší podstatou je STAVĚT. Ale NEMŮŽEME. Následkem toho pochybujeme o sobě, o své schopnosti, dostatečnosti, snažíme se obhajovat, doprošovat, žebrat. Pořád mluvíme, až… najednou přestaneme. Říká se tomu NIC, v případě žen ženské NIC.

NIC má podobu mlčení. Ale to mlčení svým způsobem křičí. Beze slov vyjadřuje: Už jsem unavená, vyčerpaná, vyhořelá. Nemůžu dál. Už nemám sílu na nic jiného než rezignovat.

To je ženské NIC. Už navždy ženské NIC.

Odchod od NIČEHO NĚKAM

V té chvíli, pokud se objeví jiný muž, který mluví, žena k němu odchází. Pozor, nemusí odejít fyzicky – fyzicky může pořád zůstávat v původním vztahu, třeba jako máma, jako hospodyně. Ale emočně už je odpojena. Její emoce už patří novému muži. I její láska.

Není to chyba té ženy, ale důsledek jejího NIC. A to NIC má příčinu v minulosti. Nevzniklo jen tak. Začal s ním muž. On měl v sobě tohle NIC, když za ním žena přicházela se svými přáními, prosbami či požadavky. On jí odpovídal mlčením, pasivitou, zkrátka NIČÍM. On do ní dostal tohle NIC. On ji naučil tomuto NIC.

Je to karma, kterou si muži, nechápající ženské NIC, vytvářejí. Někdo by tvrdě řekl: Oni sklízejí to, co zasévají. Jestliže s ženou jednají tak, jako by pro ně neměla hodnotu, jako když neexistuje, ona pro ně existovat přestane. Mají, co chtěli. Tak na co se zlobí?

Opožděné NĚCO

V knize Cítit rozumem, myslet srdcem, která je o karmických vztazích, vysvětluji, že chápu muže, kteří jsou potom naprosto zlomení. Kteří mi říkají: My jsme to nevěděli, že je to tak vážné. My už víme, že to byla chyba.

Naříkají. A přitom to je v pořádku. Všichni přece děláme chyby, abychom se ponaučili.

Oni nemohli vědět, že to je chyba, když to v minulosti nikdy nezažili – když od nich ještě žádná žena kvůli jejich NIČEMU neodešla. A nyní, protože to už zažili a protože se ponaučili, vědí, proč mají se ženou komunikovat – vědí, že hrozí to, že ona odejde. A že jejího odchodu budou bolestivě litovat. A to také proto, že ženské NIC nejde změnit. Ženské NIC je totiž výsledkem vyčerpanosti ženy v konkrétním vztahu. Ona udělala všechno, co mohla, vydala se ze všeho, a tak jí zbylo nic. NIC pro tohoto partnera.

Muž to musí pochopit. Že chyby jsou nevratné. Chyba je právě ta fotografie, ta konzerva. Zůstává v nás, abychom si ji kdykoli v budoucnu připomněli, kdykoli si ji oživili a neopakovali chybu, kterou jsme už jednou udělali. Má to tak ta žena, která už se nemusí k muži vrátit, a je to dobře i pro toho muže – tím výraznější je potom ta fotografie, ten smrad v té konzervě. Muže varuje. Říká mu: Toto už nesmíš nikdy dopustit znovu. A stejné memento má ve své „konzervě“ také žena. Proto se nevrací.

A muže právě to nevracení ponaučuje do dalšího vztahu.

Jediná šance, jak zvrátit NIC

Jedinou šancí muže, který opožděně prozřel a jde mu eminentně o tu jedinou ženu, která už jednou odešla, je nepřestat se o ni snažit. Jako se nepřestávala snažit ona, když se ho snažila přesvědčit. Právě to je karma. On musí zažívat přesně to, co zažívala ona. Stejnou beznaděj, stejnou bezmoc, stejně marné dobývání člověka, a stejné NIC. Jen tak naprosto pochopí strašlivost toho NIC. Jak píšu v knize Cítit rozumem, myslet srdcem: Nikdy nepochopíme, jak moc ubližujeme druhým, dokud stejné ubližování nezažijeme od jiné osoby na vlastní kůži. To je nejsilnější fotografie, konzerva, kterou si pak uchováme navždy. A staneme se díky ní lepším člověkem, než jsme kdykoli v minulosti byli.

To je úžasné ponaučení, které nám dává NIC.

Proto ve všech šesti mých knihách apeluji: Chyby nás bolí. Ale taky mění. Mění nás proto, že stejnou bolest už nechceme znovu zažít. A tak neopakujeme stejnou chybu.

U ženy to znamená: Nevěřit znovu člověku, který jí už jednou způsobil tak velkou bolest. U muže: Neudělat už nic, co nepůjde vrátit a co potom tolik bolí.

To je smysl bolesti. Učí nás, jakou chybu už nikdy neudělat. Jak si uvědomit, že když ztratíme všechno, zůstane nám prostě NIC.

Knihu Cítit rozumem, myslet srdcem, tak jako ostatní mé knihy, můžete získat zde. Pokud je objednáváte pod stromeček jako vánoční dárek, dovolte mi vepsat do nich mé osobní motivační věnování obdarovanému. Více o této možnosti je zde.

Vánoční Speciál pro zvládání nejtěžších chvil můžete do svého vánočního balíčku přidat zde. Jde o 244 stran čtení + bonusem video/audio poslech.

© Petr Casanova