5 cest vnitřního ztišení

Žijeme v nesnadné době. Možná ne v tak nesnadné jako naši předkové, kteří zažili jiné formy strachu a ohrožení života. I tak procházíme velkou prověrkou vnitřní odolnosti.

Jsme stlačováni – jako olivy – nejen vnějšími okolnostmi, které neovlivníme, a to nás frustruje, ale i vnitřními stresy, které bychom ovlivnit mohli, a frustruje nás i to, že se nám to nedaří. I proto jsem poslední vydání magazínu FC v tomto roce věnoval tématu vnitřní hygieny a sebepročištění. Jmenuje se Odpustit neznamená zapomenout.

Stojí na myšlenkových metodách dalajlamy nebo Buddhy, ale také na technikách, které používá soudobá psychologie, a příměrech, které používám při práci se svými čtenáři já (viz včerejší živé vysílání v uzavřené skupině či archiv mých veřejných živých vysílání).

Vědro

Pro všechny, kteří budou na Vánoce sami nebo osamělí, jsem vytvořil Vánoční Speciál. Je to zároveň dárek na celý rok. Pro jakoukoli chvíli slabosti, pochybnosti, strachu, rezignace.

Pracuje se čtenářem metodou vědra. Přirovnává člověka ke kánoi, která pluje řekou, tedy životem. Kánoe se nepotápějí kvůli objemu vody, která je kolem nich, ale kvůli množství té vody, která pronikne do nich. Co tedy dělají vodáci, když do jejich lodi začne natékat voda? Ano, vezmou vědro a začnou ji nabírat a vylévat. To je první část sebezachraňovací techniky.

Po práci chvíle úplně pro sebe. Kdy jsme ji využili naposledy?

Oprava

Jenže pouze odčerpávání zatěžující hmoty nemusí pomoci. V kánoi totiž může být díra. A tak je dobré přemýšlet, KUDY se voda do lodi dostává. Pak je efektivnější zalepit díru, než ustavičně jen vybírat vodu. U člověka, a to víte z mých knih a magazínů, proto považuji za důležité řešit především příčinu problému, nejen až následek. Řešit nejen to, čeho se člověk bojí, ale hlavně proč se vůbec bojí, proč nemá odvahu problému čelit, kdo ho kdy zpochybnil, proč v sebe nevěří, zkrátka co potřebuje ve své minulosti opravit. Odstraní-li se totiž příčina, automaticky zmizí i následek. Ale to znáte z mého Vánočního Speciálu.

Vysušení

Proto konec roku ve své tvorbě zaměřuji hlavně na vnitřní klid. Jak v magazínu Odpustit neznamená zapomenout, tak ve Vánočním Speciálu, podotýkám, že vnitřní klid není o nalezení místa, kde není žádný shon, problém či stresující prostředí, protože takové se v současném světě asi nenajde, ale je naopak o schopnosti být uprostřed toho všeho, a přesto s mírem v srdci. Ano, tu uklidňující zahradu nehledat venku, ale vytvořit si ji přímo v sobě. Zní to až příliš povzneseně? Uvedu tedy pro začátek pět prostých technik.

Zvládnete je všichni. V hektické předvánoční době, během citově extenzivních svátků i poté.

1. Opusť na chvíli civilizaci a napoj se na přírodu

Vánoční Speciál je o mnoha zdrojích energie a síly, které nestojí ani korunu. Stačí se jim věnovat, respektive vůbec je objevit. Jedním z hlavních je příroda.

V lese není wi-fi, přesto tam lidé nacházejí kvalitní připojení. Ne k internetu, ale k sobě. Stačí mnohdy výlet do parku, posezení u rybníka, zavření očí na zahradě a soustředěný poslech. Platí to o každém ročním období, byť ve Vánočním Speciálu akcentuji (právě pro celoroční využití) jednotlivé sezony a na co se v nich máme soustředit s ohledem na své vlastní zdraví.

Jakýkoli způsob posílení vazby k přírodě úžasně odměňuje mysl a připomíná nám, že nejvíce stresu si vytváříme sami ve své mysli a těle. Několikaminutový pobyt v čisté harmonii, a náš pohled získá úplně jinou perspektivu. Je to hlavně proto, že příroda se nepere se životem a neladí s trivialitami spojenými s materiálním světem.

2. Noř se do tady a teď

Existuje-li důvod, proč nemůžeme opustit ani svůj byt, můžeme se odpojit od stresu také mezi čtyřmi zdmi. Stačí změnit předmět soustředění. Uvolníme nejen mysl, ale i tělo, jež vinou chronických úzkostí a silného stresu přechází do fyzických reakcí v podobě mělkého spánku, bolestí hlavy, nechutenství a možná i vážných problémů, které většinou začínají naším sklonem „žít v jiném čase a místě“ než tady a teď. Trápit se tím, co bylo, a bát se toho, co bude.

Sledujme děti. Naberme pouze to, co je teď. Klidně si to v tichosti slovy popisujme.

Projíždí kolem červené auto. K holubovi na střeše přisedá druhý. Nadechuji se, vydechuji.

TEĎ cítím… TEĎ slyším… TEĎ prožívám…

Pokud myšlenky nekontrolujeme, kontrolují myšlenky nás. Rozum sám může neřízeně těkat v negativních domněnkách, probírat se problémy, které považujeme za důležité, a pokračovat ve směru obav, které máme. Říká se tomu zákon myšlenkové přitažlivosti.

Kdykol nevíme, na co se zaměřit, pomůže koncentrace na to nejbližší, co máme vždy a všude s sebou – vlastní dech. Protahujme jak nádech, tak výdech. Sama si nás najde přírodní frekvence, na níž dýchá celá planeta, včetně pulzujících oceánů. Jde o frekvenci 8 Hz, na níž se ustaluje i „svěcená“ (dlouho odložená, „strukturovaná“) voda.

Srdce nám na této frekvenci dopravuje do celého těla včetně mozku optimální množství kyslíku. Okysličení cítíme postupně větší klid, energii, zesílení. Mnohdy nás tato technika téměř uspí (vědomé dýchání, zaměřující pozornost člověka na dech, je ostatně základem i meditačních technik). Ve spánku si nás příroda vezme do regeneračního procesu úplně.

3. Opakuj si během dne uklidňující slova

Slova jsou energie a jen na nás záleží, jakou energií se plníme.

Ve Vánočním Speciálu varuji, že kdybychom si dělali čárky na papír, řada z nás zjistí, že většinu myšlenek soustředí kolem toho, co obtížného nás dnes čeká, čím nás kdo v nedávné době naštval, nebo na sebeponižující domněnky. Pomáhá opak – jednoduchá, uklidňující slova. Temnotu totiž nelze potlačit ještě větší temnotou, jedině světlem.

Kdykoli cítíme úzkost, pomozme své mysli hledáním synonym významově odpovídajících klidu, světlu, lásce, odpočinku, větru, pláži. Poslední dva návrhy jsou víc obrazy než jen slova. Člověku se vybaví scenérie, atmosféra, osvěžení vzduchem, sluncem nebo vodou, pozitivní reminiscence, vzpomínky.

Mysleme na to, že slova nesou sílu. Používejme je správně, zažíváme-li křeč stresu.

4. Zaměř se na pozitivní stránky okolí

Současný svět je produktem lidského myšlení. Je v něm stejný nepořádek, chaos, strach a negace jako v lidech samotných. Vnější svět je vždy výsledkem projekce nitra. Proto se mluví o transformačním období, kdy lidé pochopí své nitro, své hodnoty, obří porci svého strachu a nízký objem radosti. Znovuobjeví hodnotu svobody, obživy, zdraví, soudržnosti.

Stručně řečeno: Procházíme dobou, kdy lidé hledí na rub mince, ale brzy si uvědomí líc. Že vše těžké je učí vážit si i maličkostí, které dříve přehlíželi a dnes za ně mohou být i v krátkých periodách neskonale vděční. Dnešní doba je návratem ke kořenům, i když velmi bolestnou (viz 40 kouzelných maličkostí, které Ti denně mohou dávat energii).

Pamatuješ na moře? Dokážeš si připomenout jeho energii? Máš ji v sobě ukrytou jako v trezoru na těžší časy. Těš se, až ji opět znovu prožiješ.

5. Zaměř se na pozitivní stránky sebe sama

Mnoho předmětů vděčnosti můžeme vidět nejen kolem sebe, nejen v možnosti volně dýchat, ale také v svém nitru a hlavně ve vzpomínkách nebo vizích. Jen vnímejme:

Trápíme se minulostí, místo abychom jí vzkázali: „Minulosti, děkuji Ti za zkušenosti.“

Obáváme se budoucnosti, místo abychom jí vzkázali: „Budoucnosti, díky zkušenostem jsem připraven nejlépe, jak v současné chvíli mohu.“

Vzpíráme se odpustit, místo abychom sami sobě vysvětlili: „Odpouštím nikoli kvůli tomu, kdo mi ublížil, ale kvůli sobě. Natolik se mám rád, že nechci znečistit svou budoucnost hořkostí, nevírou, vztekem, nenávistí.“ (Ostatně, většina zátěží, které v sobě neseme z minulosti, ani není naše. Už v dětství jsme převzali něčí negativní myšlení či zacházení, protože nám byly vnuceny jako normální.)

Proto, prosím, učme se:

  • mít život i sami sebe rádi
  • umět se ohlížet pozitivně do minulosti, to znamená ocenit jak své úspěchy, tak i neúspěchy, které jsme dokázali překonat
  • ocenit, jak dlouhou nebo složitou cestu jsme ušli a překážky, které jsme do této chvíle ustáli.

Mělo by nám to být přirozené. Vždyť láska je to, s čím se rodíme. Jenže strach je to, co se v dětství, mládí i dospělém životě stále víc učíme. Podstatou Vánočním Speciálu je odnaučit se nadbytečnému strachu a vrátit do sebe lásku. Průvodcem jednou konkrétní náročnou událostí je právě magazín Odpustit neznamená zapomenout, pokud máme za sebou „neodpustitelnou“ chybu nebo křivdu, způsobenou jiným člověkem. Ulevme si. Nás minulost tíží. A nemusí. Ale o tom už v obou čteních na téměř 350 stranách.

(Součástí Speciálu je i bonusové audio/video + předvánoční překvapení v trojnásobné hodnotě jeho ceny. Věříme, že nejen Vám udělá radost. Vánoční Speciál zbývá zde.)

(Magazín Odpustit neznamená zapomenout je součástí FC Premium. Toto členství získáte zde. Máte-li již členství FC Klub, pro navýšení na FC Premium nám napište. Zaplatíte jen cenový rozdíl mezi oběma členstvími, nikoli celé členství FC Premium.)

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart