Proč těžké časy neskončí, dokud nás nenaučí to, co potřebujeme

Když jsem psal letošní Vánoční Speciál, veleobjemný k desetiletému jubileu FirstClassu, nazvaný DESET, nebylo pro mě vůbec těžké najít deset kapitol vlastního života, kdy jsem se cítil na dně.

Třeba když mi bylo DESET a u rozvodového soudu jsem měl říct, jestli mám raději svého tátu, nebo svou mámu. „Pro koho se rozhodneš, u toho budeš žít,“ řekla soudkyně. „Ale svému rozhodnutí přičti následky,“ dodal táta. Nevěděl jsem, jak to zvládnout.

Nebo když mi bylo DVACET a stál jsem na železničním mostě, rozhodnutý skočit, jenom proto, že mě první holka podvedla. Také jsem nevěřil, že to ustojím.

Nebo když mi bylo TŘICET a přišel jsem o dítě. Jak by pro mě život mohl mít ještě smysl?

Mnohokrát v životě si, tak jako já, řekneš: Už nemůžu. Ale vždycky ještě můžeš.

A to zejména tehdy, když muset je jediná varianta.

Protože Vánoční Speciál je určen jako dárek všem, kdo procházejí těžkým obdobím, a byl bych šťastný, kdyby moje doporučení v něm pomohla v celém spektru situací.

Ale také vím, že mnoho lidí jej pod stromečkem nenajde. Chci jim vzkázat, že ani pak na své těžkosti nejsou sami. Mohou mi napsat. Mohou svůj příběh sdílet s dalšími v mnou založené uzavřené skupině. Můžeme se potkat. Kde je vůle, je vždycky cesta.

Následující řádky ve Vánočním Speciálu nejsou. Pokud se ale ocitnete na těžkost sami a ve strachu se mi ozvat, prosím, alespoň čtěte. A přemýšlejte.

A promiňte mi tykání. Nemluvím k Vám já. Čtením k sobě promlouváte Vy sami.

Tak ať pomůže…

Tvůj Příběh Síly dnes začíná. Tady a teď

V každém okamžiku máš víc síly, než si kdy dokážeš představit. Jediné Tvé slovo dokáže srazit nebo zvednout člověka. Každá Tvá myšlenka, každý Tvůj čin, každé obejmutí nebo udeření dokáže změnit lidský osud. Ale Ty to víš: Jednou pomyslíš, že něco nezvládneš, a v ten moment ztratíš sílu to opravdu dokázat.

Dnes začneme psát jiný Příběh. Poznáš, co je energii slov, myšlenek a činů nedrobit, ale všechnu dostat do přímky, roviny, synergie. Spojit sílu mysli, těla i duše. Zjistíš, že co Tě tíží, Ti nepřišlo do života proto, aby Tě srazilo, ale posílilo. Pokud svou slabost překonáš.

Chceš? Pojďme na to.

Zapusť se do sebe

Je jedno, co se Ti stalo.

Neřeš ani, kdo to způsobil.

Teď potřebuji Tvé myšlenky jinde.

Začneme s proč. Proč ztrácíš víru v sebe? Proč ztrácíš víru ve smysl svého života? Proč nervózníš, když ještě nedostáváš to, co si přeješ? Proč se ptáš, kdy se to konečně stane a zda vůbec? Jinými slovy: Proč se oslabuješ?

Když to děláš, mrháš obrovskou mocí, která v Tobě čeká na použití ve Tvůj prospěch. Je mocná, ale Ty ji obracíš proti sobě. Pak zapomínáš, že není následku bez příčiny. Slabé myšlenky Ti nikdy nedají silný pocit, silný život.

To si, prosím, jen uvědom. Potřebuješ porozumět své přítomnosti, svým pocitům, které nevznikly jen tak.

Věřím, že nepochybuješ o tom, jak důležité je naučit se překonávat slabé myšlenky. Věř, že to je dovednost, která už v Tobě byla. Umělo ji Tvé vnitřní dítě. V Klubu Motivace Tě povedu všemi kroky. Jen si, prosím, v každé chvíli připomínej, že jsou k Tvému dobru a vrátí Ti celistvost Tvé bytosti, jakou v dětství byla.

Najdi se na mapě

Čeká Tě cesta. Z místa, ve kterém jsi, do místa, o kterém sníš.

Potřebuji, aby Tvá pozornost teď směřovala do bodu, kde jsi. K přijetí života, jaký právě je, ať je jakýkoli.

Možná toneš v bahně. Možná ležíš po tvrdém pádu. Možná Tě bolí vědomí toho, kde jsi. Ale já potřebuji, ať si pamatuješ: TOHLE JE TO MÍSTO, ODKUD VYCHÁZÍM.

Přijmeme to, kde jsi, ale nesmíříme se s tím. Je to jen začátek Tvé cesty. Konec Tvé minulosti. Ale uvědom si to. Chceš-li pomocí mapy někam dojít, musíš nejprve vědět, odkud vycházíš.

Proto se na mě, prosím, nezlob, pokud poznání toho výchozího místa bolí. Věř mi, že nejlepší cesta ven je vždycky skrz. Slabostí k síle. A vysvětlím Ti proč.

Uvědomění zla

Zdaleka ne všechny překážky a omezení, kterým v životě čelíme, pocházejí zvenčí. Nikdo nám neumí ublížit tolik, jako si dokážeme ublížit sami. Mnozí z nás vedou vnitřní dialog: „Nejsem dost dobrý.“ „Nezasloužím si to.“ „Nemám to v sobě.“ „Nedokážu to.“

Pojďme se nad tím v klidu zamyslet. Odkud se ty hlasy vzaly?

Žádné dítě se nerodí zlé. Každé dítě přichází jako čirá láska. Všechno zlo, které se v nás časem projeví, do nás od narození proniklo. Psychologie říká, že všichni jsme v každém okamžiku průměrem pěti osob, kterými se nejvíce obklopujeme. Toto si, prosím, zapiš: Můj vnitřní dialog může být ozvěnou názorů jiných lidí, roky naposlouchaných, ať nadměrně kritických rodičů, žárlivých sourozenců, soupeřivých kamarádů, nepřejícných kolegů a zraňujících partnerů, o jiných lidech, jimž jsme kdy byli trnem v oku, nemluvě.

Pokud jsme uvěřili jejich negativní dezinformaci, stali jsme se svými nejhoršími nepřáteli. Ačkoli ti lidé v naší blízkosti už roky být nemusejí, jejich ozvěna v nás stále zní a pracuje. Paradoxní je, že sami se sebou nezacházíme dobře, ačkoli současně máme odpor k lidem, kteří s námi nezacházejí dobře. Psychologie zná případy, že nikomu zvenčí nedovolujeme, aby nám ubližoval, a přece se cítíme zle, protože to úplně zvládneme za něj – sami v sobě.

Než se spolu dostaneme ke třem mocným úvodním procesům, prosím, zvaž si následující:

Pokud se sebou momentálně zacházíš s nenávistí, nevírou, kritikou, neúctou; myslíš, že by se Ti podařilo klidně ustát, kdyby někdo stejným způsobem zacházel s Tvým nejlepším přítelem? Co Tě přimělo myslet si, že jednat takto se sebou je v pořádku?

Jednali tak s Tebou rodiče? Kamarádi? Ne-kamarádi? Okolí?

Odkud zlo přišlo do Tvé hlavy?

Nezáleží mi na jménu – nakonec, tu osobu vem čert. Záleží mi na tom, aby sis uvědomil, že příčina není v Tobě. Ale v Tobě je řešení.

Tvá první mise: Přestaň se terorizovat!

Pokud Ti hned při přečtení tohoto úkolu naskočila myšlenka typu „To nedokážu“, „Nevím jak“, „To nebude fungovat“, seznam se, prosím: To jsou Tví sabotéři. Jestli jim chceš fakt zatopit, podívej se do Vánočního Speciálu a seznam se s jejich desetičlennou rodinou.

Sabotéři jsou vnitřní hlasy, jimž potřebujeme porozumět. Nejsou v nás jen tak. I ony mají svůj původ, svou příčinu, přičemž s odstraněním té příčiny jednoduše zmizí i sabotéři.

Potřebuji Tvůj souhlas s následující myšlenkou: Je čas změnit svůj vnitřní dialog. Poznat ještě jiný hlas, který v Tobě je, dávno, od samého narození. Ale Ty už ho ani nepamatuješ. Dovol, abych Ti představil Tvého Mudrce. Kdo že to je? Tvůj původní autentický vlastní vnitřní hlas. Je to hlas Tebe-dítěte.

Kdo jsi? Kdo jsem?

Ten umlčený hlas Ti může, tak jako v dětských letech, znovu říkat, že máš veškerou sílu ke splnění svých cílů. Díky jemu, hlasu Mudrce, se Ti podařilo naučit všechno – chodit, mluvit, naslouchat i rozumět. Co Ti dnes připadá samozřejmé, Ti pomohl uskutečnit On.

Chceš se mě zeptat, kde celou tu dobu od dětství byl? V Tobě.

Proč nepromluvil? Mluvil. Křičel, co mohl. Byl by slyšet, kdyby Tvoje pozornost byla soustředěná dovnitř, ne ven – na toho, kdo do Tebe vsadil sabotéry. Ano, přiznej to. Bylo pro Tebe důležitější to, co si o Tobě myslí někdo jiný, než co si o sobě myslíš Ty.

Prosím, nevyčítej si to. Jen se rozhlédni kolem sebe. Žijeme v moderní kultuře, kde jsou děti vychovávány k tomu, aby se bály udělat chybu. Za chybu patří trest! Trest znamená bolest! A bolest vytváří zklamání, „nedostatečnost“, „neschopnost“, hanbu. „Nejsem dost dobrý.“ „Nezasloužím si to.“ „Nemám to v sobě.“ „Nedokážu to.“ Pamatuješ si ty hlasy?

Mudrc mluví jinak: Když uděláš chybu, znamená to, že se alespoň o něco snažíš. Že zaplaťpánbůh hledáš novou cestu. Že jdeš za práh svého pohodlí. Že se snažíš objevit své štěstí. Ano, hledáš. A jen ten, kdo hledá, může najít. Kdo nehledá, ten najít nemůže.

Prý kdo nic nedělá, nic nezkazí. Také Ti to říkali? Možná Ti už neřekli, že kdo nic nedělá, také nemá žádné výsledky a nemůže se nikam posunout. A my bychom sakra měli stát o to, abychom se chtěli učit. Protože život nás nepřestává učit.

A proto:

Tvá druhá mise: Nevnímej chyby negativně!

Chápu. Momentální výsledek není to, co chceš.

Budiž. Takže musíš něco změnit.

Možná potřebuješ jiný úhel pohledu, jinak přemýšlet, jinak tvořit. Hlavně ale potřebuješ dělat chyby, protože z chyb se učíš; za chyby děkuj, protože jsou zdrojem informací.

A proto Tě prosím: Dělej chyby! Nepřestávej!

Vždycky měj na mysli Bellovu odpověď

Víš, kolik chyb udělal Alexander Graham Bell při vynalézání telefonu?

Když se ho na to zeptali novináři, odpověděl: „Who cares?“, tedy „Koho to zajímá?“    

Alexandera Grahama Bella totiž jeho počet chyb nezajímal. Jeho cílem bylo USPĚT, ne POČÍTAT CHYBY.

A teď, prosím, přemýšlej: Dokázal to on. Proč ne Ty?

Nemluvím o telefonu. Mluvím o jeho přístupu k chybám, soustředění na úspěch. V dělání chyb jste s Bellem stejní. A v trpělivosti a vytrvalosti? Na to mi teď odpověz Ty.

Mě nezajímá, kolik chyb máš za sebou. Mě zajímá, jestli stojíš o úspěch. Jestli pořád chceš to, po čem toužíš. Pověz mi: Hladovíš po svém snu? Čekáš na něj „už tak dlouho“, že Tě popadá vztek, pocity zmaru, bezmoc? Štve Tě, jak je ksakru možné, že jiní už svůj sen uskutečnili, a Ty stále ne? Chceš křičet k nebi, kde je ta spravedlnost, ta karma, o které všichni mluví?

Pokud mi na všechny otázky odpovídáš ANO, je to moc dobře. Protože jen ten, kdo se cítí na dně, pozná svůj vzestup. Jen ten, kdo prochází úplnou tmou, je připraven vidět a ocenit i nejmenší světlo, které byť jen trochu zazáří. A jen ten, kdo už nevidí žádné světlo kolem sebe, může zjistit, že to má svůj důvod – protože ten zdroj světla má najít přímo v sobě.

Nikdo netouží víc po štěstí než ten, kdo opravdu dlouho prochází neštěstím. Nikdo netouží víc po lásce než ten, kdo opravdu dlouho prochází zraňováním, nepochopením, odmítáním, apatií. Platí to i o penězích, zdraví, uznání, čemkoli.

A tak mi pověz:

  • Myslíš, že dokážeš přestat terorizovat sám sebe – přestat být svým nejhorším nepřítelem?
  • A myslíš, že zvládneš nevnímat chyby jen negativně – přestat se bát jakýchkoli nových kroků?

Možná si to teď neumíš vůbec představit. Nevíš, jak na to. Doufáš, že mávnu kouzelným proutkem a vše za Tebe zařídím. Ale věř mi, že i kdybych tu moc měl, neudělal bych to. Kvůli Tobě. Protože jestli sníš o nějaké pozitivní změně ve svém životě, pak je potřeba, aby ta změna vzešla z Tebe. Jen tak si uvědomíš, že to dokážeš. Že to dokážeš vždycky.

Uvědom si svou jedinečnost

Vím, že mě teď čteš přes kousek skla. Prosím, otlač do něj bříško kteréhokoli svého prstu. Pak pohlédni na ten otisk. Počkám.

Vidíš ho? Je jedinečný. Neopakovatelný. Takový otisk nikdy předtím na Zemi nebyl a už nikdy nebude. Nepochybuj o tom, že existuje důvod Tvého narození. Patříš sem. Máš tu své přesné a nezaměnitelné místo. A Tvé narození jasně říká, že máš dost síly na to žít. 

Ať momentálně prožíváš cokoli, píšeš svůj příběh. Možná Ti do této chvíle běhalo hlavou, že to je určitě Příběh Slabosti. Ne.

Až se s odstupem času podíváš zpět na tento den, pochopíš, že píšeš Příběh Síly. Dnešní slabostí začínáš, ale nekončíš – protože od té slabosti se odrazíš, tu překonáš. Věř mi.

Tvá třetí mise: Vzpomínka na budoucnost

Dívej se, prosím, na ten otisk. Uvědomuj si, že toto je TVŮJ život. Nikdo za Tebe nemůže jíst, pít, spát ani konat. A je to dobře. Na tohle všechno máš dost své energie. A všechno, co po Tobě dnes chci, je připustit, že máš kontrolu nad tím, jak zacházíš se svou energií.

Co Tě čeká? V Klubu Motivace, do kterého patříš, se Ti pokusím pomáhat prostřednictvím řady nástrojů. Zkus se, prosím, zamyslet nad prvním. Říká se mu vzpomínka na budoucnost

Vzpomínkou nazýváme to, když si pamatujeme detaily určitých událostí, jako například prvního polibku, prvního úspěchu, prvního zklamání. Vzpomínka je zvláštní tím, že už si nemusíme vybavovat tvář ani jméno toho, kdo nám něco řekl či provedl, ale vždy si pamatujeme, jak jsme se cítili. Protože jsme ty události intenzivně prožívali.

Vzpomínky máme spojené s minulostí. Ale my se je budeme učit spojovat s představou něčeho, co se stane v budoucnosti. Budeme se učit živě, v detailech, vidět a prožívat svůj sen tak jasně, jako by se už děl – už byl skutečností. Ano, těšit se! Já se už teď těším, jak tím začneš směrovat svou mysl pozitivním směrem, ne k sebeoslabení, ale k sebeposílení, ne ke ztrátě víry, ale naopak k těšení se na uskutečnění toho, co si ze všeho nejvíc přeješ.

Protože tím směrem pak povedou Tvé kroky. Jako když ve tmě uvidíš světlo a půjdeš za ním. Ale musíš otevřít oči – věřit, že otevřít je bude mít smysl. Jinak světlo neuvidíš.

To pro dnešek stačí. Nebo chceš víc? Začít se dívat na svět tak, jak jsem se učil já, když mi bylo nejhůř? Deset rozmanitých kapitol 244stránkového Vánočního Speciálu DESET získáš zde.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart