Jak ustát, že je pro nás jedinou volbou někdo, pro koho my jsme jednou z možností

To, když miluješ až moc, někdy bohužel bolí až moc.

Kdy například?

Třeba když ten, koho miluješ, má na výběr. Může volit mezi Tebou a někým jiným.

On je pro Tebe jedinou volbou, Ty pro něj jednou z mnoha možností.

Moje kniha Protože je plná takovýchto variant. Ukazuje, že ani odevzdané srdce na dlani někdy nestačí, a o to víc je tehdy důležité vzít rozum do hrsti. A uvědomit si, že to, že u druhého nevyhráváme, nemusí být vůbec tím, že nemáme dostatečnou hodnotu.

Čím to tedy být může?

Každý všední den vybírám jeden z dotazů, které mi chodí do diskrétní zóny, a odpovídám na něj v Řešidle, seriálu svých podcastů, jež můžete poslouchat na Spotify, Google, Apple Podcasts nebo v přehrávači nahoře. Dnes mě zaujal tento dotaz: „Peter, rada by som sa opýtala, ako dokázať prijať rozchod vzťahu, aj keď viem, že nemal nikdy perspektívu. Na začiatku sme sa lúbili. Bol ženatý. Čakala som, že opustí ženu. Nikdy so mnou nechcel ohladom tohto komunikovať. No vedela som, ako velmi sme sa lúbili. Ostala som sama, pošliapaná, opuštená, zlomená a zničená. Stále mi na ňom záleží. Po rozchode som zistila, že mal aj iné ženy. Nikdy pri mne nestál a nebol mi oporou, ale lúbila som ho.“

Fakta versus fantazie

Kdykoli řeším podobné případy, předně doporučuji, jakkoli to bude bolestivé, přestat žít ve své fantazii. Tazatelka píše: Věděla jsem, jak velmi jsme se milovali. Ne. Skutečnost je, že ona ho milovala. Ona ho pořád miluje. Zatímco on, jak ona zjistila, měl souběžně i jiné ženy – zřejmě ty, jež lépe snášely jeho manželství a neobtěžovaly ho dotazy, kdy už se rozvede a podobně. Anebo ho obtěžovaly, a proto těch žen muselo být postupně víc…

Utéct od fantazie je moc důležité. V článku Proč muži lžou a ženy jim věří jsem popisoval, jak moc řada žen miluje slova. A když ta krásná slova, po kterých touží, nedostávají, tak si je bohužel dokážou vymyslet, žít ve sladké domněnce, jak ten muž – který s nimi není a ve skutečnosti ani neplánuje s nimi být – s nimi jednou být začne. Tohle těmto ženám stačí k tomu, aby zůstávaly ve vztahu, kde láska proudí jen jedním směrem – od té ženy k tomu muži. Zpátky od muže k ženě už ne, tedy ve skutečnosti ne, nicméně ve fantazii té ženy ano. On mě určitě miluje, protože mi to řekl – to bývá argument ženy. Ale láska, vážené ženy, se neříká, láska se žije. A žije se tak, že dva lidé si hlavně neubližují. To je láska. Tam, kde jeden po něčem touží a druhý mu právě to nedává, to není láska.

Každý most potřebuje dva pevné břehy

Láska musí být oboustranná, jinak strašně bolí. A v oboustranné lásce to funguje tak, že oba dostávají to, co chtějí. V tu chvíli jsou spolu kompatibilní. A je úplně jedno, jak jejich vztah konkrétně vypadá. Klidně může jít o vztah ženatého muže a jeho milenky, pokud on je v pohodě s takovým vztahem a ona je také v pohodě s takovým vztahem. Pak jsou spolu naprosto kompatibilní.

Jestliže ale ona chce něco jiného, jestliže například chce o něčem komunikovat a on ne, už to není kompatibilní vztah a není to láska, je to začínající závislost a lpění na člověku, který to, co potřebuji, mi přestal dávat, nebo mi to ani nikdy nedával, jedině v mé hlavě.

Ve svých knihách zdůrazňuji, že na vztah jsou zapotřebí dva. Na jeho rozbití stačí jeden. To, že ten, kdo vztah nerozbil, dál druhého miluje, je lhostejné. Vztah v tu chvíli není.

Představte si, prosím, vodovod a sklenici. Z vodovodu teče životadárná tekutina právě pro tu sklenici. Ta sklenice se po chvíli naplní a vzdálí se. Z toho vodovodu teče voda dál.

Někdo se tomu vodovodu může divit. Zastav to! Přestaň s tím! Už není komu dávat!

Ale ten vodovod poskytuje vodu zdarma, bezpodmínečně, protože mu záleží na naplněné sklenici. Vnitřně se trápí tím, že jeho tekutina teče nazmar, že se ta sklenice vzdálila jinam a má jiný zdroj, ne obyčejnou vodu, ale přímo pivo, víno, limonádu. Co má podle Vás dělat ten vodovod, ze kterého dál teče ta skvělá pramenitá voda? Kterého trápí, že se sklenice nevrací? Co má dělat s tou svou vzácnou tekutinou, které je v něm pořád méně, která se vyčerpává, za chvíli už nebude, co by z toho vodovodu teklo?

Co byste dělali na místě toho vodovodu? Já bych zastavil sám sebe. Aby ta moje láska, kterou dávám někomu, kdo si jí už neváží, nevytékala jen tak na ulici. Protože ta moje láska má hodnotu. Nesmí tady být pro každého. Jen pro toho, kdo si jí váží.

A toho je potřeba hledat.

Pro koho je Vaše láska?

Jestliže, vážená tazatelko, píšete: Nikdy při mně nestál, nikdy mi nebyl oporou, a já jsem ho přesto milovala, zkuste si, prosím, představit, jak moc jednou budete milovat člověka, který při Vás naopak bude stát, bude Vám oporou. Který Vás obrazně nenechá ležet, až budete krvácet. Ale který Vás vezme do náruče a ukáže Vám, jak vypadá skutečná láska.

Potom pochopíte, že ta parodie na oboustrannou lásku, kterou máte za sebou, Vám přišla do cesty právě proto, abyste uměla poznat lásku skutečnou. Takovou, která je ne o ne-komunikaci, naopak o komunikaci; která je ne o jednostranné lásce, ale oboustranné; která je ne o bolesti, jíž ve „vztahu“ zažíváte, nýbrž naopak o bolesti, kterou ve vztahu už nikdy nezažijete. Až toto pochopíte, poděkujete za tuhle zkušenost. Protože ona Vám ukázala, jak vztah nemá vypadat.

Pamatujte: Dokážeme-li milovat lidi, kteří při nás nestojí a kteří nás při první příležitosti hodí přes palubu, pak naše schopnost milovat je přednost, ne slabost. Jen ji musíme uplatnit ve vztahu se správnými lidmi – s těmi, kteří tuto schopnost ocení, ne zneváží.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart