Na světě neexistují dva stejní lidé. Když se potkáme ve vztahu, můžeme mít nejen jinou minulost, ale i jiné hodnoty, jiná očekávání, jiné prahy bolesti. Protože nemáme schopnost jeden druhému vidět do hlavy, jsme vybaveni alespoň třemi alternativními nástroji: ústy, abychom se zeptali, ušima, abychom poslouchali, a srdcem, abychom porozuměli.

Tohle všechno funguje dobře, dokud se něco nezkazí. Jeden se možná z námi nevysvětlitelného důvodu uzamkne do svého mlčení. Jak zjistit proč, když nereaguje? Co když chce odejít, a my neznáme důvod? Jak můžeme pochopit, co děláme špatně, co máme zlepšit, kudy vede cesta, když nevíme nic?

Jak můžeme budovat vztah, jestliže se není koho zeptat, komu svěřit, s kým sdílet? Jak můžeme vyjasnit vzájemné nejasnosti, vyřešit společné problémy, když jsme zůstali za zdí mlčení sami?

Jak vůbec takovým okamžikům porozumět?

Pochopení pískoviště

Ve své základní knize dlouhodobých vztahů 250 zákonů lásky vysvětluji, že bez komunikace nelze vztah zachránit ani budovat. Že komunikace je jako spojnice dvou lidí. Že kde se přeruší spojení, tam přestane existovat vztah. Že ze dvou lidí, fungujících spolu, se stanou dva ostrovy, oddělené oceánem neporozumění, respektive nedorozumění. Ano, oba si od té chvíle mohou hrát každý na svém písečku. Jenže pak nedokážou postavit společný hrad.

Pochopení mobilního telefonu

Proto tolik vztahových problémů, které mi svěřujete v diskrétní zóně, plyne z neštěstí nad ztrátou komunikace, nedostatku informací, respektive přebytku domněnek a katastrofických vizí. Už víte, že dokud se dva lidé spolu baví, je vztah pořád ve hře. Jakmile přestanou, hra bohužel končí.

Někdy velmi předčasně a nezrale. Ten, kdo mlčel, může dodatečně silně litovat. Často právě on si chtěl „hrát“. Ostatně, se vztahem bez funkční komunikace je to stejné jako s mobilním telefonem, jehož prostřednictvím najednou nelze mluvit ani si psát. K čemu je takový přístroj dobrý? Leda na hry. A ne každého hry ve vztahu baví. Zejména ne toho, kdo je na takové „hry“ už příliš „starý“.

Pochopení mostu

Když prostřednictvím svých knih a magazínů ukazuji cestu z nesnadných situací, ve vztahu vždy platí, že na nich musejí mít zájem obě strany. V jednom nelze vztah udržet. Vztah je jako most – potřebuje dva pevné břehy, aby na nich mohl dlouhodobě stát. Když se jeden břeh zhroutí, most spadne, ať se druhý z břehů snaží sebevíc. Kde je oboustranná vůle, je vždycky cesta. Jak tedy tu oboustrannou vůli vyvolat? Jak toho, kdo začal mlčet, upozornit, že se břeh začíná sesouvat?

Jak spolu obecně komunikovat lépe? Tomu věnuji dnešní klubový článek.

Pojďme krok za krokem.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde