Kdykoli bouří emoce, zapoj rozum

„Zachází se mnou jako s hadrem,“ postěžovala si.

Upřel jsem na ni oči a zeptal se: „A proč se sebou tak zacházíš?“

Cukla sebou. „Ne já, TO ON si mě neváží!“

Zopakoval jsem. „A proč si TY sebe nevážíš?“

Oněměle otevřela ústa.

Zřejmě si myslela, že nedoslýchám.

Ale já jí chtěl ukázat, proč hledáme lásku na špatných místech – proč se sebou necháme zacházet jako s hadrem.

Zrcadlo lásky

Ve své základní knize partnerských vztahů 250 zákonů lásky zdůrazňuji, že všichni v dospělosti akceptujeme jen takové vztahy, jaké máme sami k sobě.

Jakmile se k nám někdo chová jen trochu hůř, než se k sobě chováme sami, většinou od něj odcházíme – překročil totiž naši mez.

A naopak, když se k nám někdo chová jen trochu lépe, než se k sobě chováme sami, většinou s ním zůstáváme. Naše vztahy s druhými jsou tedy přesným odrazem vztahu, jaký máme k sobě. Říkají nám dost nejen o druhých, ale hlavně o sobě.

Nepříjemné zjištění, že? Je snazší vinit druhé než sebe. Zrcadlo lásky je ve skutečnosti zrcadlem sebelásky.

Kdo zůstává ve špatném vztahu s jiným člověkem, má většinou špatný vztah sám k sobě. Hledá svou identitu, tak se rozhlíží po někom, kdo by ho definoval, kdo by mu dodal to, co mu schází. I lásku hledá zoufale, urputně, ale na chybném místě – vně, místo v sobě.

Jak to pokřivené zrcadlo narovnat?

Jakým myšlenkám věnovat například tento víkend?

Pojďme na to krok za krokem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde