Proč se nám může stýskat po někom, koho nemilujeme, ale kdo nám chybí, sotva od něj odejdeme

Dar rozlišení. Psychologický fenomén, kterému jsem věnoval část knihy Cítit rozumem, myslet srdcem. Opustíte člověka, který Vám připadal lhostejný. Nebo opustí on Vás. A Vy, zničehonic, zjistíte, že Váš život není kompletní. Že ten, koho jste nedoceňovali, Vám najednou chybí. Že si ho opožděně začínáte vážit, že se mění Váš vztah k němu. A to přesto, že s Vámi vůbec není.

Nebo snad právě proto?

Na téma partnerských vztahů jsem napsal šest knih. Vážím si mezinárodního statusu Amazon Best-Selling Author, ale já pouze u autorství nezůstávám. Rád s lidmi mluvím na facebookové stránce FirstClass.cz, která má již více než 300 000 fanoušků, a hlavně v diskrétní zóně, která je určená pro kladení důvěrných otázek (více ZDE). Některé dotazy mi pak pokládáte z očí do očí při osobních setkáních. Záleží mi na tom, abyste rozuměli tomu, co se Vám děje a proč. To je důvod, proč každý všední den odpovídám na Vaše časté dotazy také v podcastech Řešidlo, které můžete poslouchat na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts a v přehrávači nahoře.

Dnes mě zaujal dotaz jedné ženy: „Petře, když mi bylo osmnáct, zakoukala jsem se do kluka, kterého jsem si později i vzala. Zvláštní bylo, že jsem ho nemilovala, ale on pro mě dělal první poslední, a navíc každý mi říkal: ,Lepšího partnera mít nebudeš.‘ Možná jsem ani nevěděla, jak láska vlastně vypadá, bylo mi divné, že by to bylo takové NIC, které jsem zažívala i s kámoši. Bohužel, po svatbě jsem poznala jiného muže, se kterým přišla ,hormonální bouře‘, jak píšete trefně v knize Čtyři prány štěstí. Mezi námi propukla zamilovanost, pak také láska. Je strašně těžké opustit člověka, který Vám nikdy neublížil, vždycky pro Vás dělal první poslední a miloval Vás. Ale taky je moc těžké zůstat s člověkem, kterého nedokážete milovat, zvláště když jste skutečnou lásku poznali jinde. Paradox je, že na svého dnes už bývalého manžela nemohu zapomenout. Proč, když ho nemiluji? Proč přicházejí chvíle, kdy mi chybí, kdy ho srovnávám s novým přítelem, kdy se zamýšlím nad tím, co by asi na jeho místě udělal on?“

Vždy dělej pozitivní tečku

Váš problém se týká neuzavřené minulosti. (Proč je potřebné uzavírat minulost a jak toho docílit, tomu jsem věnoval celé jedno vydání magazínu FC Jak postavit most přes minulost).

Mnoho lidí bohužel zapomíná na to, že každou minulost, tedy všechno podstatné, co se nám stalo, musíme uzavřít pozitivním způsobem, jinak se nám to v mysli stále vrací, respektive neodchází to do minulosti a zůstává to součástí přítomnosti.

Uzavřít to POZITIVNÍM způsobem je klíčové.

U Vás se minulost, týkající manželství, nemohla uzavřít, protože si zjevně nadále vyčítáte, že jste opustila muže, který pro Vás dělal první poslední. Můžete si vnitřně připadat jako mrcha, možná Vám to i někým bylo řečeno. A to tím spíš, že jste odešla až s cizím mužem. To je pro milujícího člověka, kterým mohl být Váš manžel, samozřejmě dvojnásobná rána. Nejenže jste – z jeho možného pohledu – celou dobu „předstírala“, „brala mu čas“, byla „falešná“, „dávala mu naděje“, ale hlavně jste „dala slib, že s ním budete věrně až do smrti“. Kdokoli Vás může nyní špinit za to, že jste manželovi svou nelásku nedala najevo včas, že jste ho „klamala“ dokonce „před Bohem“, a vrcholem podle těchto vyčítačů může být to, že jste mu po svatbě hned byla „nevěrná“. Tohle všechno jsou emoční vpichy, které mohou nebo už mohly zranit Vaše srdce.

A je jedno, jestli Vám ty vpichy způsobil někdo druhý, nebo si je způsobujete sama.

„Hlavně nezranit.“ Opravdu to jde?

Lidé jako Vy, kteří jsou někým milováni, ale nazpět milujícího člověka milovat nedokážou, často dělají tu děsivou chybu, že v tomto vztahu zůstávají. Vnitřně argumentují tím, že odchodem by druhého zranili, a to nechtějí. Jenže oni stejně jednou odejdou, a čím později to bude, tím větší bude ta emoční rána pro milujícího člověka. Protože potom už nepůjde jen o okamžité zranění citu, ale také o krádež času, života, toho nejcennějšího, co člověk má a co už nikdy nezíská zpátky.

Proto každý člověk, který přeskakuje ze vztahu do vztahu, musí vědět POZITIVNĚ, proč to dělá. Za čím POZITIVNÍM jde. Třeba za láskou, které věří. Musí se dokázat POZITIVNĚ oddělit od minulosti, to znamená poděkovat milujícímu člověku, kterého odchodem samozřejmě zraní a zklame, za všechno dobré, dodat mu sílu, vysvětlit, že to není jeho chyba, že je skvělým člověkem, a hlavně že bude mnohem šťastnější s někým jiným, kdo ho BUDE milovat, kdo mu BUDE dobré oplácet ještě lepším. My to nejsme.

V žádném případě není možné odejít bez vysvětlení. Takový odchod je absolutní emoční rána. Blíží se té, jakou jsme zažívali všichni, když nám rodiče řekli: Zlobíš, proto Tě necháme doma o samotě, už Tě nebudeme mít rádi, už Tě nechceme. Tyto emoční rány jsme se v dětství naučili vnímat jako naše vlastní selhání, jako následek nevyhnutelně přicházející po nějaké naší chybě, jako bolest, kterou zažíváme zaslouženě – protože nejsme pro druhé dostateční.

Naši rodiče to dokonce rádi říkali tak, jako kdyby nás ne oni, ale úplně všichni neměli mít rádi. Nikdo Tě nebude mít rád, takového zlobivého kluka nebo takovou zlobivou holku nikdo nebude chtít. Pamatujete? Tak to máme v sobě. To v se v nás obnoví, odejde-li někdo bez vysvětlení.

Věříme, že jsme MY selhali. Že to byla NAŠE chyba. Že jsme ZASLOUŽENĚ opuštění. Že nás UŽ NIKDY NIKDO nebude mít rád.

Tak tohle nesmíme dopustit.

Říkej PROČ

Vysvětlujte lidem, proč odcházíte. Zdůrazňujte jim, že nejsou nedostateční. Že byli, jsou a vždy budou důležitými postavami Vašeho života, ale lásce prostě nelze poručit. Láska je vyšší moc.

Vysvětlujte jim to jak kvůli nim, tak kvůli sobě. Jinak na ně budete dál myslet. Cosi uvnitř mysli Vás bude nutit soustředit se na ně, jako byste jim něco dlužili. A to něco má pravdu, Vy jim opravdu něco dlužíte. (V magazínu Jak funguje představivost jsem vysvětloval, CO uvnitř nás nám nedovoluje užívat si plně přítomnost, dokud nemáme pozitivně uzavřenou minulost. Toto vydání i vydání zaměřené na uzavírání minulosti si můžete koupit společně ZDE).

Potřebujete navést k pozitivnímu uzavření minulosti v tomto konkrétním případě? Přestat si klást za vinu to, že milujete někoho jiného? Přestat si brát osobně možné cizí útoky na Vás?

Pokud ano, pak si, vážená tazatelko, předně uvědomte, že Váš život se posunul k lepšímu. Již můžete být NEJEN s milujícím, ale i s milovaným partnerem. Konečně máte dva v jednom. A pozitivní závěr se týká nejen Vás. Také život Vašeho bývalého manžela se konečně posouvá k lepšímu. Také on může být NEJEN s milovaným, ale i s milujícím člověkem – s tím, který přijde po Vás. Vlastně si oba polepšíte. Oba přestanete žít ve falši, Vy ve vědomé, protože jste to celé věděla, a Váš ex-manžel v nevědomé falši. To je jeden z možných pozitivních závěrů, který byste oba měli vědět. Ale musíte mu to říct. Je-li totiž Váš ex-manžel absolutně emočně zraněn, pak si toto vůbec neuvědomuje. A jen se trápí.

V každém případě si pamatujte: Pozitivním uzavřením minulosti nikdy nezměníme minulost, ale vždycky změníme svou budoucnost, protože se konečně začneme soustředit na přítomnost.

  • Toto je přepis dalšího dílu Řešidla, seriálu mých podcastů, ve kterých každý všední den odpovídám na otázky svých čtenářů. Poslouchat můžete v mobilních aplikacích Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts nebo v přehrávači v archivu epizod.
  • Mé knihy, které mi vynesly status Amazon Best-Selling Author, najdete ZDE.
  • Můj koučovací magazín, určený pro členy programu FC Premium, popisuji ZDE.
  • Z mluvené tvorby: Kromě podcastů dělám 2x týdně živá vysílání přímo na Facebooku – každou neděli po 9. hodině ráno pro veřejnost (záznamy ZDE) a uprostřed týdne pro členy FC Klubu a FC Premium v soukromé facebookové skupině (přístup získáte ZDE).
  • Chcete se osobně potkat? Využijte poslední vstupenky na Narozeniny s Petrem Casanovou v Brně.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart