Jak odejít ze vztahu, kde jeden chce kamarádství a druhý lásku

Vypadá to jako ne-problém. Přece, pokud do nějakého vztahu nevkládám své srdce, je snadné říct „sbohem“ a odejít. Ale to je zdání. Tak snadné to není.

Následující dotaz jsem vybral i proto, abychom porozuměli těm, kteří zůstávají tam, kde lásku necítí, ale dostávají. Neprožívají menší bolest, když mají odejít – od někoho, kdo jim neublížil a kdo k nim chová ten nejkrásnější cit. Copak takového člověka je možné zranit?

Když v diskrétní zóně (kde mi pokládáte otázky písemně; členství FC Premium pro tento účel získáte ZDE) nebo při osobních setkáních (kde se mě ptáte z očí do očí) spolu probíráme Vaše příběhy, záleží mi na tom, aby lidé zbytečně netrpěli. Toto je však případ, kde se zdá, že se utrpení nedá vyhnout, a to ani na jedné straně. Ale co když přesto řešení nalézt lze?

Dotaz, který jsem dostal od muže, zněl takto: „Petře, pravidelně poslouchám Vaše podcasty. I já jsem se rozhodl Vám napsat, a to po vyslechnutí dílu Proč se mi stýská po člověku, kterého nemiluji. Zcela rozumím ženě, která si nakonec vzala milujícího muže, ač sama ho nemilovala – proto, že ho svým odchodem nechtěla zranit. Jsem v podobné situaci. Začalo to upřímným kamarádstvím s dívkou, se kterou jsme se nejprve vídali o víkendech, pak spolu začali cestovat i bydlet, jenže její vztah ke mně se změnil v lásku. Mrzí mě to, nedokážu jí déle dávat plané naděje, ale ani ublížit svým odchodem. Nevím, co je horší. Lhát jí ,Miluji Tě‘, nebo upřímně říct ,Nemiluji Tě‘ a odejít od ní. Co ji zraní víc? Ona už se mnou plánuje rodinný život, začíná mi vytýkat, že jí neříkám ,Miluji Tě‘, mluví o tom, že kdybych od ní jednou odešel, něco si udělá… Tak moc mě prý miluje a potřebuje. Co mám dělat?“

Opravdová láska?

Budu vycházet z Vašich slov a předpokladu, že odpovídají pravdě. Pokud tomu tak je, pak to, co popisujete z její strany, není čistá láska, spíše lpění, respektive počínající závislost. Protože láska znamená nejen žít spolu, ale také jít a nechat jít, když jeden ve vztahu žít nemůže nebo nedokáže. Láska není vězení, ale svobodné prostředí, kde můžete volně odejít a také se vrátit, kde když s člověkem jste, tak ne proto, že musíte, ale že chcete. To dělá lásku nádhernou. To riziko, že druhý se dnes už nemusí vrátit – a posléze to štěstí, když se i dnes k nám zase vrátí.

Závislost začíná tam, kde se vztahová svoboda mění ve vztahovou klec. Kde Vás někdo citově vydírá například slovy: Já si něco udělám, jestli odejdeš. Pak totiž zůstáváte ne z lásky, ale ze strachu. A tak se do vztahu dostává strach. Ten, který zaplavuje a plní i toho, kdo vydírá. Právě on se bojí. Právě on ještě víc zamyká tu klec, právě on Vám dává kouli na nohu, želízka na ruce, pás cudnosti, a pak se ještě zeptá: A miluješ mě? Jak byste někoho takového mohli milovat, někoho, kdo Vám bere svobodu? Pes, kterého uvážete k boudě, chce tím víc utéct.

Stavitel zůstává, ale…

Víte, vnitřní problém lidí, kteří v těchto vztazích přesto zůstávají, je v tom, že to jsou stavitelé. Mají srdce na dlani, nechtějí ublížit, chtějí stavět – za všech okolností chtějí stavět. V případě, že druhého nemilují, ale jsou jím milováni, pak tím spíše se snaží stavět, i přes míru, pro ten pocit vnitřního dluhu. Myslí si, že když jsou milováni, tak i oni by měli druhého milovat. Ale tak to nefunguje.

Všechno v životě má svůj správný čas. Kamarádství se někdy postupně změní v partnerství, protože kamarády bývají přirozeně lidé, kterým je spolu fajn. Čím déle jim je spolu fajn, tím spíše mohou začít jeden druhého potřebovat, nejen racionálně, i emočně. Láska je potřeba.

Ale někdy se kamarádství v partnerství nezmění. Tahle role je připravena pro někoho jiného. A my, ať jsme na té, či oné straně vztahu, v té chvíli můžeme začít panikařit. Buď se vychýlit do jednoho extrému, kdy chceme za každou cenu zůstat s tím, s kým je nám fajn, a začneme být na něm závislí a držet ho v kleci, aby snad probůh nám ho někdo jiný neodvedl, neukradl. Nebo se vychýlíme do opačného extrému, kdy chceme také za každou cenu zůstat s tím, s kým je nám fajn, protože máme pocit, že bychom k němu měli cítit víc. Že kamarádství nestačí.

Oba extrémy jsou nebezpečné proto, že vždy v jednom vyvolávají pocit osobní viny, dluhu. Pak stačí zaslechnout Já si bez Tebe nedovedu představit život…, já si bez Tebe něco udělám…, Ty jsi ten viník…, Ty mi dlužíš…, a posluchač těch slov v sobě zabije lásku. Začne se přemáhat k něčemu, co stejně nebude fungovat. A co nakonec povede i ke zničení kamarádství mezi nimi.

Není to už klec?

Proto, jste-li na straně toho, na kom je vymáhána láska, ptejte se: Je to, jak se druhý ke mně chová, opravdu láska? Opravdu kamarádství? Není to už spíše zajetí, vydírání, vyhrožování? A když ano, co má cokoli z toho společného s pravou láskou a skutečným přátelstvím?

Na druhou stranu, neoplácejme zlým. Odcházíme-li, řekněme mu právě to, na co jsem apeloval už v minulém podcastu. Ať nezabijeme jeho sebevědomí a schopnost milovat někoho jiného…

Ano, často se bojíme odejít, protože se bojíme reakce druhého. Ale skutečný problém je v tom, že v tom okamžiku nežijeme v realitě, v přítomnosti, ale bohužel spíše v minulosti, ze které si sice pamatujeme, co krásného jsme spolu někdy zažili a jak jsme k sobě v dané etapě patřili. Jenže to už nemusí existovat. Z kamaráda se mezitím mohl stát přivlastňovač, někdo, kdo se chová spíše jako náš majitel, kdo se nám snaží diktovat, co máme cítit a jak jednat. Ale to už kamarád není. A partner už vůbec ne.

V knize Čtyři prány štěstí, kde se věnuji všemu, co nám zbytečně ubírá spokojenost, uvádím příklad z přírody: Když se housence, která se kuklí v kokonu, snažíme pomoci rychleji na svět, uspíšit, aby se užuž stala motýlem a rozvinula křídla, pak s předčasným roztržením, otevřením kokonu, způsobíme jen to, že ta housenka, ještě s nedovyvinutými křídly, vypadává a umírá. A tak je to bohužel i s kamarádstvím, jež emočním násilím nutíme, aby se změnilo v partnerství, i když na to ještě není vhodný čas, respektive i když ten vhodný čas možná nebude nikdy…

  • Toto je přepis dalšího dílu Řešidla, seriálu mých podcastů, ve kterých každý všední den odpovídám na otázky svých čtenářů. Poslouchat můžete v mobilních aplikacích Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts nebo v přehrávači v archivu epizod.
  • Mé knihy, které mi vynesly status Amazon Best-Selling Author, najdete ZDE.
  • Můj koučovací magazín, určeý pro členy programu FC Premium, popisuji ZDE.
  • Z mluvené tvorby: Kromě podcastů dělám 2x týdně živá vysílání přímo na Facebooku – každou neděli po 9. hodině ráno pro veřejnost (záznamy ZDE) a uprostřed týdne pro členy FC Klubu a FC Premium v soukromé facebookové skupině (přístup získáte ZDE).
  • Vstupenky na osobní setkání, Narozeniny s Petrem Casanovou v Brně, najdete ZDE.

© Petr Casanova

Top
Shopping Cart