Když mi bylo jednadvacet let, umřela mi v rukou máma. Okamžik, kdy ji odpojili od přístrojů, nebyl nejhorší. Nejhorší bylo pět předcházejících dní a nocí, které jsem proležel u jejího lůžka. Nejhorší bylo vědomí, že není naděje. Že se čeká jen na zázrak, ale ten shůry nepřichází. Z mé knihy Cítit rozumem, myslet srdcem víte, …
O zázraku, kterého jsme všichni schopni: Chcete zachránit člověka? Pokračovat ve čtení »
Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC
