Když mi bylo osmnáct, sbalili mi raneček a musel jsem do světa. Jako každý hloupý Honza.

„Buď hodný! Všechny poslouchej! Jen tak uděláš díru do světa!“ říkali mi. Dnes vím, že houpější rady jsem nemohl dostat.

Život je totiž jako tetris, počítačová hra, ve které když zapadneš do řady, zmizíš.

Jak víte z magazínu FC Jak vychovat silného člověka, dnes každé pondělí chodím do škol – s předměty, které žádné osnovy neznají: Sebevědomí, Odvaha, Síla, Sebehodnota a také Seberealizace. Než moji žáci vykročí do světa, chci, aby si uvědomili osmnáct pravd o životě, které jsem sám potřeboval vědět, když mi bylo osmnáct. Nepromarnil bych tolik času čekáním na něco, co se nikdy nedostaví.

Tak třeba:

Pravda 1: Úspěch je relativní pojem.

Odmalička mě vedli k „dosahování úspěchu“. Ale co ten úspěch vlastně je?

Prý: mít samé jedničky, vynikat ve všem. Dnes potkávám mnoho úspěšných lidí, kteří včas pochopili, že stačí vynikat v něčem – objevit klidně jednu přednost, a tu rozvíjet.

Peskovali mě, že nerozumím trigonometrii, neznám Euklidovu větu a neudělám výmyk na hrazdě. A dnes znám elitní právníky, kteří – věřte, nevěře – nevyjmenují celou periodickou soustavu chemických prvků, špičkové vědce, kteří neudělají kotoul, nebo slavné lékaře, kteří si pletou i a y. Jenže člověk nepotřebuje být dokonalý, ani nemůže.

Narodili jsme se odlišní. Každý tedy máme umět něco jiného. Jen tak dohromady vytvoříme kompatibilní společnost. Společné máme jen to, že si všichni přejeme být šťastní. Ale JAK být šťastní, to víme jen my sami. Vrchol, k němuž směřujeme, je společný, ale cesta k němu je individuální – každý má tu svou.

Kolik lidí, tolik snů i podob úspěchu. Něčí cesta vede přes zahraničí, jiná přes spokojenou rodinu, každá ale přes naplněné vnitřní Já. Co je úspěchem pro mě, může být opakem úspěchu pro jiné. Proto by všichni osmnáctiletí „hloupí Honzové“ měli v první řadě promyslet a pojmenovat SVŮJ úspěch. Ne podle druhých, ale podle sebe. A za touto hlavní hodnotou jít, i kdyby jí nerozuměl celý okolní svět.

Pravda 2: O svůj sen se musíme postarat sami.

Někoho náš sen možná zaujme. Někdo nás možná i podpoří. Ale nikdo ho za nás neobstará.

To je náš úděl i naše požehnání. A také naše vítězství a zasloužená hrdost, když to nakonec zvládneme.

Pravda 3: Talent za nás nic neudělá.

Skoro všichni úspěšní lidé se shodují v tom, že talent obstará sotva 1 procento úspěchu. Zbytek je na úsilí, tvrdé práci.

Dříč vždycky porazí talentovaného, pokud talentovaný není ochoten dostatečně dřít. To znamená, že všichni máme v sobě potenciál nějak uspět, být něčím výjimeční, nějak přínosní, platní a užiteční. Naše DNA obsahuje jedinečné přednosti, které nemá nikdo jiný. Základní podmínkou úspěchu je ale jejich uplatnění. Jedině ten, kdo dokáže poznat sám sebe a maximalizovat své silné stránky tím, že na sobě vytrvale pracuje, fenomenálně uspěje.

Neúspěšní lidé nejsou ti, kteří by měli nedostatek výjimečných schopností. Pouze mívají nedostatek vnitřní ochoty a vůle pracovat na svém rozvoji.

Pravda 4: Nic nám nečiní tak dobře jako to, co děláme od srdce.

Snaž se zavděčit všem! Trap se, pokud Tě někdo kritizuje! To jsou jen některé z hlasů takzvaných sabotérů (více ve vydání magazínu FC Jak vypnout sabotéry v hlavě), které rezonují v naší hlavě. Ano, HLAVĚ.

Rozhodnutí pak jdou proti srdci, proti našim potřebám, ve prospěch druhých, kterým ustupujeme, protože se stydíme postavit za sebe. Když se druhým vzepřeme, jsme osočeni z egoismu, přitom není nic sobeckého na tom, že chceme být šťastní a že na první místo klademe sebe.

Drahý „hloupý Honzo“, uvidíš, že žádný objem peněz, pomíjivé světské slávy nebo dočasného vnějšího ocenění nedokáže vyvážit dlouhodobý dobrý pocit, který máme, když uděláme něco od srdce. To nás činí šťastnými, ba nejšťastnějšími.

Proto následuj své srdce a spokojenost začne následovat Tebe.

Pravda 5: Většina lidí bohužel nedělá to, co má ráda.

To poznání Tě překvapí: Davy lidí nežijí životy, o kterých sní. Ne proto, že by to bylo nemožné, nebo toho nebyli schopni. Mnozí jsou jen pohodlní, neochotní o své sny dostatečně usilovat. Nechtějí je pro sebe uskutečnit. Paradox? Ani ne.

Žádný úspěch nepadá z nebe. Úspěch se musí vytvořit. Je to nesnadné, vytváří se totiž za hranicí vlastního pohodlí. Nicméně, co máme ve své DNA, ve své touze, stojí za to uskutečnit, ať je to jakkoli nesnadné.

V této souvislosti si, prosím, dej pozor. Čím starší budeš a čím více se budeš rozhlížet, tím větší budeš mít sklon uvěřit, že musíš skončit stejně jako ty davy lidí – v životě, kde se za sny nekráčí a kde jsou nenáviděni všichni, kteří za těmi sny vykročili.

Nepadni do této pasti. Raději přemýšlej, proč vlastně lidé na své sny rezignují.

Pravda 6: Většina lidí se s věkem začne bát svých představ.

Podívej se na děti – mají hlavu plnou představ. Věkem se ale lidé od svých představ odpojují. Pro dospělé je už dřina být kreativní, tvořit si lepší realitu, nacházet na všem špatném něco dobrého. Mnohem snazší je rezignovat. Smířit se pouze se stavem, jaký je, a život nikam neposouvat.

A chceš vědět, proč se dospělí takto mění?

Pravda 7: Většina lidí věkem ztrácí spontánnost.

Jsou dvě sestry: Kreativita a Spontánnost. Spontánnost lze jedním slovem definovat jako samovolnost. Ochotu v daném okamžiku zkusit jiné věci, které nás jen maně napadnou – prostě vystoupit z rutiny.

Jestliže v životě najedeme na koleje, které nás den co den vozí stejným prostředím a návyky, spontánnost zanikne – už nikdy se neotevřeme neočekávaným překvapením a novému objevování.

Drahý „Honzo“, jen si vzpomeň, jaké to bylo být dítětem! Kolik jsi měl snů! Co všechno se mohlo stát! Za čím vším jsi byl ochoten jít! V jakémkoli okamžiku za tím, co Tě napadlo!

Kam zmizely ty sny? Zeptej se lidí, co všechno si ve svém dětství slibovali. Je škoda, že v dospělosti své vnitřní dítě zklamali.

Potřebovali bychom být znovu více dětmi. Autor Malého Prince, Antoine de Saint-Exupéry, napsal: „Všichni dospělí byli dětmi, jen málokterý si na to ovšem pamatuje.“

Pravda 8: Většina lidí po odchodu ze školy přestane číst.

Zeptej se lidí ve svém okolí, jakou knihu četli naposledy. Zřejmě uslyšíš: „Žádnou, a už hodně dlouho.“

Zeptej se proč. Uslyšíš, že na to není čas.

Fajn. Podívej se tedy, na co mají čas – jak svůj čas tráví: u stokrát přehraných filmů a přežvýkaných zpráv. Jako by nestáli o nic nového. Jako by se nechtěli nic skutečně dozvědět. Jako by chtěli být ujišťováni, že svět se stále zhoršuje; že příležitostí je stále méně; že život snad ani nemá smysl žít.

Že se zkrátka není proč snažit. Že je lepší zůstat ve své zóně pohodlí.

Tak k čemu číst nějakou novou knihu? Proč hledat více poznání, příjemnější realitu, lepší život, když to tolik bolí – otočit stránku a soustředit se?

Pravda 9: Většina lidí více mluví, než naslouchá.

Nebo si snad myslíš, že se lidé chtějí něco dozvědět? Jediným způsobem, jak se něco můžeme dozvědět, je naslouchat druhým. Ne poslouchat, naslouchat!

Staň se tedy svědkem průměrného rozhovoru dvou běžných lidí. Zjistíš, že oba spolu mluví, ale ani jeden nenaslouchá. Uši mají nastražené jen proto, aby poslouchali, tedy aby vyčekali okamžik, kdy druhý přestane mluvit a oni mohli pokračovat.

Pravda 10: Druhé lidi nikdy sami nezměníme.

Štve Tě to? Chceš to změnit? Tak tady máš důležitou, i když smutnou a tvrdou pravdu. Jako první ji poznáš u svých rodičů:

Lidé jsou takoví, jací jsou. A takoví také zůstanou, pokud se sami nebudou chtít změnit.

Zdůrazňuji: Sám nikoho nezměníš, pokud se on sám nebude chtít aktivně změnit.

Nemarni tedy svůj čas a energii předěláváním lidí.

Nemarni svůj čas a energii přílišným vysvětlováním a obhajováním svých postojů.

Nemarni svůj čas a energii snahou zavděčit se každému.

Je to zbytečné.

A nakonec, ať lidé souhlasí, nebo nesouhlasí s tím, pro co se rozhodneš, časem zjistíš, že na tom přestane záležet. Tvým motorem přestane být něčí posvěcení a začne jím být Tvé srdce, Tvé štěstí, Tvá hrdost, Tvé naplnění.

Pravda 11: Všichni jsme průměrem pěti osob, s nimiž trávíme nejvíce času.

Věř mi, „hloupý Honzo“, že účelem Tvého života není nalézt sám sebe, ale sám sebe vytvářet. Přitom nejsi sám, kdo má vliv na to, jak se vytváříš.

Všichni jsme odrazem svého okolí – to nás učí vidět svět, příležitosti, svou hodnotu. Jsme-li obklopeni negativními myšlenkami, nedivme se, že je máme sami – že na křižovatkách osudu myslíme spíše na neúspěch, selhání, pasivitu.

Proto pracuj na tom, ať jsi obklopen jinými lidmi – těmi, které obdivuješ; jinými myšlenkami – těmi, které Tě inspirují; jinými pocity – těmi, které Tě posouvají.

Ne, žádného člověka na světě nemůžeš změnit. Nicméně máš svaté právo si vybrat, komu ve své blízkosti věnuješ svou pozornost a energii.

Pravda 12: Okruh našich přátel se mění podle toho, kde se právě nacházíme.

Ohlédneš-li se, uvědomíš si, že většina přátel s Tebou zůstává vždycky jen po určité období. Život je totiž změna, a kdykoli se pohneš, změní se i Tvé priority a okruh Tvých přátel.

Nepropadej lítosti. Inspiruj se hodinkami – na nich čas běží vpřed. To proto, abychom se zbytečně nevraceli k ničemu, čeho doba už vypršela.

Archivuj si vzpomínky, veď si pečlivou kartotéku toho, co Tě ponaučilo. Ale pamatuj, že život se tvoří teď a všechno důležité je před Tebou.

Proč nepropadat skepsi, když stárneme?

Pravda 13: Náš potenciál neklesá s věkem.

Člověk je jako víno. Zraje. Zúročuje svou minulost, chyby, zkušenosti.

Většina lidí, jak stárne, má bohužel mylný sklon domnívat se, že toho umí méně a méně. Ve skutečnosti pokrok postupuje právě proto, že toho jsme s věkem schopni zvládnout více a více. Každým dnem totiž navyšujeme náběr vědomostí a ponaučení.

Čím starší budeš, tím spíše můžeš uplatnit své zkušenosti. Proto neváhej dělat chyby – každá se Ti později může hodit. Ale také neztrácej trpělivost a odvahu – čím vyšší je počet nasbíraných chyb, tím nejsi horší, ale moudřejší.

Pravda 14: Jediný náš skutečný soupeř je pouze v zrcadle.

Připrav se na to, že jiní lidé budou snášet haldy argumentů, proč Tvé rozhodnutí není správné. Nebudou lhát – sami o tom budou bytostně přesvědčeni, ba dokonce budou mít pravdu. Tvé rozhodnutí opravdu nemůže být pro ně správné.

Připrav se tedy na to, že učitelé, rodiče i kamarádi Tě průběžně budou odrazovat i zesměšňovat. Časem ale zjistíš, že ti všichni mají pouze poradní hlas a ve výsledku záleží pouze na Tobě, jak využiješ svůj čas – zda si vytvoříš život, který je v Tvém srdci a v Tvých představách, nebo raději život, který je v představách někoho jiného.

Pamatuj, že úspěšný je ten, kdo překonává překážky, problémy, výzvy. Většina lidí se mylně domnívá, že překážky, problémy a výzvy jsou někde kolem nich. Ve skutečnosti ale vznikají v nich. To oni rozhodují, co je pro ně překážkou, problémem, výzvou. Co totiž je pro ně překážkou, problémem nebo výzvou, pro nás překážkou, problémem nebo výzvou být nemusí.

Úspěch je tedy především o překonání SEBE SAMÉHO. Neusiluj tedy o překonání druhých, ale o překonání sebe. Nenech se rozhodit pochybnostmi druhých. Věř, že když zůstaneš věrný svému srdci, máš šanci uspět. A pak ten, kdo s pochybnostmi odešel, se jednou s obdivem vrátí.

Pravda 15: Naše přesvědčení jsou také jen relativní – závislá na tom, čeho jsme doposud dosáhli.

To, o čem jsi přesvědčen, není fixní. Záleží to na tom, kde se nacházíš, kým se obklopuješ, o co usiluješ.

V jedné chvíli si můžeš myslet, že něco nedokážeš, ale pouhou změnou okolí, myšlení nebo pokusem uspět se Tvé přesvědčení může naprosto otočit. I proto v magazínu FC ukazuji zdánlivě obyčejné lidi, jejichž úspěšná cesta pokaždé začala jedním malým, zanedbatelným vítězstvím. Teprve když ho dosáhli, uvěřili v sebe. A nabyli přesvědčení, že ho jsou schopni zopakovat.

Ve vydání Jak vychovat silného člověka popisuji, jak být dítěti mentální oporou. A pokud snad sami, my dospělí, nevěříme ve svůj velký úspěch, učme se opřít se o menší úspěchy, ve které jsme předtím také úplně nevěřili. Dítě se námi inspiruje.

Pravda 16: Z nadhledu všechno vypadá menší.

O dlouhodobém úspěchu člověka rozhodují dvě vlastnosti: trpělivost, když je dole, a pokora, když je nahoře. Obojímu učím děti představivostí. Chci, aby si představily, že jsou v letadle. Shora totiž všechno vypadá menší. Neúspěchy i úspěchy, stačí se nad ně povznést.

V životě tomuto nadhledu učí nejdříve čas. Ano, čas nám dává odstup a nadhled. Můžeš se však naučit i šetřit čas – za pomoci pozitivního myšlení, humoru nebo optimismu. Proto v magazínu FC představuji lidi, jejichž nesnáze byly v konkrétní chvíli možná i větší než ty naše dnešní, ale oni se je naučili překonávat. To je učinilo silnějšími a nakonec úspěšnými. I když nemohli ovlivnit všechno, co se jim dělo, naučili se ovlivnit alespoň svůj postoj, kterým na to nahlížejí. Vytvořili tak první pozitivní pocit, kterým začal obrat.

Pravda 17: Každý náš krok může být správný, i když vede k chybě.

Drahý „Honzo“, v pohádkách Tě učili rozpoznávat dobro a zlo. Pamatuj však, že ve skutečném životě vůbec nemusí existovat správný a chybný krok. Cesta, po které půjdeš, může být vždycky správná – i ta plná chyb –, pokud si uvědomíš, že o to rychleji se můžeš ponaučit a vyrůst.

Zůstaneš-li věrný tomu, čemu od srdce věříš, pak na své cestě neobjevíš skutečné chyby, jen skutečné lekce. A především lépe poznáš sebe. Nejen své slabiny, ale i přednosti. A Ty už víš, jak nutné je poznat sám sebe (pravda 3).

Pravda 18: Smysl našeho života je v nás samotných.

„Co je smyslem života?“ zní často základní otázka dětí.

Po odpovědi se rozhlížely a pídily všude kolem.

Přitom odpověď měly blíže než svůj nos.

Smyslem života je totiž především být sám sebou. Naplnit své potřeby, využít svůj potenciál, rozvinout svou výjimečnost. Ano, štěstí a uspokojení začíná uvnitř. Ale může směřovat ven – ke spokojenosti a uklidnění druhých, kterým prostřednictvím svých dovedností pomůžeme.

My sami jsme sochou i sochařem, malířem i portrétem – sami jsme a vždycky budeme jen takoví, jakými se vytvoříme.

Proto se, milý „Honzo“, ztvárňuj tak, jak sis vždycky přál. Věř mi, že Tvé sny v Tobě nejsou náhodou. Vycházejí z Tvé DNA, Tvé přirozenosti, Tvých vlastností, schopností, podstaty. Cokoli si dokážeš představit, můžeš i uskutečnit. Jen cti těchto osmnáct myšlenek.

  • Chcete vědět více o tom, jak vychovat silného člověka? Poslední kusy tohoto vydání lze zakoupit zde.
  • Sami pochybujete o svém úspěchu, trápí Vás sabotéři v hlavě? Jak je vypnout? Poslední kusy tohoto vydání lze zakoupit zde.

© Petr Casanova