FirstClass má jen na Facebooku 300 000 fanoušků. Denně mi žádost o pomoc píše 300 z nich. Měsíčně to je 9000 případů, ročně více než 100 000. Ty problémy se často podobají. Proto o nich píšu. Klub FC je prostředím, kde konkrétní problémy řešíme spolu. Dnes Vám ukážu cestu z dalšího.

Těm dvěma jsem říkal Max a Mína.

Max proto, že se nespokojil s málem, jak sám říkal. A Mína pro něj byla málo. Minimum. A on chtěl maximum. Proto Mína a Max.

Mína mu prala, vařila, uklízela. Dělala to, čeho si na začátku vážil. Dělala to ale příliš dlouho, každý den, a tak z "úžasné holky, která toho při práci tolik zvládá" se časem stala, alespoň jak dával kamarádům k dobru, "puťka, kterou zajímá jen pračka, sporák, koště".

A on nechtěl puťku. Chtěl víc. Chtěl "žít", a tak ze stereotypu unikal k milenkám.

Když mu Mína přišla na poslední, věděla, že už mu nemůže věřit. Ale také že už nemůže odejít. Že má tolik zničené sebevědomí, že se bojí – že nezvládne samotu, ani případný další vztah. Když mi ublížil jeden, proč by mi neměl ublížit další? „Jde to spravit? Mohu pro něj udělat víc?“ ptala se, přesvědčená, že pořád nedělá dost, ale málo. No, Mína. I když dělala maximum, stalo se to minimem.

Cítila se nešťastná, nemilovaná, zakletá do hledání chyb v sobě. Co když si nelásku zasloužím? napsala mi v Klubu FC.

Šťastný nebyl ani Max. Pochopil svůj problém – syndrom neviditelného člověka. Kdykoli pro něj nějaká žena začala dělat něco nového, přišlo mu to výjimečné. Ale když v tom pokračovala pravidelně a dlouhodobě, okoukalo se mu to, stalo se mu to všedním, běžným, omšelým. A Max přestal vidět to, co pro něj ta osoba dělá, i tu osobu samou. Začal se s ní nudit. Začal chtít víc. I u každé z milenek.

Tehdy mi Max napsal v Klubu FC. Pochopil, že žádná další milenka nevyřeší jeho problém – nevážení si toho, co dlouhodobě má. Uvědomil si, že Mína je jeho kotvou, ke které se vždy má potřebu vracet, a že možná nedělá málo, ale dost. Jen to on přestal vidět.

A tehdy se u mě sešli s náročným předvánočním přáním slepit ten rozlomený vztah. Jde to vůbec, když už schytal tolik ran? pobavili mě otázkou, na kterou jsem neznal odpověď já, jen oni. Kde totiž dva lidé opravdu chtějí, tam cesta vždycky existuje. Ne snadná, ale existuje. Jestli Vás zajímá, ukážu Vám ji teď.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od
0,55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se