Jsem muž a mnohému nerozumím.

Tak třeba tomu, jak je možné, že žen je na světě více, dokonce vyzrávají dříve než muži, a přesto jich je tak málo v politice, podnikání, řízení firem.

Když jsem se zeptal jedné vysoce postavené manažerky, usmála se: „Jen ať si mužský hrajou. Někdo se přece musí postarat o to, aby měli čisté ponožky, vyprané kravaty, vyžehlené košile a naplněná břicha. A navíc, někdo je musí inspirovat.“ Mluvila jako hospodyně, přitom je ředitelka velkého hotelu, stará se o domácnost, dvě děti, zvěřinec a manžela, který by se jí rád vyrovnal, ale nemá v podnikání štěstí. Chce to přemoct. Dokázat si, že na to má. Ona nad tím jen mává rukou: „Jen ať si hraje. Snaha se cení. To víte, je to – chlap.“

Tu pomlčku tvořila skutečná akustická pomlka. Jako by ta žena chtěla něco dodat, ale přede mnou to spolkla. Vím, co to bylo. Jen. Je to JEN c…

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od
0,55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se